Khevenhüllerové

Khevenhüllerové
Země	Rakouské císařství
Tituly	svobodní páni, říšská hrabata, knížata
Zakladatel	Ulreich Chevenhuelaer
Rok založení	1330
Současná hlava	Bartholomäus Khevenhüller-Metsch (*1958)
Větve rodu	Khevenhüller-Metschové
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Khevenhüllerové jsou šlechtický rod, jehož původ je znám od roku 1396, kdy měl své sídlo na zámku Landskron v Korutanech. V roce 1566 byli povýšeni do stavu svobodných pánů. V 16. století se rod rozdělil do dvou hlavních linií Khevenhüller-Frankenburg (od roku 1593 říšská hrabata) a Khevenhüller-Hochosterwitz (od roku 1725 říšská hrabata a roku 1763 jako knížata Khevenhüller-Metsch). Větev Khevenhüller-Frankenburg vymřela v roce 1812, v linii Khevenhüller-Metsch vlastnil rod od 18. století majetek v Čechách. Až do zániku monarchie zastávali Khevenhüllerové vysoké funkce v armádě, diplomacii a u dvora, uplatnili se také v regionální politice jednotlivých korunních zemí. Deset členů rodu získalo Řád zlatého rouna a od roku 1861 jim náleželo dědičné členství v rakouské panské sněmovně.

Historie

Rod pochází z Kevenhüllu poblíž města Beilngries (klášter Eichstätt v dnešním Horním Bavorsku) a poprvé se zmiňuje 24. července 1330 v souvislosti s Ulreichem Chevenhuelaerem. Nepřerušená rodová linie v osobě Hanse Khevenhüllera, městského soudce Korutanech, dokumentovaným v roce 1396 († 1425), který byl také biskupem v Bambergu ve Federaunu.

Vzestup rodu Khevenhüllerů v Korutanech začal v roce 1525 jmenováním Kryštofa Khevenhüllera kapitánem hradu v Ortenburgu poblíž Spittal an der Drau. Kryštof se oženil s Alžbětou Mansdorferovou (Manndorffovou), dcerou bohatého měšťana. Toto manželství mu umožnilo získat řadu nemovitostí v Horních Korutanech, včetně hradu Sommeregg, Ortenburgu, železných dolů v Eisentrattenu poblíž Korutanského Gmündu a dalších nemovitostí, včetně zámků Aichelberg a Landskron. Kryštof Khevenhüller konvertoval k protestantismu.

Kryštofovi synové Jan (Hans), Mořic a Bartoloměj (Bartlmä) úspěšně ekonomicky i politicky pokračovali v otcových aktivitách. Hans 26 let byl vyslancem u španělského dvora ve službách římskoněmeckého císaře. V roce 1581 obdržel Jan od císaře Rudolfa II. zámek Kammer a panství Kogl (kde Khevenhüllerové později v roce 1750 vystavěli zámek Kogl) a Frankenburg (s hradem Frein), které byly spojeny do podoby „Frankenburské hrabství“. Jan byl jmenován také komorníkem a tajným radou a v roce 1587 byl povýšen na rytíře zlatého rouna. V roce 1593 byl povýšen na hraběte a po jeho smrti tento titul přešel na jeho bratra Bartoloměje (1539-1613).

Po obsazení Horního Rakouska Bavory v letech 1810–1816 prodali Khevenhüllerové panství Kogl a Frankenburg rodině Pausingerů a podrželi si pouze Kammer, a to až do roku 1904.

Bratranec tří bratrů, hejtman Jiří z Khevenhülleru, také přesvědčený protestant, koupil hrady Hochosterwitz a Wernberg (později doplněný o hrad Damtschach) a rozšířil je do dnešní podoby. Pro svou druhou manželku nechal postavit hrad Annabichl. Ve Villachu kolem roku 1570 postavil městský palác, takzvaný Venetianerhaus.

Protestantismus

V době protireformace, kdy císař Ferdinand II. zrušil náboženskou svobodu protestantské šlechty, byly protestantské větve Khevenhüller nuceny vzdát se svých korutanských statků a v roce 1628 spolu s mnoha dalšími exulanty emigrovat do jiných zemí říše, většina z nich do evangelického svobodného říšského města Norimberka, kde Khevenhüllerové roku 1637 od jiného emigranta získali hrad Oberbürg.

Pavel Khevenhüller (1593–1655) během třicetileté války působil ve švédských službách. Protestatnští Khevenhüllerové navíc půjčili švédskému králi 70 000 švédských říšských tolarů na financování války. Po smrti Gustava Adolfa však švédský stát nebyl schopen půjčenou částku Khevenhüllerům splatit. Pavel Khevenhüller byl proto odškodněn panství Julita Gård v Södermanlandu, které rod vlastnil až do 19. století. Jeho pravnuk Mikuláš Ludvík hrabě z Zinzendorfu založil v roce 1727 Moravskou jednotu bratrskou.

Osobnosti rodu