Klášter Grünhain

Klášter Grünhain
Klášterní zeď
Klášterní zeď
Lokalita
StátNěmeckoNěmecko Německo
MístoGrünhain
Souřadnice50°34′46,56″ s. š., 12°48′39,96″ v. d.
Grünhain
Grünhain
Základní informace
Řádcisterciácký
Založení1233?
Zrušení1536
Mateřský klášterklášter Sittichenbach
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Grünhain býval cisterciácký klášter morimondské filiační řady v saském městě Grünhain v tzv. Pliseňsku, kudy ve středověku procházela důležitá obchodní stezka. Zdejší cisterciáci se věnovali těžbě hnědého uhlí a zpracování kovů.[1]

Historie

Klášter byl založen kolem roku 1233 míšeňským purkrabím Meinherem z Werben či pány z Meineweh, kteří povolali jako prvotní konvent cisterciácké mnichy z kláštera Buch a ten byl později pro svůj nedostatečný počet doplněn mnichy z kláštera Sittichenbach.[2] Dle tradice cisterciáci přišli na místo v září 1235 a již na jaře 1236 byl za hojné účasti světských i duchovních pánů vysvěcen konventní kostel zasvěcený Panně Marii a sv. Mikuláši.

Klášter se v následujících letech díky svým četným svatým ostatkům stal cílem každoročních náboženských poutí, které plnily klášterní pokladnici.[3] V druhé polovině 13. století se cisterciákům podařilo získat statky na území Českého království v oblasti Kadaňska a Žatecka.[4] Roku 1296 se klášter stal místem setkání českého panovníka Václava II. a římského krále Adolfa Nasavského, kteří v jeho zdech domluvili sňatek svých dětí a Adolf znovu přislíbil přezkoumání Václavových nároků na Míšeňsko.

V roce 1261 klášter dostal od krále Přemysla Otakara II. vesnici Vernéřov, která se stala základem majetkové domény spravované ze dvora v Bystřici. Časem klášter získal majetky v Milžanech, Přezeticích, Tušimicích a ve druhé polovině 14. století převzal část statků waldsasského kláštera. Na začátku 15. století k českému klášternímu panství patřilo sedmnáct lokalit a městečko Schlettau.[5]

Roku 1429 klášter vyplenili a zapálili husité, konvent se včas spasil útěkem do Zwickau[pozn. 1] a po svém návratu klášter obnovil. Roku 1533 zde došlo k zákazu katolické mše a mniši byli donuceni přijímat pod obojí. Roku 1536 klášter v souvislosti s rezignací posledního opata a předání kláštera saskému vévodovi zanikl. Opat se vrátil ke světskému životu a oženil se svou kuchařkou a zbylí řádoví bratři odešli i s klášterním archivem a cennostmi údajně do českého Oseckého kláštera.[6]

Poznámky

  1. ↑ Je potřeba dodat zdroj. Dle cisterciáckého Menologia (vydáno v Antverpách r. 1653) a řádových martyrologiích vydaných v Paříži roku 1689 a 1726 byli nějací mniši z tohoto kláštera umučeni husity pro víru katolickou. Viz: Neumann, Augustin Alois: Katoličtí mučedníci doby husitské. Hradec Králové 1927, s. 72–73.

Reference

  1. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Kláštery na hranicích a za hranicemi Čech. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1668-1. S. 217. Dále jen Dějiny cisterckého řádu. 
  2. ↑ Dějiny cisterckého řádu. s. 206
  3. ↑ Dějiny cisterckého řádu, s. 208
  4. ↑ Dějiny cisterckého řádu, s. 209
  5. ↑ PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2, s. 102. ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9. 
  6. ↑ Dějiny cisterckého řádu, s. 210

Externí odkazy

Média použitá na této stránce