Kim Čong-suk

Kim Jong-suk je korejské jméno, v němž Kim je příjmení.
Kim Čong-suk
Kim Čong-suk v roce 1945
Kim Čong-suk v roce 1945
Narození24. prosince 1917
Hörjong
KoreaKorea Korea
Úmrtí22. září 1949 (ve věku 31 let)
Pchjongjang
Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea
Příčina úmrtíúmrtí při porodu
Místo pohřbeníHřbitov mučedníků revoluce
Povolánípolitička, diplomatka a partyzánka
Aktivní roky19351949
OceněníHrdina Severní Koreje (1972)
Order of the National Flag, 1st class
Politické stranyKomunistická strana Číny (od 1937)
Communist Party of Korea
Korejská strana práce
ChoťKim Ir-sen
DětiKim Čong-il
Kim Man-il
Kim Kyong-hui
RodičeKim Chun-san[1]
PříbuzníKim Čong-nam, Kim Sol-song, Kim Čong-čchol, Kim Čong-un, Kim Jo-čong a Kim Chun-song[2] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kim Čong-suk (korejsky 김정숙, hančou 金正淑, 24. prosince 1917 Hörjong22. září 1949 Pchjongjang) byla korejská guerillová bojovnice proti japonské okupaci, komunistická aktivistka, první manželka prvního severokorejského vůdce Kim Ir-sena a babička současného vůdce Severní Koreje Kim Čong-una.

Životopis

Mládí a setkání s Kim Ir-senem

Kim Čong-suk se narodila 24. prosince 1917 v Hörjongu. Spisovatel Suh Dae-sook uvádí, že se narodila jako starší ze dvou dcer chudého farmáře.[3] Korejská centrální zpravodajská agentura tvrdí, že měla ještě mladšího bratra Kim Ki-songa (* 9. února 1921).[4] Se svou matkou se vypravila do Mandžudska hledat svého otce, avšak zjistili, že již zemřel. Krátce nato zemřela i její matka. Většina zdrojů se shoduje v tom, že Kim Čong-suk se v letech 1935–1936 připojila k partyzánské jednotce Kim Ir-sena jako pomocnice v kuchyni.[5][6]

Kim Čong-suk s Kim Ir-senem (1941)

Partyzánka

Korejská centrální zpravodajská agentura však uvádí, že se Kim Čong-suk spolu se svým mladším bratrem přidali k partyzánům až poté, co jejich matku a manželku staršího bratra zabili Japonci.[4]

V této době Kim Čong-suk vystřídala různé práce, přičemž roku 1937 byla zadržena Japonci při tajném pokusu zajistit zásoby a jídlo. Po propuštění se znovu připojila k partyzánům, kde vařila, šila a prala. Údajně zachránila Kim Ir-senovi život. Baik Bong, životopisec Kim Ir-sena, vypráví tuto událost takto:

Jednoho dne, když jednotka pochodovala pod velením generála (Kim Ir-sena, pozn.), se nečekaně přiblížilo přes rákosí pět nebo šest nepřátel a namířili na generála. Hrozilo velké nebezpečí. Soudružka Kim Čong-suk bez zaváhání zakryla generála vlastním tělem a svým revolverem střelila nepřítele. Generál sestřelil druhého nepřítele. Dva revolvery se střídaly v palbě a v okamžiku zničily nepřítele. Nebyl to však jediný případ, kdy k takovým nebezpečím došlo, a soudružka Kim Čong-suk pokaždé zuřivě vstala a chránila střed revoluce svým vlastním tělem.

—Baig Bong, Kim Ir-sen: Životopis (1) Od narození po triumfální návrat do vlasti

Rodina Kimů na propagandistickém obrázku

Kim Čong-suk se vdala za Kim Ir-sena nejspíše roku 1941 v Sovětském svazu. 16. února 1941 (některé zdroje uvádí rok 1942) porodila v sovětské vesnici Vyatskoye Kim Čong-ila. V roce 1944 porodila druhého syna, Kim Man-ila a roku 1946 dceru Kim Kyong-hui.[7]

První dáma Severní Koreje

Rok po založení Korejské lidově demokratické republiky až do své smrti byla Kim Čong-suk první dámou Severní Koreje. Podle některých zpráv byla Kim Čong-suk „malá, tichá žena, která nebyla nijak zvlášť vzdělaná, ale přátelská a milující život“.[8] Generálmajor Nikolaj Georgijevič Lebeděv, výkonný sovětský důstojník během sovětské okupace Severní Koreje, připomněl Kim Čong-suk jako „temperamentní a velkorysou dámu, která vždycky navštěvovala Kimův domov, kde hladovým sovětským generálům vařila obrovské množství jídla.“

Busta Kim Čong-sun na hřbitově v Pchjongjangu

Smrt

Kim Čong-suk zemřela v Pchjongjangu v roce 1949. Oficiální verzí je, že zemřela na „útrapy, které během let snášela jako partyzánská bojovnice“.[9] Neoficiální verze uvádí, že zemřela při porodu již mrtvého dítěte (tato verze je však vyřazena z oficiální biografie).

Odkaz v severokorejské kultuře

Poté, co Kim Čong-il nahradil Kim Ir-sena na pozici vůdce Severní Koreje, začal ze své matky dělat „památník revoluce“. Namísto toho, aby Kim Čong-il mluvil o své matce jako o tiché ženě, vytvořil z ní hrdinku revoluce. V jejím domovském městě Hörjong je muzeum, knihovna, socha, náměstí a dům zasvěcené „korejské matce“.

Některé příběhy dokonce vyprávějí, že umyla ponožky Kim Ir-sena a vysušila je ve svém klíně, či že si ostříhala vlasy a rozložila je v Kim Ir-senových botách.[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kim Jong-suk na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. SUH, Dae-Sook. Kim Il Sung : the North Korean leader. New York: Columbia University Press, 1988. 443 s. ISBN 9780231065733. (anglicky) 
  4. a b Kim Ki Song, Anti-Japanese Juvenile Hero of Korea. web.archive.org [online]. Korea News Service [cit. 2020-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-12. (anglicky) 
  5. POST, Jerrold M. Leaders and their followers in a dangerous world : the psychology of political behavior. Ithaca: Cornell University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9780801441691. (anglicky) 
  6. LINTNER, Bertil. Great leader, dear leader : demystifying North Korea under the Kim Clan. Chiang Mai: Silkworm Books, 2005. 274 s. Dostupné online. ISBN 9789749575697. (anglicky) 
  7. BECKER, Jasper. Rogue regime : Kim Jong Il and the looming threat of North Korea. [s.l.]: Oxford ; New York : Oxford University Press 338 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-517044-3. 
  8. LANKOV, Andrei. From Stalin to Kim Il Song : the formation of North Korea, 1945-1960. London: C. Hurst & Co, 2002. 202 s. ISBN 9781850655633. (anglicky) 
  9. HARROLD, Michael. Comrades and strangers. Hoboken, NJ: John Wiley & Sons, 2004. 432 s. Dostupné online. ISBN 9780470869840. (anglicky) 
  10. BECKER, Jasper. Rogue regime : Kim Jong Il and the looming threat of North Korea. Oxford: Oxford University Press, 2005. 300 s. Dostupné online. ISBN 9780195170443. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce