Kinugasa (1926)
 | |
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | Těžký křižník |
| Třída: | Aoba |
| Číslo trupu: | 3[1] |
| Jméno podle: | 衣笠 ~ hora v prefektuře Kjóto |
| Objednána: | v loděnici Kawasaki v Kóbe[2] |
| Zahájení stavby: | 23. ledna 1924[2] |
| Spuštěna na vodu: | 24. říjen 1926[2] |
| Uvedena do služby: | 30. září 1927[2] |
| Osud: | 14. listopadu 1942 potopen americkými palubními bombardéry |
| Poloha vraku: | [3] |
| Souřadnice: | 9°6′0″ j. š., 157°14′0″ v. d. |
| Cena: | 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4] |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | Projektovaný: (7100 T standardní) 7500 T normální 8910 t 2/3 při zkouškách Aoba 19. září 1927: 7814 t lehký 8300 T standardní 8840 T normální 9820 t 2/3 při zkouškách 10 583 t plný[1] Plánováno po rekonstrukci:[p 1] 8879 t lehký 9129 t lehký s balastem 10 850 t 2/3 při zkouškách 11 690 t plný Reálně po rekonstrukci:[p 1] 8738 t lehký 10 822 t 2/3 při zkouškách 11 660 t plný[1] |
| Délka: | 176,784 m mezi svislicemi 185,166 m celkem Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 181,356 m projektovaná 183,497 m po dokončení[1] |
| Šířka: | Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku: 15,480 m projektovaná 15,868 m po dokončení Maximum po dokončení: 16,506 m na střední palubě 15,480 m pod projektovanou vodoryskou Po rekonstrukci:[p 1] 17,56 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku 17,56 m maximální[1] |
| Ponor: | Při 2/3 zkouškovém výtlaku: 4,496 m projektováno 5,71 m po dokončení[1] |
| Pohon: | Po dokončení: 12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé) 4 sestavy parních turbín Kawasaki-Brown-Curtis 102 000 k na hřídeli (75 020,9 kW[p 2]) projektováno[1] Po rekonstrukci:[p 1] 110 000 k na hřídeli (80 904,9 kW[p 2]) projektováno 108 456 k na hřídeli (79 769,3 kW[p 2]) Aoba při zkouškách[1] |
| Palivo: | Projektováno: 1400 t topného oleje 400 t uhlí Po rekonstrukci:[p 1] 2040 t topného oleje[1] |
| Rychlost: | 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná 34,0 uzlů (62,97 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1][1] |
| Dosah: | Po dokončení: 7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno Po rekonstrukci:[p 1] 8000 námořních mil (14 816 km) při 14 uzlech projektováno 8223 námořních mil (15 229 km) při 14 uzlech reálně[1] |
| Posádka: | Po dokončení: 622 po dokončení (45 důstojníků + 577 mužstvo) 632 až 647 reálně Po rekonstrukci:[p 1] 657 (50 důstojníků + 607 mužstvo)[1] |
| Pancíř: | Po dokončení: 76 mm boční pás 35 až 51 mm muniční sklady 32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami 48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami 25 mm dělové věže 12,7 až 25 mm strojovna kormidla (stěny a strop) celkem necelých 1200 t pancíře[1] Po rekonstrukci navíc:[p 1] 36 mm kormidelna[5] |
| Výzbroj: | Po dokončení: 6× 200 mm/50 typu 3. roku (3×II) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 2× 7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I) 12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné) až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1] Od 1932/1933 navíc: 8× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×IV)[6] Po rekonstrukci:[p 1] 6× 203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II) 4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I) 8× 25 mm/60 typu 96 (4xII) 4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II) 8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV) 16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1] |
| Letadla: | Od března 1928: až 1× Nakadžima E2N1 1× katapult Kure šiki 1-gó[7] Od 1930/1931: 1× Nakadžima E2N1 1× katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[8] Od konce 1932: 1× Nakadžima E4N2 1× katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[7] Po rekonstrukci:[p 1] 1× Kawaniši E7K2 (mezi listopadem 1940 až zářím 1941 nesen 1× E7K2 a 1× E8N1) 1× katapult Kure šiki 2-gó 5-gata[5] Od léta či podzimu 1942: 2× Aiči E13A1 1× katapult Kure šiki 2-gó 5-gata[9] |
| Ostatní: | Po dokončení: 3× 90cm světlomet typu SU 2× 40cm navigační světlomet 2× dělostřelecký zaměřovač typu 14 2× torpédový zaměřovač typu 14 3× sokutekiban typu 13[p 3] 4× 3,5m dálkoměr typu 14 2× 6m dálkoměr typu 14 1× směrový radiozaměřovač Po rekonstrukci:[p 1] 3× 110cm světlomet typu 92 2× zaměřovač světlometů typu 94 2× navigační světlomet 2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14 2× dělostřelecký zaměřovač typu 94 3× 6m dálkoměr typu 14 1× sokutekiban typu 92 1× balistický počítač typu 92 2× systém řízení pl. palby typu 94 se 4,5m dálkoměrem 2× protiletadlový zaměřovač typu 95 2× torpédový sokutekiban typu 93 2× torp. zaměřovač typu 91 model 3 2× panel řízení palby typu 92 1× torpédový počítač typu 93 1× směrový radiozaměřovač Od 1941 navíc: demagnetizační cívky |
Kinugasa (衣笠) byla první těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Aoba. Byla dokončen v září 1927 jako druhá a poslední jednotka třídy Aoba. V období od října 1938 až do října 1940 byl křižník modernizován: dostal novou výzbroj, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.
Kinugasa sloužila spolu se svojí sesterskou lodí Aoba. Vedle účasti na předválečných námořních cvičeních a námořních přehlídkách se oba křižníky koncem 20. a během 30. let několikrát objevily v čínských vodách a obě jednotky se společně zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporovala Kinugasa obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporovala vylodění na Tulagi a po bitvě v Korálovém moři doprovázela poškozenou Šókaku na Truk. V srpnu 1942 se Kinugasa zúčastnila bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. V říjnu se zúčastnila bitvy u mysu Esperance a po dalším působení v oblasti Šalomounových ostrovů byla 14. listopadu jižně od Rendova potopena americkými palubními bombardéry z USS Enterprise během bitvy u Guadalcanalu.
Popis
Související informace naleznete také v článku Třída Aoba.
Po dokončení nesla Kinugasa šest 200mm kanónů typu 3. roku ve dvouhlavňových dělových věžích modelu C v ose plavidla: dvě na přídi a jednu na zádi.
V období mezi 15. říjnem 1938 a 30. říjnem 1940 prošla Kinugasa velkou rekonstrukcí. Původní 200mm kanóny byly nahrazeny za 203,2mm kanóny typu 3. roku a jejich dělové věže modelu C byly modernizovány.
Služba
Dne 15. prosince 1942 byla Kinugasa vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b c d e f g h i j k l Míněna velká rekonstrukce dokončená 30. října 1940
- ↑ a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu můstku třídy Aoba nezmiňují, pravděpodobně byly u sokutekiban umístěny i henkjo ricuban typu 11 a kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 – viz Lacroix & Wells, str. 770
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 804 až 807. (anglicky)
- ↑ a b c d NISHIDA, Hiroshi. Aoba class heavy cruisers [online]. 2002 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KINUGASA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2007-11-27 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 53
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 259
- ↑ Lacroix & Wells, str. 76
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 68
- ↑ Lacroix & Wells, str. 75
- ↑ Lacroix & Wells, str. 315
Literatura
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Druhá světová válka. Praha: Naše vojsko, 1993. (Válečné lodě; sv. 4). ISBN 80-206-0357-3.
- PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky)
- SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky) – převážně technický popis
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kinugasa na Wikimedia Commons - HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS KINUGASA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2007-11-27 [cit. 2011-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
- BÉZA, Michal. Kinugasa [online]. military.cz [cit. 2011-08-10]. Dostupné online.
- Kinugasa (Cruiser, 1927-1942) [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2001-11-09 [cit. 2011-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-24. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády