Kiki Bertensová

Kiki Bertensová
Kiki Bertensová ve Wimbledonu 2019
Stát	Nizozemsko Nizozemsko
Datum narození	10. prosince 1991 (31 let)
Místo narození	Wateringen, Nizozemsko
Bydliště	Wateringen, Nizozemsko
Výška	182 cm
Hmotnost	74 kg
Profesionál od	2009
Ukončení kariéry	2021
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	11 653 190 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	443–265
Tituly	10 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění	4. místo (13. května 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2020)
French Open	semifinále (2016)
Wimbledon	čtvrtfinále (2018)
US Open	3. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryň	semifinále (2018)
Olympijské hry	1. kolo (2016, 2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	184–104
Tituly	10 WTA, 11 ITF
Nejvyšší umístění	16. místo (16. dubna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2015)
French Open	čtvrtfinále (2016)
Wimbledon	3. kolo (2018)
US Open	3. kolo (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň	finále (2017)
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon	2. kolo (2016)
Týmové soutěže
Fed Cup	semifinále (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210812a12. srpna 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kiki Bertensová (nepřechýleně Bertens, * 10. prosince 1991 Wateringen) je bývalá nizozemská profesionální tenistka. Ve své kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála deset singlových turnajů včetně Cincinnati Masters 2018 a Madrid Open 2019. K nim přidala deset deblových trofejí. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v květnu 2019 na 4. místě jako první takto vysoko postavená Nizozemka. Ve čtyřhře pak figurovala v dubnu 2018 na 16. místě. Trénovala ji krajanka Elise Tamaëlaová. V letech 2012–2015 tuto roli plnil Christiaan de Jong a poté Raemon Sluiter.^[2]

V páru se stabilní švédskou spoluhráčkou Johannou Larssonovou skončily jako poražené finalistky na Turnaji mistryň 2017 v Singapuru.^[3]

V červnu 2021 po French Open oznámila, že nejpozději po skončení probíhající sezóny ukončí kariéru pro potíže s Achillovou šlachou a pandemii covidu-19.^[4][5] Posledním turnajem se stala tokijská olympiáda, kde nestačila v prvním kole dvouhry na Vondroušovou, a ve druhém kole čtyřhry, do které nastoupila po boku Schuursové, na Rusky Kuděrmetovovou a Vesninovou.

V sezóně 2018 ji Ženská tenisová asociace vyhlásila hráčkou s největším zlepšením.^[6]

Týmové soutěže

Fed Cup

V nizozemském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním základního bloku 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Rumunsku, v němž přispěla bodem ze čtyřhry s Richèl Hogenkampovou k výhře 3:0 na zápasy.

V baráži Světové skupiny 2015 proti Austrálii, hrané na antuce v 's-Hertogenboschi, vyhrála obě dvouhry proti Jarmile Gajdošové i Casey Dellacquové. Vítězstvím 4:1 na zápasy postoupily Nizozemky po třinácti letech opět do Světové skupiny.

V úvodním kole Světové skupiny 2016 přispěla dvěma body k překvapivé moskevské výhře Nizozemek nad Ruskem 3:1 na zápasy. Ačkoli nefigurovala v první světové stovce nejdříve porazila Jekatěrinu Makarovovou a rozhodující třetí bod získala vítězstvím nad Světlanou Kuzněcovovou.^[7][8] V semifinále Světové skupiny proti Francii dokázala na hostující půdě porazit výše postavené Caroline Garciaovou i Kristinu Mladenovicovou. Přesto do finále Nizozemky nepostoupily, když zbylé tři utkání prohrály a odešly poraženy 2:3 na zápasy.

Do listopadu 2021 v soutěži nastoupila k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 21–2 ve dvouhře a 6–3 ve čtyřhře.^[9]

Letní olympijské hry

Nizozemsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole ženské dvouhry nestačila na Italku Saru Erraniovou, přestože získala úvodní sadu. Podruhé se představila na tokijská olympiádě přeložené na rok 2021. V prvním kole dvouhry nestačila na pozdější stříbrnou medailistku Markétu Vondroušovou, a ve druhém kole čtyřhry, do které nastoupila po boku Demi Schuursové, na Rusky Kuděrmetovovou a Vesninovou.

Tenisová kariéra

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v roce 2006 v nizozemském Vlaardingenu. Premiérovou hlavní soutěži na okruhu WTA Tour se stal červnový UNICEF Open 2011, probíhající na trávě v 's-Hertogenboschi, do něhož obdržela divokou kartu od pořadatelů. V úvodním kole podlehla Saře Erraniové.

Do elitní světové stovky žebříčku WTA poprvé pronikla 30. dubna 2012, když se posunula ze 149. na 92. příčku. Jednalo se o důsledek debutového titulu na okruhu WTA Tour, jejž získala na feském turnaji princezny Lally Meryem. Jako kvalifikantka postoupila do finále, v němž zdolala Španělku Lauru Pousovou Tiovou po dvousetovém průběhu. První deblovou trofej přidala na lednovém Hobart International 2015, kde v páru se švédskou hráčkou Johannou Larssonovou přehrály rusko-rumunský pár Vitalija Ďjačenková a Monica Niculescuová.

Do hlavní soutěže pařížského Open GDF Suez 2013 prošla jako šťastná poražená z kvalifikace, když z turnaje odstoupila zraněná Erraniová. Pavoukem se překvapivě probojovala, přes Dominiku Cibulkovou a Lucii Šafářovou, až do semifinále. V něm ji vyřadila pozdější vítězka Mona Barthelová. Bodový zisk jí však zajistil první průnik do světové padesátky, když se 4. únoru 2013 posunula ze 65. na 50. místo.

Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrála osmifinále French Open 2014, kde v roli kvalifikantky podlehla 28. nasazené Andree Petkovicové. Ženská čtyřhra Australian Open 2015 znamenala čtvrtfinálovou účast. S Johannou Larssonovou startovaly jako náhradnice. ve druhém kole na jejich raketách skončil jedenáctý nasazený pár Anabel Medinaová Garriguesová a Jaroslava Švedovová. Poté vyřadily zkušenou dvojici Světlana Kuzněcovová a Samantha Stosurová, aby je poté zastavily Němky Julia Görgesová s Annou-Lenou Grönefeldovou .

Do wimbledonské dvouhry v roce 2015 přijížděla jako 108. tenistka světa. V jednom z nejkratších wimbledonských zápasů historie ji v prvním kole deklasovala^[10][11] světová dvojka a obhájkyně titulu Petra Kvitová. Zápas trval pouze 35 minut a Nizozemka uhrála jediný game. Při vlastním podání jí Češka dovolila získat jediný bod a to zahráním dvojchyby v poslední hře duelu.^[12][13] Jednalo se o nejkratší zápas na okruhu WTA Tour za předešlých pět let.^[14]

Druhou singlovou trofej vybojovala na květnové generálce před French Open, norimberském Nürnberger Versicherungscup 2016, kde do hlavní soutěže postoupila z kvalifikace. Ve druhém kole vyřadila světovou sedmičku a nejvýše nasazenou Robertu Vinciovou. Ve finále pak přehrála kolumbijskou hráčku Marianu Duqueovou Mariñovou po dvousetovém průběhu.^[15] Na turnaji získala první kariérní double, když po singlu ovládla s Johannou Larssonovou i soutěž čtyřhry.^[16]

Do semifinále grandslamu poprvé postoupila na Roland Garros 2016, kde oplatila miamskou porážku světové trojce Angelique Kerberové po třísetovém průběhu. Dále na její raketě zůstaly Italka Camila Giorgiová, turnajová devětadvacítka Darja Kasatkinová, patnáctá nasazená Madison Keysová a světová osmička Timea Bacsinszká.^[17] V semifinále hrála s lýtkovým zraněním^[18] proti obhájkyni titulu a světové jedničce Sereně Williamsové, které jí způsobovalo horší pohyb zejména při zkrácení hry. Přes dvousetovou prohru jí bodový zisk v následném vydání žebříčku WTA poprvé v kariéře posunul do elitní světové třicítky, když 6. června 2016 figurovala na 27. místě.

První obhájený titul vybojovala na antukovém Nürnberger Versicherungscupu 2017, kde v roli nejvýše nasazené neztratila žádný set. Poté, co ji ve druhé sadě semifinále skrečovala Japonka Misaki Doiová, v závěrečném duelu za 56 minut hladce zdolala českou kvalifikantku a 254. hráčku klasifikace Barboru Krejčíkovou po dvousetovém průběhu. V následném vydání žebříčku se posunula na kariérní maximum, když jí 29. května 2017 patřila 18. příčka.^[19]

2018: Vítězka Cincinnati Masters a průlom do první světové desítky

Sezónu otevřela prohrou s Chorvatkou Anou Konjuhovou v prvním kole Brisbane International. Titul však získala ve čtyřhře s krajankou Demi Schuursovou po finálové výhře nad slovinsko-španělskými turnajovými čtyřkami Andrejou Klepačovou s Maríou José Martínezovou Sánchezovou. Připsaly si tak premiérovou společnou trofej. Pro Bertensovou to byl jubilejní desátý deblový titul.^[20] Ve druhé fázi Sydney Internationa ji vyřadila turnajová jednička Garbiñe Muguruzaová. O jedno kolo dále se pak probojovala na Australian Open, kde skončila na raketě světové dvojky a pozdější šampionky Caroline Wozniacké.^[21] Své úvodní zápasy postupně prohrála na St. Petersburg Ladies Trophy, Dubai Tennis Championships a BNP Paribas Open v Indian Wells, když nad její síly byly Věra Zvonarevová, Wang Čchiang, respektive ve třetím případě Serena Williamsová. Šňůru čtyř porážek přerušila na Miami Open, na kterém postoupila do třetího kole. V této fázi ji zdolala Venus Williamsová.^[1]

V roli dvanácté nasazené pak v dubnu přijížděla do jihokarolínského Charlestonu na Volvo Car Open, hraném na zelené antuce. Semifinálovou bitvu s americkou turnajovou sedmičkou Madison Keysovou rozhodla až v tiebreaku třetí sady a v jejím průběhu odvrátila mečbol. Ve finále pak hladce přehrála 29letou nasazenou pětku Julii Görgesovou, když na ni Němka uhrála jen tři gamy. V následném vydání žebříčku postoupila na 21. místo, tři příčky za osobní maximum. V úvodní části sezóny se přitom potýkala s formou, když na prvních sedmi odehraných turnajích dokázala zvítězit pouze ve čtyřech utkáních.^[22] Halový Porsche Tennis Grand Prix znamenal vyřazení v první fázi od pozdější šampionky Karolíny Plíškové. Debutové finále v kategorii Premier Mandatory odehrála na antukovém Mutua Madrid Open, do něhož prošla po výhrách nad světovou dvojkou Caroline Wozniackou ve třetím kole, Ruskou Marií Šarapovovou a semifinálovém vítězství se sedmou hráčkou žebříčku Caroline Garciaovovou. Z boje o titul odešla poražena od české světové desítky Petry Kvitové ve třech setech a ani druhý vzájemný zápas nevyhrála. Po turnaji postoupila na nové kariérní maximum, když jí patřila 15. příčka.^[23][24] Pokles formy se dostavil během Internazionali BNL d'Italia, na němž její cestu soutěží ukončila Maria Sakkariová. Antukový Nürnberger Versicherungscup přinesl čtvrtfinálovou účast, s porážkou od Kirsten Flipkensové.^[1] Z grandslamového French Open odjela po třetím kole, když Angelique Kerberová zápas rozhodla ve dvou tiebreacích. Travnatou sezónu zahájila prohrou ve druhém kole nizozemského Libéma Open opět s Flipkensovou a vyřazením na úvod eastbournského Nature Valley International, z rakety Mihaely Buzărnescuové. Přes nevýrazné výkony dosáhla prvního čtvrtfinále ve Wimbledonu, kde ji dubnovou porážku oplatila Julia Görgesová.^[1]

Letní sezónu na amerických betonech rozehrála na Rogers Cupu. Ve čtvrtfinále podlehla Ashleigh Bartyové. Celkově šestou singlovou trofej, první neantukovou a první z kategorie Premier 5, si odvezla ze srpnového Western & Southern Open v Cincinnati. Ve finálovém duelu zdolala rumunskou světovou jedničku Simonu Halepovou po třísetovém průběhu. V tiebreaku druhé sady odvrátila mečbol soupeřky. Bilance Bertensové s hráčkami elitní světové desítky přitom ještě v závěru května 2018 činila 3–17, z toho na tvrdém povrchu 0–9. Během dalších tří měsíců však z jedenácti utkání proti členkám Top 10 vyhrála deset, z toho šestkrát na tvrdém povrchu. Poprvé v kariéře také Nizozemka zvládla vyhrát více než tři utkání na tvrdém povrchu pod otevřeným nebem v řadě. Na turnaji porazila čtyři členky světové desítky a ve finále zdolala debutově i světovou jedničku. Bodový zisk ji posunul na nové kariérní maximum žebříčku WTA, když 20. srpna 2018 figurovala na 13. místě.^[25] Na US Open si po výhrách nad Kristýnou Plíškovou a americkou kvalifikantkou Francescou Di Lorenzovou poprvé zahrála třetí kolo. V něm však její osmizápasovou neporazitelnost ukončila 19letá Češka Markéta Vondroušová, figurující na 103. místě žebříčku, když o vítězce rozhodl až tiebreak závěrečné sady.^[26]

Během asijské túry získala třetí sezónní trofej na Korea Open po závěrečném vítězství nad Ajlou Tomljanovićovou. Po skončení se posunula na nové kariérní maximum, 11. místo žebříčku.^[27] Pokles formy se poté projevil časnými prohrami na čtyřech turnajích. Ve druhém kole Wuhan Open podlehla Anastasiji Pavljučenkovové a ve třetí fázi China Open nestačila na Kateřinu Siniakovou. Po návratu do Evropy odešla poražena ve druhém utkání Upper Austria Ladies Linz od Margarity Gasparjanové a v témže kole Kremlin Cupu nenašla účinnou taktiku na Aljaksandru Sasnovičovou.^[1]

Po odstoupení světové jedničky Halepové 18. října 2018 doplnila startovní pole Turnaje mistryň z pozice světové devítky.^[28] Jako debutantka singapurského WTA Finals postoupila z bílé skupiny do semifinále, když v ní obsadila druhé místo. Postup si zajistila výhrami nad světovou dvojkou Angelique Kerberovou a Naomi Ósakaovou, která duel po ztrátě úvodní sady skrečovala. Nestačila však na Sloane Stephensovou. v semifinále ji zastavila pozdější ukrajinská vítězka Elina Svitolinová po vyrovnaném třísetovém průběhu.^[1]

2019: První titul v kategorii Premier Mandatory a světová čtyřka

Sezónu rozehrála na Brisbane International, kde po výhře nad Elise Mertensovou podlehla Donně Vekićové. Navazující týden si zahrála semifinále Sydney International, v němž nestačila na Australanku Ashleigh Bartyovou ve třech setech.^[29] První major roku Australian Open jí na úvod přinesl výhru nad Američankou Alison Riskeovou, aby ve druhém utkání skončila na raketě Anastasiji Pavljučenkovové. Ve čtvrtfinále vypadla na Qatar Total Open. Do premiérového finále v sezóně postoupila na únorovém St. Petersburg Ladies' Trophy, kde postupně vyřadila Ysaline Bonaventureovou, Pavljučenkovovou a Arynu Sabalenkovou. V boji o osmý kariérní titul oplatila lednovou porážku Chorvatce Vekićové po dvousetovém průběhu.^[30] Na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells se poprvé probojovala do čtvrtého kola přes Magdu Linettevou a Johannu Kontaovou, než ji stopku v dlouhém třísetovém duelu vystavila Garbiñe Muguruzaová. Téže osmifinálové fáze dosáhla i na navazujícím Miami Open, kde přehrála čínskou hráčku Wang Si-jü a Viktórii Kužmovou. Cestu pavoukem však Nizozemce ukončila pozdější šampionka turnaje Ashleigh Bartyová.

Na halové antuce Porsche Tennis Grand Prix přešla přes německou jedničku Angelique Kerberovou do semifinále, v němž nezvládla třísetovou bitvu se světovou trojkou Petrou Kvitovou. Premiérovou trofej z kategorie Premier Mandatory, a devátou celkově, si odvezla z květnového Mutua Madrid Open, kde startovala jako sedmá hráčka žebříčku. Ve třetím kole vyřadila lotyšskou turnajovou dvanáctku Anastasiji Sevastovovou, poté vrátila čerstvou prohru obhájkyni trofeje Kvitové a ani v semifinále ji nezastavila Američanka Sloane Stephensová. Na madridské antuce tak postoupila druhý rok v řadě do finále, v němž zdolala dvojnásobnou šampionku Simonu Halepovou. Poměr vzájemných zápasů vyrovnala na 3–3 a ukončila 14zápasovou neporazitelnost Rumunky na antuce. Stala se první vítězkou, která prošla celou soutěží bez ztráty setu. Po turnaji se posunula na nové kariérní maximum, 4. místo žebříčku WTA, jako nejvýše postavená Nizozemka v historii.^[31]

Finále na Turnaji mistryň

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	č.	rok	dějiště	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	2017	Singapur	tvrdý (h)	Johanna Larssonová	Tímea Babosová Andrea Hlaváčková	6–4, 4–6, [5–10]

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 15 (10–5)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	28. dubna 2012	Fás, Maroko	antuka	Laura Pousová Tiová	7–5, 6–0
Vítězka	2.	21. května 2016	Norimberk, Německo	antuka	Mariana Duqueová Mariñová	6–2, 6–2
Finalistka	1.	17. července 2016	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Viktorija Golubicová	4–6, 6–3, 6–4
Vítězka	3.	27. května 2017	Norimberk, Německo (2)	antuka	Barbora Krejčíková	6–2, 6–1
Vítězka	4.	23. července 2017	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Anett Kontaveitová	6–4, 3–6, 6–1
Vítězka	5.	8. dubna 2018	Charleston, Spojené státy	antuka (z)	Julia Görgesová	6–2, 6–1
Finalistka	2.	12. května 2018	Madrid, Španělsko	antuka	Petra Kvitová	6–7(6–8), 6–4, 3–6
Vítězka	6.	19. srpna 2018	Cincinnati, Spojené státy	tvrdý	Simona Halepová	2–6, 7–6(8–6), 6–2
Vítězka	7.	23. září 2018	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Ajla Tomljanovićová	7–6(7–2), 4–6, 6–2
Vítězka	8.	3. února 2019	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Donna Vekićová	7–6(7–2), 6–4
Vítězka	9.	11. května 2019	Madrid, Španělsko	antuka	Simona Halepová	6–4, 6–4
Finalistka	3.	16. června 2019	Rosmalen, Nizozemí	tráva	Alison Riskeová	6–0, 6–7(3–7), 5–7
Finalistka	4.	28. července 2019	Palermo, Itálie	antuka	Jil Teichmannová	6–7(2–7), 2–6
Finalistka	5.	27. října 2019	Ču-chaj, ČLR	tvrdý (h)	Aryna Sabalenková	4–6, 2–6
Vítězka	10.	16. února 2020	Petrohrad, Rusko (2)	tvrdý (h)	Jelena Rybakinová	6–1, 6–3

Čtyřhra: 16 (10–6)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	17. ledna 2015	Hobart, Austrálie	tvrdý	Johanna Larssonová	Vitalija Ďjačenková Monica Niculescuová	7–5, 6–3
Vítězka	2.	19. července 2015	Båstad, Švédsko	antuka	Johanna Larssonová	Tatjana Mariová Olga Savčuková	7–5, 6–4
Finalistka	1.	27. září 2015	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Johanna Larssonová	Lara Arruabarrenová Andreja Klepačová	6–2, 3–6, [6–10]
Finalistka	2.	27. února 2016	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Johanna Larssonová	Anabel Medina Garriguesová Arantxa Parra Santonjaová	0–6, 4–6
Vítězka	3.	21. května 2016	Norimberk, Německo	antuka	Johanna Larssonová	Šúko Aojamová Renata Voráčová	6–3, 6–4
Vítězka	4.	16. října 2016	Linec, Rakousko	tvrdý (h)	Johanna Larssonová	Anna-Lena Grönefeldová Květa Peschkeová	4–6, 6–2, [10–7]
Vítězka	5.	22. října 2016	Lucemburk, Lucembursko	tvrdý (h)	Johanna Larssonová	Monica Niculescuová Patricia Maria Țigová	4–6, 7–5, [11–9]
Vítězka	6.	7. ledna 2017	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Johanna Larssonová	Demi Schuursová Renata Voráčová	6–2, 6–2
Finalistka	3.	17. července 2017	's Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Demi Schuursová	Dominika Cibulková Kirsten Flipkensová	6–4, 4–6, [6–10]
Vítězka	7.	23. července 2017	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Johanna Larssonová	Viktorija Golubicová Nina Stojanovićová	7–6(7–4), 4–6, [10–7]
Vítězka	8.	24. září 2017	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Johanna Larssonová	Luksika Kumkhumová Peangtarn Plipuečová	6–4, 6–1
Vítězka	9.	15. října 2017	Linec, Rakousko (2)	tvrdý (h)	Johanna Larssonová	Natela Dzalamidzeová Xenia Knollová	3–6, 6–3, [10–4]
Finalistka	4.	29. října 2017	Turnaj mistryň, Singapur	tvrdý (h)	Johanna Larssonová	Tímea Babosová Andrea Hlaváčková	6–4, 4–6, [5–10]
Vítězka	10.	6. ledna 2018	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Demi Schuursová	Andreja Klepačová MJ Martínez Sánchezová	7–5, 6–2
Finalistka	5.	16. června 2018	's Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Kirsten Flipkensová	Elise Mertensová Demi Schuursová	3–3skreč
Finalistka	6.	12. ledna 2020	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Ashleigh Bartyová	Barbora Strýcová Sie Šu-wej	6–3, 6–7(7–9), [8–10]

Tituly na okruhu ITF

Dvouhra (7)

č.	datum	turnaj	povrch	poražená finalistka	výsledek
1.	6. září 2009	Almere, Nizozemsko	antuka	Angelique Van der Meetová	6–2, 6–4
2.	4. října 2009	Antalya-Belek, Turecko	antuka	Nanuli Pipijová	6–2, 6–2
3.	27. června 2010	Rotterdam, Nizozemsko	antuka	Danielle Harmsenová	6–4, 6–2
4.	14. srpna 2011	Koksijde, Belgie	antuka	Elica Kostovová	6–2, 6–1
5.	11. března 2012	Irapuato, Mexiko	tvrdý	Jaroslava Švedovová	6–4, 2–6, 6–1
6.	25. března 2012	Bath, Spojené království	tvrdý	Annika Becková	6–4, 3–6, 6–3
7.	3. srpna 2015	Koksijde, Belgie	antuka	Myrtille Georgesová	3-6, 6-2, 6-3

Čtyřhra (11)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	poražené finalistky	výsledek
1.	27. července 2009	Bree, Belgie	antuka	Quirine Lemoineová	An-Sophie Mestachová Demi Schuursová	6–1, 6–0
2.	7. srpna 2009	Rebecq, Belgie	antuka	Nicole Thyssenová	Patricia Chireaová Valentina Sulpiziová	6–2, 7–5
3.	31. srpna 2009	Almere, Nizozemsko	antuka	Nicole Thyssenová	Daniëlle Harmsenová Kim Kilsdonková	4–6, 6–2, 10–4
4.	28. září 2009	Antalya, Turecko	antuka	Marcella Koeková	Barbara Sobaszkiewiczová Sylwia Zagorská	6–4, 0–6, 10–4
5.	14. listopadu 2009	Jersey, Spojené království	tvrdý (h)	Daniëlle Harmsenová	Tímea Babosová Malou Ejdesgaardová	7–5, 7–5
6.	15. března 2010	Antalya, Turecko	antuka	Daniëlle Harmsenová	Fatma Al-Nabhaniová Andrea Koch Benvenutová	6–2, 6–4
7.	27. září 2010	Helsinky, Finsko	tvrdý (h)	Richèl Hogenkampová	Julia Bejgelzimerová Kristina Mladenovicová	6–3, 7–5
8.	1. srpna 2011	Monteroni, Itálie	antuka	Nicole Rottmannová	Gioia Barbieriová Anastasia Grymalská	6–0, 6–3
9.	20111106a6. listopadu 2011	Ismaning, Německo	koberec	Anne Keothavongová	Kristina Barroisová Yvonne Meusburgerová	6–3, 6–3
10.	5. května 2014	Cagnes-sur-Mer, Francie	antuka	Johanna Larssonová	Tatiana Búová Daniela Seguelová	7–6(7–4), 6–4
11.	27. července 2015	Sobota, Polsko	antuka	Richèl Hogenkampová	Cornelia Listerová Jeļena Ostapenková	7–6(7–2), 6–4

Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Čtyřhra

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kiki Bertens na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kiki Bertensová na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kiki Bertensová – oficiální stránky
• Kiki Bertensová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Kiki Bertensová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Kiki Bertensová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Kiki Bertensová v databázi Olympedia (anglicky)