Kišomaru Uešiba
došu Kišomaru Uešiba, sensei | |
---|---|
Narození | 27. června 1921 Ayabe |
Úmrtí | 4. ledna 1999 (ve věku 77 let) Tokio |
Příčina úmrtí | selhání dýchání |
Alma mater | Univerzita Waseda Waseda University Junior and Senior High School Tokyo Metropolitan Shinjuku High School |
Povolání | aikidóka |
Ocenění | zlatá medaile Sports Merit Award medaile s modrou stuhou cti Třetí řád posvátného pokladu |
Předchůdce | Morihei Uešiba |
Následovník | Moriteru Uešiba |
Oponenti | Kóiči Tóhei a Noriaki Inoue o titul druhého došu. (Nejde mluvit o oponenství v pravém slova smyslu.) |
Děti | Moriteru Uešiba |
Rodiče | Morihei Uešiba Hatsu Uešibová |
Příbuzní | Kuniharu Uešiba (bratr) Takemori Uešiba (bratr) Macuko Uešibová (sestra) Micuteru Uešiba (vnuk) Hiroteru Uešiba (pravnuk) Noriaki Inoue (bratranec) |
Funkce | dōshu (od 1969) |
Citát | |
„Jemné působení ki je mateřským zdrojem, který ovlivňuje změny dechu. Je také zdrojem bojového umění jako lásky. Když člověk sjednotí mysl a tělo pomocí ki a projeví ai-ki (harmonii ki), spontánně nastanou jemné změny v síle dechu a „waza“ (správná technika) volně plyne.“ | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Kišomaru Uešiba (27. června 1921 Ajabe – 4. ledna 1999 Tokio[1]) byl japonský aikidista a druhý došu (hlava stylu) aikido. Byl synem zakladatele aikida Moriheie Uešiby, který ho aikido naučil.[2]
Raný život
Kišomaru Uešiba se narodil v Ayabe roku 1921, jako čtvrté dítě Moriheie Uešiby a Hatsu Uešibové.[2] Rok předtím zemřeli oba synové Moriheie Uešiba. Jediným sourozencem Kišomara, který v tu dobu žil, byla jeho sestra. V tom samém roce se odehrál první incident Omoto-kyo (sekta v které byl jeho otec).[3]
Během dětství Kišomara Uešiby, žila jeho rodina ve velmi úzkém spojení s vedením náboženství Omoto-kyo v Ayabe. V tomto období byl jeho otec Morihei Uešiba hlavou Compost Group of the Organic Garden of Omoto-kyo,[4] a zároveň vyučoval Aikidžudžucu v dojo (místo kde se cvičí bojová umění) pojmenovaném “Ueshiba Juku”. K tomu dále vedl výuku místního hasičského sboru, ale také organizoval ochranu Onisaburo Degučiho (Moriheiův duchovní učitel) jako osobní strážce.
V roce 1927 se jeho rodina odstěhovala do Tokia, kde během několika let dočasně bydlela v různých lokalitách města.[3] V roce 1931 otevřel Morihei Uešiba Kobukan Dojo. Z Kobukan Dojo se později stalo Aikikai Hombu Dojo (ústřední aikido dojo organizace aikikai). Morihei Uešiba učil nejen v tomto dojo, ale i v mnoha jiných, také mimo Tokio.
V dospělosti
V průběhu druhé světové války, která pro Japonsko začala v roce 1941, po útoku na Pearl Harbor, se Kišomaru Uešiba, spolu s Kisaburem Osawou a Koičim Toheiem, stal odpovědným za chod Kobukan dojo, protože většina žáků musela odejít na frontu. Jeho ředitelem se stal až roku 1948.[2] V tu dobu již byl označován jako Waka sensei (Mladý učitel, v současnosti je tak označován Mitsuteru Uešiba), což mu umožnilo možnost získat titul došu.[5] Dalším kandidátem na tento titul byl Noriaki Inoue[6] či Koiči Tohei.[5] Provozovat dojo bylo složité z důvodu bombardování Tokia a také z důvodu, že do dojo bylo nastěhováno 30 rodin, které ve válce přišly o svůj domov.[2]
V roce 1951 se narodil Kišomaruovi syn Moriteru Uešiba, který v současnosti vede Hombu dojo a je současným došuem.[2][3] V roce 1957 Kišomaru Ueshiba publikoval svou první knihu o Aikidu. V roce 1961 byl jmenován prezidentem Celojaponské federace aikido univerzity,[2] a o tři roky později (1964) poprvé vycestoval do zahraničí, nejprve do Spojených států amerických, kde jednu z jeho ukázek patrně viděl herec Steven Seagal. Roku 1967 byl jmenován ředitelem Aikikai foundation.[2][3]
Když Morihei Uešiba roku 1969 zemřel, stal se Kišomaru jeho následovníkem (druhým došu[2]) a to díky Koiči Toheiovi, který odmítl titul došu ve prospěch Kišomara na žádost Moriheie Uešiby, který na smrtelné posteli řekl Toheiovi ať pro Kišomara udělá co půjde.[7] Kišomaru pokračoval v propagaci Aikida na mezinárodního úrovni.
S Koiči Toheiem později došlo k neshodě ve výuce v Hombu dojo v procvičování energie Ki na kterou Tohei přikládal velký důraz. Po neshodách Tohei opustil Hombu dojo a vytvořil vlastní organizaci Ki aikido (Shin Shin Toitsu Aikido – společnost Ki).[7] Aikikai pod vedením Kišomarua měla menší interakci s Noriakim Inouem, se kterým se v minulosti neshodl Morihei Uešiba.[6]
V roce 1976 se stal ředitelem IAF (mezinárodní federace aikido) a o deset let později obdržel od japonské vlády medaili s modrou stuhou cti. Roku 1995 získal od japonské vlády ocenění "Třetí řád posvátného pokladu".[2]
Smrt
Kišomaru Uešiba sensei zemřel 4. ledna 1999 v tokijské nemocnici na selhání dýchací soustavy.[1] Po jeho smrti se stal třetím došuem jeho syn Moriteru Uešiba. Posmrtně také obdržel od japonské vlády soudní hodnost vrchního pátého stupně.[2]
Publikace
- Duch Aikido
- UESHIBA Kisshōmaru, UESHIBA Moriteru: Nejlepší aikido – základy. Kodansha, 2002, ISBN 4-7700-2762-1
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kisshomaru Ueshiba na anglické Wikipedii, 植芝吉祥丸 na japonské Wikipedii a Kishōmaru Ueshiba na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b Kisshomaru Ueshiba Biography. pantheon.world [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j Doshu's Biography - Aikikai Foundation. www.aikikai.or.jp [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Biography of Kisshomaru Ueshiba, Second Doshu of Aikido [online]. 2014-04-18 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Osensei Morihei Ueshiba. www.zsriegrova.svitavy.cz [online]. [cit. 2023-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b An Overview of Koichi Tohei’s Early Aikido Career by Stanley Pranin – Aikido Journal [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Noriaki Inoue - Aiki Budo Master. Aikido Health Centre [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Lineage – Master Koichi Tohei – Aikido Community. aikidocommunity.org.au [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
Došu | ||
---|---|---|
Předchůdce: 1. došu Morihei Uešiba | 2. došu Kišomaru Uešiba | Nástupce: 3. došu Moriteru Uešiba |