Kiskunhalas

Kiskunhalas
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	46°25′55″ s. š., 19°29′18″ v. d.
Stát	Maďarsko Maďarsko
Kiskunhalas
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	227,6 km²
Počet obyvatel	26 584 (2021)[1]
Hustota zalidnění	116,8 obyv./km²
Správa
Starosta	Róbert Fülöp (od 2014)
Oficiální web	kiskunhalas.hu
Telefonní předvolba	77
PSČ	6400
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kiskunhalas (chorvatsky Olaš) je město v Maďarsku, v župě Bács-Kiskun, cca 130 km jižně od Budapešti. V roce 2009 ve městě žilo 28 997 obyvatel. Město má díky probíhající železniční trati Budapešť–Kelebia nadstandardní spojení s centrem země. Zastavují zde i mezinárodní rychlíky (např. vlak Avala). Kromě toho zde začíná také i lokální trať do města Kiskunfélegyháza.

Název

Název města odkazuje na rybníky bohaté na ryby (halas). První část názvu (Kis-), doslova malý označuje také Kumány, kteří zde kdysi žili. V chorvatštině se ještě objevuje občas i název Olaš.

Historie

Kdysi středověká maďarská osada byla v 16. století zdecimována tureckými nájezdy (1566, 1596) a epidemiemi moru. Později se začala rozvíjet v město v polovině 18. století v souvislosti s ústupem Osmanské říše za linii řek Sáva a Tisa. Nábožensky bylo jeho obyvatelstvo dlouhodobě rozdělené mezi katolickou a protestantskou komunitu. Díky svému rozdělení i značné podpoře protestantského vyznání bylo v Budapešti vnímáno jako rizikové a proto nakonec ztratilo status regionálního centra.^[zdroj?] Na konci 18. století bylo město, stejně jako velká část dolních Uher, dosidlováno, mimo jiné i balkánskými národy. Podle historických map prvního vojenského mapování jej ze západní strany obklopovalo rozbahněné údolí potoka. V něm se nacházel jeden ostrov (Horní ostrov – Alsó sziget), který byl zastavěný a obklopený močálem.

Současný katolický kostel ve městě byl postaven v roce 1770. Protestantský potom byl dokončen roku 1823. Do roku 1887 sem byla zavedena železnice (nejprve Budapešť–Kelebia a později ji doplnily další regionální tratě. Nádraží vzniklo na volné ploše východně od středu města, kterou později obklopila novější výstavba.

Podle posledního uherského sčítání lidu z roku 1910 zde žilo 25 tisíc lidí.

V meziválečném období došlo k značné stagnaci města. Počet obyvatel poklesl vlivem válečných ztrát, nové hranice a ekonomický úpadek zmenšeného království neumožnil větší rozvoj města. Po druhé světové válce se některé obce, které administrativně spadaly pod Kiskunhalas, osamostatnily. Došlo také k vysušení místních močálů, které existovaly až do války.

Roku 1956 zde v souvislosti s revolučními událostmi došlo k několika zasedáním i násilnými střety mezi bezpečnostními složkami a obyvatelstvem.

Po roce 1960 došlo k rozsáhlejší industrializaci města. Východně od místního nádraží byly postaveny nové průmyslové závody. Okolí nádraží potom obklopila řada panelových domů. V souvislosti se změnou politického i ekonomického systému po roce 1989 došlo ke kolapsu místních podniků a nárůstu nezaměstnanosti. To vedlo k poklesu počtu obyvatel v 90. letech 20. století. Město opustilo během řady let zhruba několik tisíc lidí.

Obyvatelstvo

Podle sčítání lidu v roce 2011 zde žilo 28 285 obyvatel. 86,8 % obyvatel se identifikovalo s maďarskou národností, 5,5 % jako Romové, 1,3 % jako Němci, 0,2 % jako Srbové. 12,6 % neuvedlo svojí národnostní příslušnost; kvůli dvojí identitě může být celkový součet vyšší než 100 %. Náboženské složení obyvatel města bylo následující: římští katolíci 38,4 %, reformovaní 10,4 %, luteráni 1 %, řeckokatolíci 0,1 %, Židé 0,1 %, bez vyznání 19,6 % (28,8 % vyznání neuvedlo).

Kultura a zajímavosti

V Kiskunhalasu se nachází Muzeum krajky. Místní Muzeum Jánose Thormy má 88 000 exponátů především etnografického charakteru.

Dochován je zde rovněž tradiční statek z 18. století s názvem Tájház. Ten byl postaven okolo roku 1750. Na hlavním náměstí (náměstí Hrdinů) se nachází kostel Reformované církve,

Na náměstí před nemocnicí stojí socha s názvem "Tři prameny" (maďarsky Három tavasz) v brutalistním stylu od architekta Józsefa Kerényiho.

Navštěvovaný je rovněž i větrný mlýn Sáfrik.

Na západním okraji Kiskunhalasu stojí termální lázně. Ve městě se nacházela vojenská kasárna, která později měla být přebudována na věznici.

Zdravotnictví

Ve městě se nachází nemocnice (Semmelweis).

Známé osobnosti

Z Kiskunhalasu pocházely následující známé osobnosti:

• János Thorma (1870-1937) malíř
• Zsolt Daczi (1969–2007), hardrockový kytarista
• Gedeon Bibó, maďarský lékař
• Sándor Garbai (1879–1947), politik
• Bence Halász (* 1997), sportovec
• Erika Miklósa (* 1970), sopranistka
• Blanka Szávay (* 1993), tenistka
• Ágnes Szávay (* 1988), tenistka
• Lili Tóth (* 1986), šachistka
• Viktor Tóth (* 1977), jazzový hudebník

Galerie

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kiskunhalas na Wikimedia Commons