Kino Scala

Kino Scala je jednosálové kino v Brně. Nachází se na Moravském náměstí v podzemí domu číslo popisné 127, číslo orientační 3, v městské části Brno-střed a v části Brno-město. V provozu je od roku 1929. V průběhu doby vystřídalo také názvy Bio Dopz a Kino Moskva. Od podzimu 2013 jej jako první univerzitní kino v Česku^[1] provozuje Masarykova univerzita ve spolupráci se společností Aeropolis. Kromě běžných filmových projekcí slouží také jako reprezentační, přednáškový a konferenční sál pro akademické účely.

Historie

Bio Dopz (1929–1935)

První kočovné kinematografy se v Brně objevovaly od roku 1896 a první stálé kino bylo otevřeno v roce 1907. Počátek kina Scala však sahá až do období o 20 let později, kdy už ve městě fungovala kina Centrál (jako první z roku 1907), Edison (1908), Varieté (pozdější Divadlo Radost), Oránia (1911), Lidový biograf (1911) a další.^[2] Scala vznikla v nově zbudovaném moderním paláci DOPZ, který byl vystavěn na Moravském (tehdy Lažanského) náměstí patrně v letech 1927–1928.^[3]

DOPZ byla zkratka z Družstva obchodních a průmyslových zaměstnanců (celým názvem Stavební a obchodní družstvo zaměstnanců obchodu a průmyslu, zapsaná společnost s ručením omezeným), které od září 1927 vlastnilo celou budovu.^[4] Odtud také pochází prvotní pojmenování Bio Dopz. Provozovatelem kina však nebylo družstvo, tím byl Masarykův fond na podporu studentstva vysokých škol na Moravě a ve Slezsku.^[5] Fond požádal o licenci k provozování kinematografického podniku už 11. července 1922 a od 28. prosince 1923 ji získal pro provozování kina Bristol na Křenové ulici, a to s platností do konce roku 1926. Se získáním prostor kina však byly těžkosti, a tak fond hledal další místa – kino Universum v Lidické (tehdy Nové) ulici či sál v novostavbě Nový domov v Gorkého (Folkensteinerově) ulici – až mu licence prošla. V dubnu 1927 získal příslib nové licence a v červnu 1928 nabídku DOPZ k provozování kina v jeho paláci mezi Moravským a Jakubským náměstím. Dne 24. září 1928 tedy fond požádal o licenci a po tahanicích se zemským úřadem získal 27. prosince 1929 povolení k předběžnému provozování a 6. března 1930 plnohodnotnou licenci. Zatímco fond řešil licenci, místnosti kina si zajistila firma Kraus a spol., a tak byla mezi nimi 20. prosince 1929 uzavřena smlouva s platností do konce roku 1935, podle níž firma zařídila a na své riziko provozovala kino s licencí fondu, jemuž odváděla 8% podíl z hrubých příjmů. Fond pak ještě ze svého čistého výnosu odváděl 40 % trojici spolků.^[6]

Kino zahájilo svůj provoz 28. prosince 1929 premiérovou projekcí zvukového filmu Bílé stíny^[7][8] (White Shadows in the South Seas), amerického romantického filmu oceněného Oscarem za nejlepší kameru.^[9][10] Vedoucím kina byl v té době Rudolf Valenta, jehož od roku 1930 nahradil Rudolf Urban.^[7] Vstupné bylo od 3 do 7 korun.^[11] Ačkoli celkový výtěžek není znám, fondu připadl v letech 1930–1932 roční podíl 189 077, 160 642 a 121 782 korun.^[12]

Kino Scala (1935–1948)

K 3. prosinci 1935 bylo kino z obchodních důvodů přejmenováno na Scala.^[13][5] V té době pomalu končila licence a když fond v únoru 1936 požádal o její prodloužení, zemský úřad žádost 31. března zamítnul a požadoval ukončení provozu do konce roku 1936. V říjnu 1937 úřad udělil licenci pro kino Scala spolku „Jubilejní ozdravovna policejního ředitelství v Brně“. Ten získával od provozující firmy Kraus 5,5 % z čistých tržeb, což v letech 1937–1938 činilo ročně 85 075, resp. 82 832 korun, přičemž 2 % musel odvádět dalším spolkům.^[14]

Pak do osudu kina vstoupila německá okupace. Mimo jiné byl zrušen příspěvek odváděný Masarykovu fondu a nahrazen odvodem pro Nationalsozialistische Volkswohlfahrt (NSV). Dne 4. prosince 1941 koupila domy od DOPZ Pražská městská pojišťovna a 14. července 1942 se nájemci místností a vlastníky kina stali Fritz Lord a Josef Veselý. Ti už 2. června 1941 požádali o licenci, kterou získali 7. dubna 1944. S příchodem válečné fronty 15. dubna 1945 bylo kino nuceno přerušit provoz. Budova spolu se sousedními v průběhu bojů vyhořela, podzemní kino však zůstalo neporušeno. Po nejnutnější opravě vstupu od 9. května 1945 znovu zahájilo provizorní promítání a po úpravě vestibulu od 2. června obnovilo běžný provoz filmem Martina Friče Druhá směna.^[15][16]

Kino Moskva (1948–1991)

Dekretem z 11. srpna 1945 byl zestátněn veškerý filmový průmysl, výroba i distribuce, včetně všech kin. Zastřešujícím orgánem se stal Československý státní film.^[17] Od 25. září 1946 bylo dosavadní Lažanského náměstí přejmenováno na náměstí Rudé armády^[18] a posléze tento trend následovalo i samo kino, když 15. října 1948 dostalo název Moskva. V první polovině 50. let proběhla stavební adaptace vyhořelé budovy i sousedních domů,^[19] někdejší palác DOPZ nahradila honosná socialistickorealistická stavba Hutního projektu od brněnského architekta Lubora Laciny.^[3]

Vládním nařízením z 16. ledna 1957 došlo v zemi k převedení správy kin na národní výbory. V Brně vznikla Správa městských kin s prvním ředitelem Antonínem Kaláškem, která od Krajského filmového podniku v Brně převzala všech zdejších 29 kin, včetně Moskvy.^[17] Právě v roce 1957 došlo také k přestavbě samotného kina, přičemž byl od 16. června přerušen provoz, aby byl znovu obnoven 21. listopadu téhož roku, a to projekcí francouzsko-italského dramatu Nejlepší část (La Meilleure part^[20]) s Gérardem Philipem v hlavní roli.^[19]

V krátkém, asi ročním období od 21. srpna 1968 bylo pojmenování změněno zpět na kino Scala, avšak po 26. září 1969 je opět uváděno jako Moskva.^[19][8]

V letech 1971–1973 proběhla generální rekonstrukce kina. Autorem návrhu interiérů kina včetně zařizovacích prvků, svítidel, kazetových obkladů a originálního nábytku byl brněnský architekt a designér Jaroslav Šmídek. Vybavení kinosálu bylo upraveno pro projekci 70mm filmů a plastický zvuk.^[zdroj?] Slavnostní zahájení v nových podmínkách proběhlo 22. listopadu 1973 – pro zvané hosty byl promítán film režiséra Alexeje Saltykova Sibiřanka (Сибирячка^[21]), běžné veřejné projekce započaly následujícího dne.^[19] V 80. letech byla Moskva prémiovým kinem, spolu s dalšími biografy ve středu města: Družbou, Prahou, Jaltou a Úderkou.^[22] Zároveň bylo po předchozí rekonstrukci nejlépe vybaveným kinem v Brně.^[23]

Kino Scala (1991–2011)

Po sametové revoluci, od roku 1991 bylo kinu vráceno dřívější jméno Scala.^[4] Téhož roku vzniklo Kulturní a informační centrum města Brna (KIC), jež bylo v listopadu 1994 organizačně spojeno se Správou městských kin, a Scala tak přešla s platností od 1. ledna 1995 pod jeho řízení.^[24] V říjnu 1999 bylo v brněnském nákupním centru Olympia otevřeno první multikino, po pražské Galaxii druhé v Česku a první odpovídající evropským standardům.^[25] Scala byla v tom roce sedmým nejnavštěvovanějším kinem v republice s 99 tisíci diváků, Olympia ji však již o jednu příčku předstihla se 120 tisíci.^[26] V září 2001 bylo otevřeno druhé brněnské multikino Velký Špalíček, v průběhu následujících pěti let postupně zanikala jednosálová kina a Scala zůstala jedním z posledních v Brně, spolu s Artem a Lucernou.^[27][28] Provozovatel městských kin v lednu 2006 podal podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže proti upřednostňování multiplexových kin filmovými distributory, neuspěl však.^[29][30]

V té době již bylo oním provozovatelem Brněnské kulturní centrum (BKC), jež vzniklo k 1. lednu 2005 rozdělením KIC na dvě části, přičemž tou druhou bylo Turistické informační centrum (TIC). V roce 2008 však došlo k opětovnému sloučení obou částí pod hlavičkou BKC a následně k dalším organizačním změnám.^[31][32] Návštěvnost velkokapacitní Scaly za prvních 10 měsíců roku 2009 již poklesla pod 16 tisíc diváků, což bylo 24×, resp. 30× méně než v obou brněnských multiplexech a dokonce méně než v menším kině Art.^[33][34] Kromě méně atraktivní dramaturgie^[33] a přístupu filmových distributorů hovořil vedoucí městských kin Daniel Zásměta o nutnosti rozsáhlých investic do rekonstrukce kina, které však blokoval mnohaletý městem vedený spor o určení vlastníka budovy.^[35] V letech 2009–2010 navíc probíhala celková rekonstrukce Moravského náměstí,^[36] která dále dočasně snížila atraktivitu lokality. V roce 2010 navštěvovalo Scalu průměrně 37 diváků, celkově 27 713.^[37]

Dne 21. června 2011 schválilo Zastupitelstvo města Brna změnu zřizovací listiny provozujícího BKC, které se přejmenovalo na Turistické informační centrum a spolu s tím změnilo i těžiště své činnosti od kultury k cestovnímu ruchu a marketingu.^[38][32][39] Zatímco kino Art prodělalo modernizaci a digitalizaci, Scalu se město rozhodlo uzavřít,^[40] 5. října schválila Rada města Brna záměr ukončit jeho činnost k 31. prosinci 2011.^[41][42] Poslední veřejnou projekcí se stal 21. prosince 2011 kanadský koprodukční film Pan Nikdo (Mr. Nobody^[43]), následující dopoledne proběhlo už jen promítání pro školy.^[44]

Univerzitní kino Scala (2013–)

Proti uzavření protestovali akademici z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a vznikla petice za zachování kina.^[45][46][47] Město ještě před vypsáním případného výběrového řízení nabídlo Masarykově univerzitě kino k pronájmu za symbolickou jednu korunu ročně^[48] a univerzita o tuto možnost projevila zájem.^[49] V březnu 2012 svůj zájem potvrdila a oznámila, že má partnera, s nímž by kino mohla provozovat.^[50][51] Jednání však probíhala dál,^[52] Rada města Brna schválila 27. března 2013 teze připravované smlouvy a 17. dubna souhlasila s dlouhodobým pronájmem na 30 let za 1,8 milionu korun ročně.^{[53][54][55][56]}

Základní úpravy kina před obnovením provozu byly dokončeny koncem září 2013 a spolu s následnou digitalizací projekčního zařízení měly stát zhruba 12 milionů korun. Opravy zaplatilo město Brno a peníze od univerzity vybíralo formou nájemného. Partnerem pro univerzitu, který měl zajišťovat celoroční filmové produkce, se stala společnost Aeropolis, která již měla zkušenosti s provozem artových kin v Praze (Bio Oko, Kino Aero...) a Hradci Králové (Bio Central). Mimoto sama univerzita začala kino využívat k akademickým účelům, jako přednáškový a konferenční sál či místo k promocím a imatrikulacím. Provoz pro veřejnost kino zahájilo 14. října 2013 slavnostní projekcí ojedinělého interaktivního filmového projektu Kinoautomat: Člověk a jeho dům.^{[1][57][58][59]}

Od 20. září 2016 bylo ohlášeno otevření prodejních prostor ve foyer kina, v nové vestavbě vedle pokladny. Obchod nazvaný Univerzitní shop Scalanterie byl určen k prodeji propagačních předmětů Masarykovy univerzity nebo kina Scala, knih z nakladatelství Munipress a sortimentu pro filmové fanoušky.^[60][61]

Od září 2023 funguje kino v provizorním provozu, a to kvůli statickému poškození budovy. ^[62]

Prostory a vybavení

Kino vzniklo jako součást víceúčelového paláce DOPZ, který koncem 20. let 20. století kromě kancelářských místností družstva zahrnoval také velký konferenční, taneční či divadelní sál v přízemí, kavárnu Biber v prvním a druhém poschodí a vlastní biograf v suterénu.^[3]

Podzemní umístění představovalo v počátcích potíže, neboť nejnižší bod hlediště byl více než 7 metrů pod úrovní chodníku v místě hlavního vchodu z Moravského (tehdy Lažanského) náměstí, zatímco ministerské nařízení dovolovalo jen 6 metrů. Zemská správa proto nejprve 31. října 1928 zamítla žádost o licenci. V nové žádosti byl proto zvolen za hlavní vchod z níže položeného Jakubského náměstí, díky čemuž se relativní hloubka zmenšila na 5,77 metru. Při kolaudaci byl také určen počet sedadel: 562 v přízemí a 238 na balkoně, celkem tedy 800, což bylo maximum dané ministerským nařízením pro podzemní kina.^[63] Již při úpravách v roce 1931 bylo povoleno nové uspořádání hlediště, kdy zrušením postranních lóží vzniklo na balkoně 304 míst a v přízemí bylo dalších 702, celkem tedy 1 006 míst. Ještě v květnu téhož roku došlo k další drobné změně s výslednými čísly 700 + 312 míst, čímž kapacita dosáhla 1 012 diváků.^[64][65] Co do počtu sedadel bylo Bio Dopz největším v Brně. V červnu 1932 byla dosavadní čekárna upravena na kuřácký salónek a za čekárnu nadále sloužil foyer.^[64]

V roce 1957, kdy bylo kino přestavěno pro širokoúhlé promítání systémem Cinemascope, došlo k odbourání bočních křídel balkonu, výměně sedadel a jejich novému uspořádání pro 550 míst v přízemí a 200 na balkoně. Byly zrušeny i točité schody a promítárna, která byla nově přemístěna do druhého suterénu s vchodem vedle vstupu do sálu. Pokladna v horním foyer byla rozdělena na dvě.^[19]

Další přestavba s generální opravou v letech 1971–1973 podle projektu architekta Jaroslava Šmídka přinesla kinu možnost panoramatické projekce ze 70mm filmového pásu. V promítárně byly instalovány dva projekční stroje typu UM 70/35 a jeden ME 9. Plastický zvuk měla zajistit šestikanálová zesilovací souprava. Z kuřáckého salonku se stal bar, pokladny byly přemístěny naproti vchodovému schodišti a místo nich byla zřízena kancelář. V hledišti byla opět vyměněna sedadla a novým uspořádáním poklesla kapacita na 328 v přízemí a 145 na balkoně, celkem tedy 473 míst.^[19] Tehdejší Moskva se tak stala nejlépe vybaveným kinem v Brně.^[66]

K dosud poslední adaptaci došlo v roce 2013, když bylo kino nově vybaveno digitální technikou k projekci v rozlišení 4K a ve zvukovém formátu Dolby Digital Plus 7.1.^[3]

Fotogalerie

• 
  Kino Scala – pohled směrem k plátnu
• 
  Kino Scala – pohled od plátna k hledišti

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kino Scala na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky kina