Klášter Saint-Benoît-sur-Loire

Klášter Saint-Benoît-sur-Loire
	Klášter od jihu, vlevo nartex
Lokalita
Stát	Francie
Místo	Saint-Benoît-sur-Loire
Souřadnice	47°48′33,84″ s. š., 2°18′20,16″ v. d.
Základní informace
Řád	Řád svatého Benedikta
Založení	651, 1027
Odkazy
Kód památky	PA00098999 a PA00099001
Web	www.abbaye-fleury.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Závěr kostela od východu

Vežovitý nartex

Klášter Saint-Benoît-sur-Loire (často též Fleury-sur-Loire) je benediktinský klášter v Saint-Benoît-sur-Loire v departementu Loiret v centrální Francii. Leží na řece Loiře, asi 160 km jižně od Paříže a asi 50 km východně od Orléans. Patřil mezi nejvýznamnější středověké kláštery a protože uchovává ostatky svatého Benedikta, byl i významným poutním místem, kam snad putoval i svatý Vojtěch.

Historie

Klášter v obci Floriacum (později Fleury) patrně založil roku 651 Leodebold, opat kláštera Saint-Aignan v Orléans, protože se mu tam nepodařilo zavést řeholi svatého Benedikta. Nově založený klášter měl dva kostelíky, zasvěcené sv. Petrovi a Panně Marii. Třetí opat kláštera Mommolus měl vidění a požádal mnicha Aigulfa, aby se vydal do Itálie a přinesl z opuštěného kláštera Montecassino ostatky svatého Benedikta. Tamní klášter zničili roku 577 Langobardi a ostatky zůstaly ve zříceninách. Po dlouhém putování a přes odpor papeže Vitaliana se mniši vrátili s ostatky a snad roku 660 je uložili ve zdejším kostele. V této souvislosti se obec Fleury přejmenovala na Saint-Benoît-sur-Loire.

Roku 865 klášter zpustošili Vikingové, počátkem 10. století jej reformoval opat Odo z Cluny a za opatů Abbona (988-1004) a Gauzlina (1004-1030) dosáhl vrcholu své slávy, zejména díky své škole, knihovně a písárně, kde vznikaly slavné rukopisy. Jedním z nich je Livre de jeux, sbírka středověkých náboženských divadelních her. Roku 1026 klášter zničili Normani a v následujícím roce začal opat Gauzlin s obnovou. Postavil patrovou věž, dnešní nartex na západním konci kostela, který pak sloužil i jako noclehárna pro poutníky. Roku 1067 se začal stavět závěr kostela s kryptou a byl vysvěcen roku 1108, kdy zde byl pohřben král Filip I. Francouzský. Stavba lodi začala kolem 1150 a roku 1218 byl celý kostel vysvěcen.

Za francouzské revoluce byl klášter zrušen a z větší části zbořen, zůstal jen současný kostel sv. Benedikta a Panny Marie a knihy byly odvezeny do městské knihovny v Orléansu. Teprve roku 1865 se mohlo začít s obnovou, ale roku 1905 byli mniši zákonem opět vypuzeni. Až po roce 1944 mohl být klášter obnoven.

Popis

Klášterní kostel svatého Benedikta patří mezi nejvýznamnější románské stavby ve Francii. Uvnitř je 73 m dlouhý, 17 m široký, výška klenby v lodi je 20 m a v kopuli 24 m.

Nejstarší částí je věžový nartex na západní straně se sloupovou síní v přízemí a poutnickou noclehárnou v patře. Síň je rozdělena na devět polí sloupy s bohatě zdobenými hlavicemi, na jedné z nich je vytesán latinský nápis „Unbertus me fecit“ (Unbertus mě udělal). Prosté trojlodí má románské sloupy s bohatě zdobenými hlavicemi a gotickou křížovou klenbu, která na ně plynule navazuje.

Chór s věncem apsid byl postaven do roku 1108 a je bohatě členěn. Za hlavním oltářem Panny Marie je prostor přepažen chórovou přepážkou (lettner), za níž je druhý, vyvýšený chór s oltářem sv. Benedikta a pod ním částečně podzemní krypta. Ta sleduje půdorys nadzemního chóru s věncem apsid a ostatky světce jsou pohřbeny přesně pod horním oltářem. Kolem chóru jsou čtyři půlkruhové kaple (apsidy), oddělené sloupy, a nad sloupy je slepá arkáda, která spojuje oba prostory. Barevná mramorová dlažba v chóru pochází z doby kolem roku 400 a byla sem přenesena z Říma. Ležící postava je náhrobek krále Filipa I. z roku 1108.