Kiduš levana

Kiduš levana
(c) I, Luc Viatour, CC BY-SA 3.0 Měsíc v dorůstající fázi
Halachické zdroje Texty vztahující se k tomuto článku
Babylónský talmud	Sanhedrin 41b–42a
Mišne Tora	2. Ahava / 8. Brachot 10, 16–17
Tur / Šulchan aruch	Orach Chajim 426
A. Danzig	Chajej Adam 118, 13–15

Kiduš levana (hebrejsky קידוש לבנה‎, dosl. „posvěcení luny“) je židovský obřad, jehož stěžejní částí je recitace požehnání označovaného jako birkat levana (ברכת לבנה‎, dosl. „požehnání luny“) a nemá nic společného s požehnáním měsíce kalendářního (Kiduš ha-chodeš), které bylo ustanoveno Sanhedrinem k přesnému stanovení dat v kalendáři. Recituje se v období od novoluní až do úplňku.

Text požehnání

Symbolika

Kiduš levana a Kiduš ha-chodeš mají svůj původ v období Druhého Chrámu.^[zdroj?] Při Kiduš levana se měsíc nevítá ani neuctívá, ale slouží jako oslava Boha, jeho stvořitele.

Měsíc svým cyklem připomíná Izrael – patnáct pokolení uplynulo od Abraháma k Šalomounovi, který dokončil výstavbu Jeruzaléma a Chrámu. Dalších patnáct pokolení uplynulo od Šalamouna k Sidkijášovi, za jehož vlády byl Chrám zničen. Počet pokolení odpovídá dvaceti devíti dnům měsíčního cyklu a stejně tak, jako se měsíc po novoluní opět rozzáří, tak i Izrael povstane pokaždé k novému životu.

Určený čas

Požehnání je třeba pronášet v období dorůstající fáze měsíce, tzn. do 15. dne lunárního kalendáře; nemá se však říkat bezprostředně po novoluní, je třeba počkat sedm dní^[2] (podle jiných pramenů stačí tři dny^[3]). Požehnání je také třeba pronášet v noci v době, kdy je měsíc viditelný na obloze.

Doporučuje se říkat birkat levana večer při Moca’ej šabat (rozloučení se šabatem, dosl. odcházení, vyvádění šabatu), kdy jsou lidé ve svátečním rozpoložení,^[4] případně na konci svátku.^[5] Není-li to však možné nebo hrozí-li, že po šabatu už nebude příhodné počasí a viditelnost, lze požehnat i v noci všedního dne. O šabatu nebo svátku samotném lze požehnat jen v krajním případě.^[6]

Forma požehnání

Je vhodné pronášet požehnání v co největším shromáždění nebo alespoň v minjanu; není-li to však možné, může se požehnání říci i o samotě.

K požehnání se připojují další modlitby a úryvky z Tanachu. V talmudických dobách bylo zvykem při Kiduš levana tančit^[zdroj?] – dnes je tento zvyk připomínán, když se lidé postaví na špičky při recitaci modlitby „Tak, jako tančím před tebou, ...“ po které následuje přání dlouhého života králi Davidovi a pozdravení „Šalom alejchem.“

Modlitba je ukončena Kadišem (pouze je-li přítomen minjan), po kterém je zvykem zazpívat pijut „Tovim me'orot,“ při kterém si zúčastnění ještě jednou společně zatančí.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kiduš levana na Wikimedia Commons