Kyjev

Kyjev Київ
Ukrajinská metropole Kyjev: - Nahoře: Kyjevskopečerská lávra - Vlevo 1: Bessarabské náměstí - Vlevo 2: Univerzita Tarase Ševčenka Vlevo 3: Sídlo Parlamentu Ukrajiny - Vpravo: Náměstí Nezávislosti
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	50°27′ s. š., 30°31′25″ v. d.
Nadmořská výška	179 m n. m.
Časové pásmo	východoevropský čas UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) letní čas
Stát	Ukrajina Ukrajina
Administrativní dělení	10 městských rajónů
Kyjev
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	848 km²
Počet obyvatel	2 952 301 (2022)
Hustota zalidnění	3 481,5 obyv./km²
Etnické složení	Ukrajinci (82 %), Rusové (11 %), Židé (5%), Bělorusové, Poláci, Arméni
Náboženské složení	pravoslavní (64 %) – z toho Kyjevský patriarchát 67 % Moskevský patriarchát 18 %
Správa
Status	hlavní město, město se speciálním statusem
Starosta	Vitalij Kličko (Evropská solidarita) (2015)
Vznik	482
Oficiální web	kyivcity.gov.ua
Telefonní předvolba	+380
PSČ	01xxx-04xxx
Označení vozidel	AA a KA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyjev (ukrajinsky Київ, Kyjiv [ˈkɪjiw]; rusky Киев, Kijev) je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti a jedno z největších měst v Evropě. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a v roce 2022 zde žilo přes 2,95 milionu obyvatel, včetně aglomerace pak přes 3,65 milionu obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Pro svou starobylost bývá nazýván „matka ruských měst“.

Název města má několik etymologických vysvětlení. Podle jedněch jazykovědců vychází z předslovanských dob. Na základě zmínek o Kyjevě ve starých perských a arabských zdrojích, kde má jméno podobu „Kujaba“ či jeho názvu v byzantských písemnostech, kde má podobu „Kijova“, ho vysvětlují jako spojení turkických slov „kij“ (hranice) a „oba“ (osídlení) ve smyslu „sídlo na hranicích“.

Podle jiných je jeho původ ve slově kij, resp. kijan, což byly trámy zatlučené do dna Dněpru a sloužily k překonání toku řeky. Kijané byli lidé, kteří se starali o přepravu využívajíce těchto kijů.

V oblasti národních pohádek se pohybujeme, pokud odvozujeme název města od osobního jména Kij (Kyjev by pak znamenalo „Kyjův“). Toto je pouze bájný příběh o třech bratrech stejně jako česko-polská pověst o Čechovi, Lechovi a Rusovi - v tomto případě jde o Kije, Choriva a Ščeka (popsaný v „Pověsti dávných let“ z počátku 12. století). Legendy o bratrech jsou široce známé po celém světě, nicméně na Ukrajinu se dostala nejspíše na konci 6. stol. n. l. v době pronikání křesťanství přes východní Balkán na sever, kdy vyslala Byzanc do oblasti dolního Dunaje arménské evangelizátory (podobný příběh je v té době v Arménii už prokazatelně znám).

První osídlení území dnešního Kyjeva pochází z přelomu 5. a 6. století, z této doby je doložena keramika typu Korčak a byzantské mince. Z 6. a 7. století jsou doloženy dřevěné stavby, ale přes strategickou polohu žádné hradiště. Osídlení se soustředilo do oblasti Zámkové hory, Dětinek a Starokyjevské hory. O počátcích Kyjeva mluví také pověst uváděná na přelomu 6. a 7. století arménským historikem Zenobem Glakem a na počátku 12. století v ruské Pověsti dávných let. Týká se bratrů Kyje, Ščeka (pravděpodobně) a Choriva, doprovázené sestrou jménem Lybeď z kmene Poljanů. Každý z nich se usídlil na jednom pahorku, které pojmenovali Boričev, Ščekovina, Chorevica a celé město pak pojmenovali po nejstarším Kyjev. V roce 866 podle Pověsti (nebo v roce 860 podle byzantských pramenů) Kyjev ovládli varjažští bojovníci Askold a Dir a vládli zde až do roku 882, kdy zahynuli v boji s jiným varjagem, novgorodským knížetem Olegem. Tento rok se považuje za počátek Kyjevské Rusi.

V 9. století se už Kyjev stal opevněným hospodářským a politickým centrem oblasti, které bylo ve styku s Byzantskou říší. Z této doby také pochází nálezy tří hradišť: na svahu Starokyjevské hory, na Zámkové hoře a na Lysé hoře. Na konci 10. století, kdy kníže Vladimír I. přijal křesťanství, dochází k dalšímu rozvoji Kyjeva. V období mezi lety 989 a 996 nechal kníže postavit tzv. Desátkový chrám sv. Bohorodičky, nejspíše na místě předchozí pohanské svatyně, a přestavět knížecí sídlo po byzantském vzoru. Jeho syn Jaroslav Moudrý obehnal Kyjev mohutným valem a postavil Zlatou bránu a katedrálu sv. Sofie. Kyjev této doby měl mnoho kostelů, klášterů a bojarských dvorců. Řemesla a obchod se soustředily v podhradí zvaném Podil, které bylo později také opevněno. Mimo město stál klášter Kyjevskopečerská lávra, centrum kultury a vzdělanosti, založený v polovině 11. století.

Během 12. století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také hospodářský a kulturní. Souviselo to mimo jiné se skutečností, že se Rusům uzavíraly možnosti obchodovat s Byzancí. Ve stepích jižně od Kyjeva se neustále pohybovali kočovníci a Byzanc získala nové obchodní partnery. Vládnoucí vrstva se přestala věnovat obchodu, usadila se na půdě a přeměnila se v pozemkovou šlechtu. Hlavní město, jehož poloha v jižní části státu byla dříve výhodou pro obchodní transakce s Byzancí, ztratilo nyní svoji prioritu. Jeho krajní poloha a snadná přístupnost ze stepí se nyní staly nevýhodou. Kyjev byl postupně odsouván do pozadí rodícími se novými centry, v nichž sídlili rurikovští vládci jednotlivých knížectví. Mezi nejvýznamnější patřilo město Vladimir. Roku 1154 dobyl Kyjev vladimirsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij, přijal titul velikého knížete kyjevského a přesídlil sem. Jeho syn Andrej Bogoljubskij však zůstal po dobytí a zpustošení Kyjeva roku 1169 sídlit na severovýchodě Rusi a Kyjev svěřil do správy bratrovi. Proto bývá rok 1169 považován za definitivní konec kyjevského státu.

Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho architektonických i písemných památek (například Desátkový chrám nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru. Svědectví z roku 1245 o Kyjevě zničeném při mongolském nájezdu pochází od papežského vyslance k mongolskému chánu Giovanniho Carpiniho:^[1]

Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k Republice obou národů. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu.

Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho podřízenost ruskému carovi definitivně potvrdila smlouva o Věčném míru z roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834.

V létě 1917 se po bitvě u Zborova do Kyjeva přemístil profesor T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko, aby byl blíže k frontové linii východní fronty první světové války. Poté působil podruhé v Petrohradě a Moskvě, aby se v listopadu do své pracovny v Kyjevě opět vrátil. Všude zažil revoluční boje a Kyjev přes Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, kdy odcestoval přes transsibiřskou magistrálu, přes Vladivostok a Japonsko, do Spojených států předpokládaje, že bude „kvartýrmajstrem“ (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.^[2]

Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět alespoň metropolí Ukrajinské SSR, místo „proletářštějšího“ Charkova.

Za druhé světové války, v srpnu 1941, v okolí města proběhla kyjevská obranná operace, která vyústila v katastrofální porážku sovětských vojsk. Wehrmacht dobyl 19. září 1941 město Kyjev, kde se dopustil nejkrutějších válečných zločinů – mimo jiné 29.–30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Na dobývání a okupaci města se podílely mj. i slovenské jednotky (rychlá divize). Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu při útočné operaci, v jejímž rámci jako první do města vstoupily jednotky 1. československé samostatné brigády a byl osvobozen také Žytomir.

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin země zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi. V roce 2013 a 2014 zde probíhaly masové nepokoje, zvané Euromajdan, při kterých došlo k svržení prezidenta Viktora Janukovyče.

Od 20. května 2019 zde sídlí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V úterý 15. března 2022 navštívil prezidenta v ostřelovaném Kyjevě, spolu s předsedy vlád Polska a Slovinska, premiér české vlády profesor Petr Fiala v otázce možné pomoci Ukrajině.

Kyjevský znak zobrazuje archanděla Michaela držícího plamenný meč a štít na azurovém poli. Původně na něm byl zobrazen svatý Jiří bojující s drakem, ten zůstal ve znaku Kyjevské oblasti.

Kyjevská vlajka je tvořena modrým listem o poměru stran 2:3 s uprostřed umístěnou kresbou archanděla Michaela z městského znaku.

Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru; ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podil). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími se k řece. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města vody Dněpru zadržuje velká Kyjevská přehrada.

Podnebí je mírné kontinentální. Počet dní se sněhovou pokrývkou je 90. Během zimy přicházejí oblevy, při kterých všechen sníh roztaje, ale také bývají velmi mrazivé dny (okolo -20 °C po ránu a někdy i méně), když začne vítr foukat z východu nebo severu. Nejnižší naměřená teplota v Kyjevě byla -32,2 °C. Nejkratší roční období je jaro, které trvá od půli března do půli května. Nejvíce srážek a srážkových rekordů je v létě a stále častěji bývá velmi horko (okolo 30 °C) už koncem dubna. První půlka podzimu bývá suchá, ale stává se, že září dokáže být velmi deštivé (například v září 2008 napršelo 153 mm srážek a přitom norma srážek pro září je 58 mm). Nejvyšší naměřená teplota byla 39,9 °C. V říjnu a v listopadu může suché počasí nastat také tehdy, když je nad Kyjevem tlaková výše a slunečno; teploty pak mohou vystoupit na 20 °C, nicméně koncem října spíše přichází deštivé počasí a bývá první sníh. Sníh se celý den může udržet v listopadu a výjimečně i v říjnu.

Kyjev je největší město Ukrajiny a sedmé největší město v Evropě. K 1. lednu 2020 žilo v Kyjevě 2 952 301 obyvatel. Počet obyvatel ustavičně stoupá, a to především díky vnitřní migraci ze zbytku země. Tabulka níže představuje populační vývoj přítomného obyvatelstva města.^[4]

V roce 2021 se v hlavním městě narodilo 29 611 živě narozených dětí, zemřelo však 45 223 lidí, z nichž 173 byly děti ve věku do jednoho roku. Na 100 zemřelých připadá jen 65 živě narozených. Nicméně v porovnání s ostatními regiony země je tento poměr jeden z nejlepších, což docela výmluvně vypovídá o stavu ukrajinské demografické situace. Celkový úbytek byl v roce 2021 9 879 osob.^[5] Míra kojenecké úmrtnosti činila 5,8 ‰.

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 tvořili 82,2 % všeho obyvatelstva Ukrajinci, dalších 13,1 % Rusové a 0,7 % Židé.^[6] Pro 72,1 % všech obyvatel byla rodným jazykem ukrajinština, 25,3 % uvedlo ruštinu jako svoji mateřštinu.^[7]

• Taras Ševčenko (1814–1861), ukrajinský básník a výtvarný umělec

• Dům s chimérami
• Florovský monastýr
• Chrám sv. Michala (Михайлівський Золотоверхий собор)
• Chrám sv. Ondřeje (Андріївська церква)
• Chrám sv. Vladimíra (Патріарший кафедральний собор святого Володимира)
• Katedrála svaté Sofie (Софійський собор) z 11. století, založený knížetem Jaroslavem Moudrým, později přestavěný.^{[p 1]}
• Katedrála sv. Mikuláše
• Kyjevskopečerská lávra (Києво-Печерська лавра)^{[p 1]}
• Muzeum Michaila Bulgakova
• Národní umělecké muzeum Ukrajiny (Національний художній музей України)
• Matka Ukrajina (socha)
• Náměstí Nezávislosti
• Prezidentský palác (Маріїнський палац)
• Státní opera
• Ukrajinská národní banka (Національний банк України)
• Vydubycký monastýr (Видубицький монастир)
• Zlatá brána (Золоті ворота)

• 
  Pomník Bohdana Chmelnického
• 
  Katedrála svaté Sofie
• 
  Chrám sv. Ondřeje
• 
  Katedrála svatého Volodymyra
• 

  (c) DiscoverWithDima, CC BY-SA 4.0
  Chrám svatého Michala
• 
  Katedrála sv. Mikuláše
• 
  Vydubycký monastýr
• 
  Zlatá brána
• 
  Kyjevská univerzita
• 
  Dům s chimérami
• 
  Státní opera
• 
  Národní umělecké muzeum Ukrajiny
• 
  Muzeum Michaila Bulgakova
• 
  Náměstí Nezávislosti
• 
  Ukrajinská národní banka
• 
  Prezidentský palác

(c) Mno at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Kyjev je rozdělen na 10 městských rajónů:

• Darnycký (Дарницький, Darnyckyj)
• Desňanský (Деснянський, Desňanskyj)
• Dniprovský (Дніпровський, Dniprovskyj)
• Holosijivský (Голосіївський, Holosijivskyj)
• Oboloňský (Оболонський, Obolonskyj)
• Pečerský (Печерський, Pečerskyj)
• Podilský (Подільський, Podilskyj)
• Solomjanský (Солом'янський, Solomjanskyj)
• Svjatošynský (Святошинський, Svjatošynskyj)
• Ševčenkivský (Шевченківський, Ševčenkivskyj)

Kyjev je vedle Lvova či Charkova nejvýznamnější dopravní křižovatkou v zemi, prochází tudy i Evropská silnice E40. V dřívějších dobách, kdy tudy procházela cesta tzv. Cesta od Varjagů k Řekům (Iz Varjag v Greki), byla hlavní dopravní tepnou řeka Dněpr. Dnes má význam spíše pro nákladní dopravu; osobní doprava po řece se omezuje na turistické a rekreační vyjížďky. První most přes Dněpr byl zřízen roku 1853; v současné době několikamilionovému městu slouží vlastní síť metra, tramvají, trolejbusů i autobusů. Hlavním nádražím je Kyjiv-Pasažyrskyj. Nachází se zde také Kyjevská dětská železnice. Zhruba 30 km jihovýchodně od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil, blíže městu leží menší letiště Žuljany.

Větší města v okruhu Kyjeva:

	Korosteň (~161 km)	Černobyl (~134 km)	Černihiv (~143 km)
	Lvov (~552 km)		Charkov (~480 km)
		Kyjev
	Užhorod (~779 km)	Oděsa (~473 km)	Dnipro (~451 km)

Na stadionu NSC Olympijský se hrálo Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, konkrétně skupina D.

• Ankara, Turecko (2004)
• Ašchabad, Turkmenistán
• Baku, Ázerbájdžán
• Bratislava, Slovensko
• Edinburgh, Skotsko, Spojené království (1989)
• Florencie, Itálie

• Chicago, Illinois, USA
• Kastoria, Řecko (1996)
• Kišiněv, Moldavsko (1999)
• Kjóto, Japonsko (do roku 2022)
• Krakov, Polsko (1993)
• Lipsko, Německo (1961)
• Mnichov, Německo (1989)
• Odense, Dánsko

• Peking, Čína (1993)
• Pretorie, Jihoafrická republika (1993)
• Riga, Lotyšsko (1998)
• Rio de Janeiro, Brazílie
• Toulouse, Francie (1975)
• Tbilisi, Gruzie (1999)
• Varšava, Polsko (1994)
• Vilnius, Litva

• Toronto, Kanada
• Jerevan, Arménie
• Sofie, Bulharsko
• Manila, Filipíny
• Tampere, Finsko
• Lisabon, Portugalsko
• Bělehrad, Srbsko
• Stockholm, Švédsko

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyjev na Wikimedia Commons
• Galerie Kyjev na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Kyjev ve Wikislovníku
• Oficiální web městské rady (ukrajinsky)
• Encyklopedie Kyjeva Archivováno 7. 11. 2007 na Wayback Machine. (ukrajinsky)
• Kyjev – průvodce po Kyjevě s mnoha fotografiemi (česky)