Kir Bulyčov

Kir Bulyčov
Rodné jméno	Игорь Всеволодович Можейко
Narození	18. října 1934 Moskva
Úmrtí	5. září 2003 (ve věku 68 let) Moskva
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Miusský hřbitov
Pseudonym	Игорь Всеволодович Всеволодов
Povolání	autor sci-fi, scenárista, historik, autor dětské literatury, překladatel, orientalista, dramatik a spisovatel
Alma mater	Moskevská státní jazyková univerzita
Žánr	sci-fi literatura, novela a literatura pro děti
Témata	literatura
Významná díla	Alenka Selezněvová
Ocenění	Státní cena SSSR (1982) Zlaté tele (1988) Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (1994) Cena Aelity (1997) Cena ABS (2000)
Manžel(ka)	Kira Soshinskaya
Děti	Alisa Lyutomskaya
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kir (Kirill) Bulyčov (rusky Кир Булычёв), případně také Bulyčev,^[1] vlastním jménem Igor Vsevolodovič Možejko (rusky И́горь Все́володович Може́йко) (18. října 1934 – 5. září 2003), byl ruský historik a spisovatel sci-fi. Nejslavnější je jeho cyklus Alenčiných dobrodružství (Приключения Алисы), oblíbené jsou také krátké povídky z prostředí fiktivního městečka Guslar.
Vedle bratrů Strugackých byl Bulyčov ve své době celosvětově jedním z nejznámějších rusky píšících autorů science fiction.^[2][3]

Igor V. Možejko se narodil v Moskvě. Vystudoval Institut cizích jazyků a poté působil v Barmě. Po návratu do Ruska pracoval v Orientálním ústavu Akademie věd SSSR jako historik a odborník na jihovýchodní Asii.^[2][3] V roce 1981 získal titul doktora historických věd.^[4]

Jeho zálibou bylo mimo jiné sbírání historicky zajímavých přileb a vyznamenání.^[5]

Jako vědecký pracovník publikoval knihy historické i popularizační, česky vyšly například Pod pirátskou vlajkou (Naše vojsko, 1982) nebo Sny zmizelých králů (Lidové nakladatelství, 1983).
Sci-fi začal psát v roce 1965. Povídky a knihy tohoto žánru vydával pod pseudonymem Kir Bulyčov, aby je odlišil od svých profesionálních prací. Pseudonym vznikl kombinací křestního jména jeho ženy (Kira) a příjmení jeho matky (Bulyčovová).^[2][3]

První novela z cyklu Alenčiných dobrodružství byla Děvčátko, kterému se nestane nic zlého (Девочка, с которой ничего не случится, 1965), poslední Alisa a Alicie (Алиса и Алисия, 2003). Hlavní hrdinku, jedenáctiletou Alisu Selezněvovou (Алиса Селезнёва, v pozdějších českých vydáních jako Alenka Selezněvová), žijící v Moskvě konce 21. století, v barvitě líčené, pokrokové budoucnosti, pojmenoval autor podle své dcery, kterážto sama byla pojmenována podle Alice/Alenky, hrdinky románů Lewise Carrolla Alice's Adventures in Wonderland (1865) a Through the Looking-Glass and What Alice Found There (1871).^[zdroj?] Alenka je dcerou ředitele moskevské kosmozoologické zahrady a díky svému otci zažívá rozmanitá dobrodružství, například pomáhá při sběru exotických kosmických zvířat či bojuje s kosmickými piráty.^[3]
V češtině vycházely příběhy nejprve ve zkrácené verzi na pokračování v časopise Ohníček, konkrétně Alenčina putování v ročníku XXX (1979/80) a Za sto let v ročníku XXXI (1980/1). V časopise Ohníček měla hlavní představitelka ponechánu ruskou formu jména – Alisa. První česká vydání v Ohníčku i v Nakladatelství dětské knihy doprovodil ilustracemi Jaroslav Malák.

Knižně vyšly:

1. Alenka z planety Země (Svoboda, 1985) – Девочка с Земли (1974)
   • Děvčátko, kterému se nestane nic zlého (Девочка, с которой ничего не случится, 1965)
   • Alenčina putování (Путешествие Алисы, 1974) – Tři kapitáni (Три капитана)
2. Alenčiny narozeniny (Svoboda, 1987)
   • Alenčiny narozeniny (День рождения Алисы, 1974)
   • Za sto let (Сто лет тому вперед, 1978)
3. Milión Alenčiných dobrodružství (Svoboda, 1989) – Миллион приключений (1982)

Kromě příběhů o Alence psal Bulyčov i samostatné povídky a novely. Vytvořil mimo jiné hrdiny Slávu Pavlyše, kosmického lékaře, nebo Koru Orvat, agentku Intergalaktické policie. Některé povídky byly česky publikovány v časopise Ikarie. Knižně vyšly například tituly Agent kosmické flotily (Lidové nakladatelství, 1989)^[6] nebo volně navazující dvojice novel Slyšel jsem Zemi (Lidové nakladatelství, 1984) a Země je příliš daleko (Lidové nakladatelství, 1988).
Samostatnou kategorii tvoří povídky zasazené do prostředí městečka Guslaru, svým dějem zpravidla komické až groteskní. Česky vyšly některé z povídek samostatně (Marťanský elixír, Lidové nakladatelství, 1983) i ve formě ucelených sbírek (Mimozemšťané v Guslaru, Lidové nakladatelství, 1985; Vynálezci z Guslaru, Triton, 2002 a Mimozemšťané v Guslaru, Triton, 2002).^[2][3][7]

• Tajemství třetí planety (Тайна третьей планеты, 1981) – animovaný film na motivy Alenčina putování
• Hosté z budoucnosti (Гостья из будущего, 1985) – TV seriál na motivy Za sto let^[8]
• Lilovyj Šar (Лиловый Шар, 1987)
• Záhada tří kapitánů (český třídílný TV film, 1990)^[9]
• Alenčiny narozeniny (Де́нь рожде́ния Али́сы, 2009)
• Alisa znajet, čto dělať! (Алиса знает, что делать!,^[10] seriál, od roku 2013, česky od roku 2016)

Seriál Hosté z budoucnosti je v Rusku populární a každý rok ho vysílá TV.^[8] Závěrečná píseň Překrásné daleko (Прекрасное далеко) byla v roce 2009 v remixované podobě podkresem pod vládní propagační kampaň Rok mládeže (Год молодежи).^[zdroj?]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kir Bulyčov na Wikimedia Commons
• přehled všech textů (rusky)
• Na webu Knihovnička
• Na webu Daemon Archivováno 19. 5. 2009 na Wayback Machine.
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kir Bulyčov