Kislovodsk

Kislovodsk
Кисловодск
Panorama Kislovodsku z hory Koľco
Panorama Kislovodsku z hory Koľco
Kislovodsk – znak
znak
Kislovodsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška~800 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverokavkazský
KrajStavropolský
Kislovodsk na mapě
Stavropolský kraj na mapě Ruska
Kislovodsk
Kislovodsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha72 km²
Počet obyvatel128 779 (2020)[2]
Hustota zalidnění1 788,6 obyv./km²
Etnické složeníRusové (75,3 %), Arméni (12,1 %), Karačajové (10,2 %)
Správa
StarostaSergej Finěnko
Vznik1803
Oficiální webwww.kislovodsk-kurort.org
Telefonní předvolba+87937
PSČ357700
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kislovodsk (rusky Кислово́дск) je co do počtu sanatorií největší lázeňské město v Rusku,[3] které se nachází v Stavropolském kraji, v lázeňském regionu Kavkazskije miněralnyje vody. Město leží 234 km od města Stavropol, v severním podhůří Velkého Kavkazu v nadmořské výšce od 800 do 1 069 metrů nad mořem. Kislovodsk vznikl z ruské vojenské pevnosti založené v roce 1803. Za svůj vznik a jméno vděčí pramenům kyselé minerální vody (kyselky). Ve městě žije přibližně 129 tisíc[2] obyvatel.

Geografie

Poloha a topografie

Kislovodsk se nachází na jihu Stavropolského kraje, prakticky na hranici s Karačajsko-Čerkeskem a Kabardsko-Balkarskem, 65 km od hory Elbrus. Kislovodsk leží v malebném údolí vzniklém soutokem dvou řek – Olchovky a Berezovky v povodí řeky Podkumok. Délka údolí od jihovýchodu na severozápad činí asi 4 km.

Reliéf povrchu je hornatý, takže městské obvody leží v různých výškách nad mořem; nejníže položený bod o nadmořské výšce 817 m se nachází u Narzaní galerie, nejvýše položený bod se nalézá v místním parku u sanatoria Rudé slunce 1 062 m nad mořem.

Krajina města a jeho okolí je velmi malebná. Město je obklopeno pískovcovými a křídovými horami, které tvoří četné terasy s hlubokými jeskyněmi a grottami. Samostatné bloky červeného pískovce získaly bizarní tvary v důsledku zvětrávání. Z východu je město obklopeno řetězci kopců, které tvoří střední část Džinalského hřbetu (o nadmořské výšce 1 500 m). Na severní straně údolí je Kislovodsk ohraničen horami Borgustanského hřbetu, dosahujícího výšky 1 200 m nad mořem. Džinalský a Borgustanský hřbet jsou výběžky Pastbiščného hřebene, jednoho ze severních hřbetů Velkého Kavkazu. Z jihu a jihovýchodu je Kislovodské údolí ohraničeno kuestou Skalistého hřbetu – hřebene Kabardian s výškou do 1 600 m a Bermamytským platem, rozeklanými kaňony řek Alikonovky, Berezovky a Olchovky.

Území městského okresu Kislovodsk zahrnuje vlastní město a jeho okolí, včetně území obcí Alikonovka, Belorečenskij, Industrija, Lunačarskogo, Narzannyj, Novokislovodskij a Zelenogorsk.[4]

Podnebí

Okolní hory chrání Kislovodsk před studenými větry a díky nim je zde jedinečné mikroklima. Navzdory skutečnosti, že město leží v hlubokém údolí mezi horami, není zde vzduch nikdy nehybný, protože údolí je průběžně provětráno čerstvým horským vzduchem proudícím soutěskami řek. Kislovodsk leží mnohem výše než jiné lázně Kavkazských minerálních vod a přitom má příznivější klimatické podmínky, což mu dává charakter horského klimatického střediska.

Podnebí je mírně kontinentální s velkým počtem slunečných dnů. Co do počtu slunečních dnů Kislovodsk patří k nejlepším lázním na světě. Průměrný počet jasných dnů je v Kislovodsku asi 300, zatímco v Pjatigorsku 98, v Železnovodsku 117, a Jessentukách 112. Průměrná roční teplota je kolem +8 °C, průměrný roční úhrn srážek 600 mm, z nichž většina spadne na jaře a počátkem léta. Tlak vzduchu je v Kislovodsku poměrně nízký (923 hPa) a je stálý, což má příznivé účinky na léčbu pacientů, kteří oceňují povzbuzující čerstvý vzduch, zejména v teplém ročním období. Relativní vlhkost je 56 – 65 %.

Zima je v Kislovodsku mírná, středně mírná, suchá, s nestabilní sněhovou pokrývkou, chladna obvykle nastupují v druhé polovině listopadu. Nejchladnější dny jsou v lednu (-4 °C), ale díky invazi studeného vzduchu teploty mohou klesat až k -20 °C, a při tání zase dosahují 18 až 19 °C. V zimě je mnoho slunečných dnů, v průběhu dne svítí slunce alespoň 4 hodiny, větry jsou velmi vzácné.

Jaro přichází později než v jiných městech kavkazských minerálních vod, počasí je proměnlivé, a to zejména v dubnu, kdy se důsledkem častých větrů měnívá sněžení na teplé počasí. Přesto je i v dubnu počet dnů bez slunečního svitu malý. Léto je dlouhé (asi 5 měsíců), nikdy horké; večer a brzy ráno je vždy chladno, průměrná teplota v červenci a srpnu je 19 °C, občas se vyskytnou deště.

Stabilní podzim začíná v září. Slunečné, suché počasí obvykle trvá až do listopadu. Srážky jsou malé, je bezvětří a slunečno.

Vegetace

Město je velmi zelené, je tu mnoho veřejných zahrad, květinových záhonů. Chloubou města je lázeňský park. Na svazích hor kolem Kislovodska se nacházejí subalpinské louky a v okolí horské stepi. V Kislovodsku a jeho okolí jsou četné ovocné sady.

Historie

Chronologie osídlení v oblasti Kislovodsku

Během posledních dvou set let zkoumání dávného osídlení bylo na území Kislovodska a jeho okolí objeveno a prostudováno více než 800 archeologických nalezišť. To částečně umožnilo vytvořit chronologii kultury, která existovala na území současného Kislovodska od 5 tisíciletí před naším letopočtem.[5][6] Z některých historických období nebyly dosud archeologické památky objeveny.

Prehistorie

Ve vykopávkách v archeologickém areálu „Kabardinka-2“ ležícím 10 km na jih od Kislovodska byly nalezeny pozůstatky starověké kobanské kultury bronzové doby (13. -12. století před naším letopočtem). Velikost osady byla na tehdejší dobu významná – několik desítek domů o ploše 16 × 12 metrů.[7] Další známou archeologickou památkou je velký komplex Klin-jar, který leží na západním okraji Kislovodska. Tento komplex obsahuje pozůstatky staveb a pohřebišť, které patří do kobanského (9. – 7. století př. n. l.), sarmatského a alanského období.[5][8]

18. století n. l.

Ve středověku a až do konce 18. století nebylo kislovodské údolí osídleno. Existují důkazy o tom, že místo, kde je pramen minerální vody, nikomu nepatřilo a bylo v pohraničí mezi zemí Velké Kabrdy na východě a územím malých abazinských kmenů na západě.[9] Je známa pouze existence malé abazinské osady a strážního stanoviště na Křížové hoře (hoře Ducha svatého).[10] V roce 1793 navštívil kislovodské údolí německý vědec Peter Simon Pallas. Jako první prostudoval podrobně pramem minerální vody, změřil jeho hloubku, sestavil jeho popis a předpověděl mu velkou budoucnost. Za průkopníka lázeňských pobytů je považován velitel kavkazských vojsk Iraklij I. Morkov, který se v roce 1798 utábořil nad pramenem a bral si koupele, aby se zbavil astmatu.

Kislovodsk v 19. století

Kislovodská tvrz v druhé polovině XIX století

Dne 7. 3. 1803 vydal Alexandr I. reskript o vybudování opevnění na místě, „kde se na Kavkazu nachází kyselé vody“. Pevnost Kyselé vody, patřící k Azovsko-Mozdokské obranné linii byla postavena na vyvýšenině mezi řekami Olchovka a Berezovka od června do října 1803. Obklopena příkopem měla pevnost tvar hvězdy. Z pevnosti byl prokopán tunel k řece pro případ dlouhého obléhání. V roce 1812 byla pevnost přestavěna, budovy byly kamenné, byly postaveny vysoké kamenné hradby s cimbuřím a nárožními věžičkami.[10] Zakladatelé a první obyvatelé Kislovodsku byli ruští vojáci, kteří zde po dokončení své služby zůstávali.

Během léta kislovodský pramen navštěvovalo stále více návštěvníků. V roce 1812 byly postaveny lázně se 3 vanami (do té doby se koupalo v jámách vykopaných v zemi). V roce 1820 tu během své první cesty na Kavkaz žil A. S. Puškin, který přijel s rodinou generála Nikolaje Rajevského.

Železniční nádraží a kasino u vjezdu do Kislovodska (počátek dvacátého století)

Zvláštní roli v rozvoji Kislovodska hrál generál Alexej Petrovič Jermolov, díky němuž byl přední okraj kavkazské válečné linie přesunut dál na jih a který tak zastavil útoky horalů. Byla postavena luxusní dvoupatrová restaurace s kolonádou a schodiště vedoucí do parku a k pramenu. Pod schodištěm byla postavena grotta (nyní Lermontovskij). V restauraci byl rozsáhlý taneční sál, jakož i zařízení pro návštěvníky. Kromě toho se v roce 1823 na rozkaz generála Jermolova začalo s výstavbou kislovodského parku.

V polovině 19. století byla kislovodská pevnost přestavěna architektem S. Uptonem. Do roku 1873 byl Kislovodsk již dobře ozeleněn.

V Kislovodsku se usadila řada obchodníků, šlechticů a inteligence z hlavního města. Počet obyvatel rychle rostl a od roku 1881 do 1891 se zvýšil z 1 551 na 6 000.

Velký význam mělo vybudování silnice ze stanice Miněralnyje Vody do Kislovodsku v roce 1875, a zejména výstavba železnice z Miněralných Vod v roce 1893, díky čemuž město získalo spojení s ostatními městy země. To okamžitě zvýšilo počet návštěvníků a v důsledku toho zvýšilo nároky na počet ubytovacích míst a dodávek vody. V roce 1895 bylo město připojeno na hydroelektrárnu. V roce 1896 byla otevřena malá stáčírna minerální vody. Ruský spisovatel Dmitrij Mamin-Sibirjak v těch letech napsal o Kislovodsku „Město je krásné, ulice leží na strmých březích řeky. Celkový pohled je velmi krásný a velkolepé nádraží by mohlo být ozdobou jakéhokoli hlavního města“.

Kislovodsk ve století 20.

V roce 1903 kislovodská osada obdržela statut města. V blízkosti Kurzalu v Horním parku byla postavena hudební hala, která byla pojmenována křišťálovou pro své výborné akustické vlastnosti. Ve 30. letech 20. století bylo postaveno 20 nových sanatorií a dalších 22 sanatorií vzniklo rekonstrukcí budov penzionů, sídel a hotelů.

V roce 1928 architekt P. Eskov postavil v centrální části města, vedle hlavních minerálních lázní, budovu „Říjnových koupelí“ se 60 kabinkami, která se vyznačuje velkorysými vnějšími tvary, pohodlím, kompaktním uspořádáním interiéru, dostatkem vzduchu a světla a která měla zdrž o objemu 400 metrů krychlových. V letech 1935 – 1938 bylo v Kislovodsku uvedeno do provozu krásné sanatorium dle projektu architektů Ginzburga, Popova, Vachtangova a Špalka, které do dneška zůstalo jednou z nejpohodlnějších budov lázní. Ve stejném období architekt Meran Meržanov postavil „Sanatorium-hotel NKVD“ (nyní „Kislovodsk“) a sanatorium „Rudé kameny“ s luxusem a maximálním komfortem.

Třída Míru

Všech 20 zdravotnických lázní postavených v Kislovodsku do druhé světové války bylo provedeno, aby splňovalo vysoké hygienické požadavky a poskytovalo pacientům maximální pohodlí. Vnější tvar budov byl moderní, plochy byly ozeleněny a přizpůsobeny klidnému odpočinku a léčbě. Dodnes slouží lidem. Budovy lázní jsou architektonickými památkami ruské architektury 30. let. Po začátku Velké vlastenecké války byl další rozvoj lázní přerušen, Kislovodsk byl přeměněn na nemocniční základnu. Již v srpnu 1941 zde bylo připraveno 36 nemocnic ze sanatorií a hotelů. Město Kislovodsk získalo Řád Vlastenecké války I. stupně za velkou nezištnou práci v léčení a rehabilitaci vojáků, která významně přispěla ke zlepšení zdraví, a za své úspěchy v ekonomickém a kulturním rozvoji.

Do roku 1950 byla plně obnovena všechna sanatoria a léčebná zařízení, proveden velký hydrogeologický výzkum, který zvýšil zásoby minerálních vod pro balneologické účely. Spolu s opravami začala nová výstavba a vylepšování města. Dle projektů architekta Andreje Ole byla v roce 1951 postavena prvotřídní sanaoria „Horní vrchy“ a „Piket“. V roce 1952 byla zahájena stavba sanatorií „Horní vzduch“ a „Moskva“. V roce 1955 postavil kolchoz „Rusko“ z Novoalexandrovského okresu ve Stavropolském kraji pro zemědělce nádherné sanatorium „Kolos“. Všechna nová lázeňská střediska byla vybavena soudobým zařízením, nabízejícím nejvýhodnější příslušenství pro nemocné. Na rozvoj lázeňství, jeho obnovu a rekonstrukci bylo investováno více než 600 milionů rublů.

Pamětihodnosti

Narzaní galerie. Postavena v letech 1848–1953 (architekti Upton a François) ve středověké anglickém stylu. Místo procházky a pití minerální vody. Nachází se v ní „vroucí jámy“ (pramen minerální vody), picí místnosti, lázeňská knihovna s čítárnou.

Hlavní Narzan koupel v lázních Boulevard

Architektonicky zajímavou stavbou je budova Hlavních lázní. Budova je postavena ve východním stylu.

Pozoruhodným místem je Kolonáda, symbolizující vstup do lázeňského parku, vizitka Kislovodska. Polokruhový struktuře připomíná tvarem a umístěním blízkou Narzaní galerii – hlavně ve sloupech, uspořádaných ve dvou úrovních.

  • Kislovodská pevnost
  • Kaskádové schodiště
  • Šaljapinova chata
  • Budova filharmonie
  • Zámek lsti a lásky
  • Medové vodopády

Slavné osobnosti

  • Alexandr Solženicyn (1918–2008) – ruský spisovatel, básník, sociální a politický aktivista, laureát Nobelovy ceny. Narodil se v Kislovodsku.
  • Arthur Adamov (1908–1970) – francouzský spisovatel a dramatik. Narodil se v Kislovodsku.

Doprava

Město má železniční stanici Kislovodsk, konečnou na slepé trati z Miněralných Vod. Silnice spojující město Miněralnymi Vodami a Čerkeskem. Staví se dálnice jižním směrem do nového lyžařského střediska v regionu Elbrus. Nejbližší letiště se nachází přibližně 60 km od Kislovodsku v blízkosti města Miněralnyje Vody.

Ekonomika

Podstatnou část hospodářství Kislovodska tvoří lázeňský sektor. V Kislovodsku se nachází více než 60 lázní a hotelů. Polovina obyvatel pracuje ve službách pro rekreanty, kteří sem přijíždějí za odpočinkem a na léčení.

Etnické složení

K roku 2008

  1. Rusové – 94 415 osob (70,0%)
  2. Arméni – 17 496 osob (12,96%)
  3. Karačajové – 12 475 osob (10,15%)
  4. Ukrajinci – 2 951 osob (2,27%)
  5. Gruzíni – 1 364 osob (1,05%)
  6. Abazinci – 2 596 osob (1,97%)

A také: Řekové, Lakcové, Balkárci, Osetové, Ázerbájdžánci, Darginci, Avarci, Čečenci, Inguši, Tabasarani, Čerkesové a Kabarďané.

Partnerská města

Kislovodsk má 7 partnerských měst:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Кисловодск na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Dostupné online.
  3. Stránky Výboru pro lázeňství a cestovní ruch Kislovodska
  4. Официальный информационный интернет-портал органов государственной власти Ставропольского края. www.stavregion.ru [online]. [cit. 2010-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-05. 
  5. a b The Kislovodsk basin in the North Caucasian piedmonts – archaeology and GIS studies in a mountain cultural landscape [online]. Preistoria Alpina, 2007 [cit. 2010-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-21. (angličtina) 
  6. SAVENKO. Археологические реликвии Кисловодска и его окрестностей [online]. Dostupné online. 
  7. http://www.stapravda.ru/20071214/Sensacionnye_nahodki_arheologov_v_okrestnostyah_Kislovodska_3524.html
  8. BELINSKIJ, A.B. Могильник Клин-яр III как источник по изучению культуры населения Кавминвод в раннем железном веке. Stavropol: Дис. ... канд. ист. наук, 2004. 
  9. Savenko C . N. Пограничный контекст бассейна реки Подкумок в историко-культурной перспективе Archivováno 19. 6. 2009 na Wayback Machine.
  10. a b KUZNETSOV. У истоков живой водыy. Stavropol: Ставропольское книжное издательство, 1983. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Kislovodsk Prospekt Mira.jpg
Autor: Andy Kartashov, Licence: CC BY-SA 4.0
Prospekt Mira in Kislovodsk
Flag of Stavropol Krai.svg
Flag of Stavropol Krai
Narzan Baths in Kislovodsk.jpg
Autor: Andy Kartashov, Licence: CC BY-SA 4.0
Narzan Baths in Kislovodsk
Coat of Arms of Kislovodsk (2013).svg
Герб города Кисловодск 2013 года
Flag of Kislovodsk (Stavropol krai).png
Flag of Kislovodsk, Stavropol Territory, Russia
Flag of Dagestan.svg
Flag of Dagestan
Outline Map of Stavropol Krai.svg
Autor: Виктор В, Licence: CC BY-SA 2.0
Позиционная карта Ставропольского края
  • Проекция — равноугольная.
  • Стандартная параллель — 45°00′00″с.ш.
  • Параметры шаблона (координаты краёв):
|top    = 46.4
|bottom = 43.5
|left   = 40.6
|right  = 45.9
Kislovodsk fortress XIX.jpg
Kislovodsk fortress in the second half of XIX century
Map of Russia - Stavropol Krai (2008-03).svg
Autor: Marmelad, Licence: CC BY-SA 2.5
Autogenerated image to indicate Russian subjects as of 2008-03. Subject as indicated by filename.
Flag of the Chechen Republic.svg
Flag of the Chechen Republic
Kislovodsk from Koltso-gora.jpg
Autor: Andy Kartashov, Licence: CC BY-SA 4.0
Panorame of Kislovodsk from mt. Koltso-gora
Flag of Ingushetia.svg
The flag of the Republic of Ingushetia. The first-uploaded version was drawn by Mysid in CorelDRAW and uploaded to en.wikipedia on December 5, 2005
Soviet Caucasus map.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Administrative map of Caucasus in USSR, 1957-1991
Kislovodsk railway station begin of XX.jpg
Kislovodsk railway station and Kurzal