Kirnbergerovo ladění

Kirnbergerovo ladění (zkráceně Kirnberger) je nerovnoměrně temperované ladění, které na konci 18. století zkonstruoval německý hudební teoretik a skladatel Johann Philipp Kirnberger.

V Kirnbergerově době se používalo mnoho různých druhů ladění: středotónové (takto byly laděny zvláště varhany), velký počet různých druhů nerovnoměrně temperovaných ladění a prosazovat se začalo i rovnoměrně temperované ladění. V porovnání s ostatními nerovnoměrnými temperaturami se Kirnbergerovo ladění vyznačovalo relativně jednoduchou stavbou a silnou orientací na čisté intervaly. Kirnberger vytvořil tři typy ladění, dnes označovaná jako Kirnberger I (r. 1766), II (r. 1771) a III (r. 1779).

  • Kirnberger I: V tomto ladění jsou čtyři velké tercie čisté, ostatní tercie ale zní velmi disotantně a jsou přítomné i čtyři příliš široké pythagorejské velké tercie. Také kvinta D – A zní velice disonantně.
  • Kirnberger II: V tomto ladění již zní kvinta D – A přijatelněji, ale na úkor snížení počtu čistých velkých tercií na tři. Pythagorejské velké tercie zůstávají čtyři, hodnoty ostatních velkých tercií se v porovnání s Kirnberger I přiblížily čistým velkým terciím.
  • Kirnberger III: Všechny kvinty již znějí přijatelně, zůstala ale jen jedna čistá velká tercie, počet pythagorejských velkých tercií se omezil na dvě.

Kirnberger I

V tomto ladění se pythagorejské koma rozdělí mezi kvinty D – A (11/12 pythagorejského komatu) a F# – C# (1/12 pythagorejského komatu). Všechny ostatní kvinty zůstávají čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gčistá kvinta701,955F# – C#kvinta zmenšená o
1/12 pythagorejského komatu
700,000
G – Dčistá kvinta701,955C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zmenšená o
11/12 pythagorejského komatu
680,450G#(Ab) – Ebčistá kvinta701,955
A – Ečistá kvinta701,955Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fčistá kvinta701,955
H – F#čistá kvinta701,955F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,185185185294,14malá tercie
Bb1,777777778996,09malá septima
F1,333333333498,05kvarta
C10prima
G1,5701,955kvinta
D1,125203,910velká sekunda
A1,6666667899884,36velká sexta
E1,250000924386,31velká tercie
H1,8750013861088,27velká septima
F#1,40625104590,23zvětšená kvarta
C#1,05349794290,22zvětšená prima
G#1,580246914792,18zvětšená kvinta

Takto mimo jiné dostaneme následující intervaly:

  • Čtyři téměř čisté velké tercie (386,314 centů; tyto tercie jsou přibližně o 0,00128 centů širší než čisté): C-E, G-H, D-F#, F-A
  • Čtyři tercie blížící se pythagorejským velkým terciím (405,866 centů; tyto tercie jsou přibližně o 1,955 centů užší než pythagorejské), znějí disonantně: A-C#, E-G#, H-Eb, F#-Bb
  • Čtyři pythagorejské velké tercie (poměr frekvencí 81:64; 407,820 centů), znějí disonantně: C#-F, G#-C, Eb-G, Bb-D
  • Příliš úzká kvinta D-A (680,45 centů)

Kirnberger I s racionálními čísly

Jak již bylo řečeno, v ladění Kirnberger I se pythagorejské koma rozdělí mezi kvinty D – A (11/12 pythagorejského komatu) a F# – C# (1/12 pythagorejského komatu). Jelikož rozdíl mezi 11/12 pythagorejského komatu a syntonickým komatem je velmi malý (asi 0,00128 centů) a rozdíl mezi 1/12 pythagorejského komatu a schismatem je také velmi malý (též asi 0,00128 centů), lze ladění Kirnberger I také zapsat tak, že kvinta D - A se zmenší o syntonické koma a kvinta F# - C# se zmenší o schisma. Toto ladění pak má tu výhodu, že se v něm objevují jen racionální čísla (dá se tedy řadit i mezi čistá ladění). Tato dva typy ladění (Kirnberger I s iracionálními čísly a Kirnberger I s racionálními čísly) nelze sluchem rozeznat.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gčistá kvinta701,955F# – C#kvinta zmenšená
o schisma
700,001
G – Dčistá kvinta701,955C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zmenšená o
syntonické koma
680,449G#(Ab) – Ebčistá kvinta701,955
A – Ečistá kvinta701,955Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fčistá kvinta701,955
H – F#čistá kvinta701,955F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,185185185294,14malá tercie
Bb1,777777778996,09malá septima
F1,333333333498,05kvarta
C10prima
G1,5701,955kvinta
D1,125203,910velká sekunda
A1,666666667884,36velká sexta
E1,25386,31velká tercie
H1,8751088,27velká septima
F#1,40625590,22zvětšená kvarta
C#1,05349794290,22zvětšená prima
G#1,580246914792,18zvětšená kvinta

Takto mimo jiné dostaneme následující intervaly:

  • Čtyři čisté velké tercie (poměr frekvencí 5:4; 386,314 centů): C-E, G-H, D-F#, F-A
  • Čtyři pythagorejské velké tercie (poměr frekvencí 81:64; 407,820 centů), znějí disonantně: C#-F, Ab-C, Eb-G, Bb-D
  • Čtyři tercie blížící se pythagorejským velkým terciím (405,866 centů; tyto tercie jsou přibližně o 1,955 centů užší než pythagorejské), znějí disonantně: A-C#, E-G#, H-Eb, F#-Bb
  • Příliš úzká kvinta D-A (680,449 centů)

Může nás překvapit, že porovnáme-li si toto ladění s laděním Parejovým, které bylo popsáno o tři století dříve (1482), není tu prakticky žádný rozdíl. Jediný rozdíl je v tom, že zatímco Pareja má o syntonické koma zúženou kvintu G-D, Kirnberger I ji má posunutou mezi tóny D-A. Druhý, prakticky nepodstatný rozdíl je v tom, že zatímco rovnoměrně temperovaná kvinta leží u Pareji mezi tóny Cis-Gis, Kirnberger I ji má posunutou mezi tóny Fis-Cis.

Je zajímavé, že i když Kirnberger (který byl krátký čas i žákem J. S. Bacha) znal kromě středotónového ladění i rovnoměrnou temperaturu , byl si dobře vědom i jejích nedostatků a proto se ve svém hledání té nejlepší temperatury vrací ke starým osvědčeným schématům, odvozeným z čistých kvint pythagorejského ladění.

Kirnberger II

V tomto ladění se rozdělí syntonické koma mezi kvinty D – A a A – E (každá se zmenší o polovinu syntonického komatu), kvinta F# – C# se zmenší o schisma (pythagorejské koma = syntonické koma + schisma). Všechny ostatní kvinty zůstávají čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gčistá kvinta701,955F# – C#kvinta zmenšená o schisma700,001
G – Dčistá kvinta701,955C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zmenšená o
polovinu syntonického komatu
691,202G#(Ab) – Ebčistá kvinta701,955
A – Ekvinta zmenšená o
polovinu syntonického komatu
691,202Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fčistá kvinta701,955
H – F#čistá kvinta701,955F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,185185185294,14malá tercie
Bb1,777777778996,09malá septima
F1,333333333498,05kvarta
C10prima
G1,5701,955kvinta
D1,125203,910velká sekunda
A1,677050983895,11velká sexta
E1,25386,31velká tercie
H1,8751088,27velká septima
F#1,40625590,22zvětšená kvarta
C#1,05349794290,22zvětšená prima
G#1,580246914792,18zvětšená kvinta

Takto mimo jiné dostaneme následující intervaly:

  • Tři čisté velké tercie (poměr frekvencí 5:4; 386,314 centů): C-E, G-H, D-F#
  • Čtyři pythagorejské velké tercie (poměr frekvencí 81:64; 407,820 centů), znějí disonantně: C#-F, Ab-C, Eb-G, Bb-D
  • Zbývající velké tercie jsou širší než čisté: A-C# (395,113 centů), E-G#, H-Eb, F#-Bb (405,866 centů), F-A (397,067 centů)

Kirnberger III

V tomto ladění se syntonické koma rozdělí mezi kvinty C – G, G – D, D – A a A – E (tyto kvinty se tedy počítají stejně jako ve středotónovém ladění). Kvinta F# – C# je zmenšená o schisma, zbývající kvinty jsou čisté.

KvintaPoměr frekvencíPopisCentyKvintaPoměr frekvencíPopisCenty
C – Gkvinta zmenšená o
čtvrtinu syntonického komatu
696,578F# – C#kvinta zmenšená o schisma700,001
G – Dkvinta zmenšená o
čtvrtinu syntonického komatu
696,578C# – G#(Ab)čistá kvinta701,955
D – Akvinta zmenšená o
čtvrtinu syntonického komatu
696,578G#(Ab) – Ebčistá kvinta701,955
A – Ekvinta zmenšená o
čtvrtinu syntonického komatu
696,578Eb – Bbčistá kvinta701,955
E – Hčistá kvinta701,955Bb – Fčistá kvinta701,955
H – F#čistá kvinta701,955F – Cčistá kvinta701,955

Od tohoto kvintového kruhu lze odvodit všechny tóny dvanáctitónové stupnice. Mocniny čísla 2 ve výpočtu relativní frekvence nemají žádný hlubší vnitřní řád, slouží jen jako oktávové transpozice k poskládání tónů do rozmezí jedné oktávy tak, aby relativní frekvence vycházely v rozmezí 12.

Označení tónuVýpočet relativní frekvenceRelativní frekvenceCentyInterval
Eb1,185185185294,14malá tercie
Bb1,777777778996,09malá septima
F1,333333333498,05kvarta
C10prima
G1,49534878122696,58kvinta
D1,11803398875193,16velká sekunda
A1,67185076244889,74velká sexta
E1,25386,31velká tercie
H1,8751088,27velká septima
F#1,40625590,22zvětšená kvarta
C#1,05349794290,22zvětšená prima
G#1,580246914792,18zvětšená kvinta

Takto mimo jiné dostaneme následující intervaly:

  • Jedna čistá velká tercie (poměr frekvencí 5:4; 386,314 centů): C-E
  • Dvě pythagorejské velké tercie (poměr frekvencí 81:64; 407,820 centů), znějí disonantně: C#-F, Ab-C
  • Zbývající velké tercie jsou širší než čisté: G-H, F-A (391,691 centů), D-F# (395,113 centů), A-C# (400,489 centů), E-G#, H-Eb, F#-Bb (405,866 centů), Eb-G (402,444 centů) a Bb-D (397, 067 centů)

Externí odkazy

Reference

  1. KIRNBERGER, Johann Philipp. Clavieruebungen mit der Bachisten Applicatur, in einer Folge von den leichtesten bis zu den schwersten Stuecken, vierte Sammlung. Berlin: [s.n.], 1766. 
  2. KIRNBERGER, Johann Philipp. Die Kunst des reinen Satzes in der Musik, aus sichern Grundsaetzen hergeleitet und mit deutlichen Beyspielen erl., 1. Teil. Berlin: [s.n.], 1771. 
  3. KIRNBERGER, Johann Philipp. Die Kunst des reinen Satzes in der Musik, aus sichern Grundsaetzen hergeleitet und mit deutlichen Beyspielen erl., 1. Teil. Berlin und Koenigsberg: [s.n.], 1774. 
  4. KIRNBERGER, Johann Philipp. Die Kunst des reinen Satzes in der Musik, aus sichern Grundsaetzen hergeleitet und mit deutlichen Beyspielen erl., 2. Teil in 3 Abteilungen. Berlin und Koenigsberg: [s.n.], 1776. 
  5. KIRNBERGER, Johann Philipp. Die Kunst des reinen Satzes in der Musik, aus sichern Grundsaetzen hergeleitet und mit deutlichen Beyspielen erl., 2. Teil in 3 Abteilungen. Berlin und Koenigsberg: [s.n.], 1777. 
  6. KIRNBERGER, Johann Philipp. Die Kunst des reinen Satzes in der Musik, aus sichern Grundsaetzen hergeleitet und mit deutlichen Beyspielen erl., 2. Teil in 3 Abteilungen. Berlin und Koenigsberg: [s.n.], 1779.