Klášter Seitenstetten
Klášter Seitenstetten | |
---|---|
Klášter Seitenstetten | |
Lokalita | |
Stát | Rakousko |
Místo | Seitenstetten |
Souřadnice | 48°2′6″ s. š., 14°39′15,12″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | Řád svatého Benedikta |
Založení | 12. století |
Odkazy | |
Kód památky | 28328 |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klášter Seitenstetten je benediktinský klášter v Dolních Rakousích, na půl cesty mezi městy Amstetten a Steyr, v obci Seitenstetten.
Historie
Připomíná se poprvé 24. dubna 1109, kdy šlechtic Udalschalk z Stille a jeho švagr Reginbert z Hagenau předali klášteru v Pasově malý kanovnický klášter, který se nacházel u dnešního hřbitovního kostela sv. Víta v Seitenstettenu. Kanovníci se měli zabývat duchovní péči v tehdejší velkofarnosti Wolfsbach, to se však ale nestalo a proto byl konvent rozpuštěn a zboží kláštera se vrátila zakladatelům.
Roku 1112 založil nyní již jen Udalschalk na dnešním místě nový klášter, tentokrát mnišský, kterému dal všechny své majetky v Seitenstettenu, v Grünbachu a Heftu (fara Gastpolsthofen) a v Stille (fara Hofkirchen, obě v Horním Rakousku). V klášteře se roku 1114 usadili benediktini z Göttweigu. O dva roky později byl klášter vysvěcen Ulrichem z Pasova, Udalschalkovým příbuzným a darována mu fara Aschbach. Roku 1142 obdržel klášter od biskupa Reginberta z Pasova též velkofaru Wolfsbach. Z těchto dvou velkofar pochází všech čtrnáct far, které klášter drží dodnes.
Literatura
- Benediktinerstift SEITENSTETTEN, Schnell, Kunstführer Nr. 662, 6., neubearbeitete Auflage 2006.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Seitenstetten na Wikimedia Commons
- (německy) Stránky kláštera
Média použitá na této stránce
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Westansicht des Benediktinerstiftes in der niederösterreichischen Marktgemeinde Seitenstetten.
Das Stift ging aus einer Stiftung aus dem Jahr 1112 hervor. Die Klosteranlage wurde zwischen 1718 und 1747 zu einem 160 Meter langen „Vierkanter Gottes“ aus- und umgebaut, wobei die älteren, von der Spätromanik bis zum Frühbarock entstandenen Teile (Stiftskirche, Kreuzgang, Ritterkapelle etc.) von der mächtigen barocken Anlage umfangen bzw. in dieser aufgegangen sind. Verantwortlich für den Um- und Ausbau war der Barockbaumeister Joseph Munggenast und nach dessen Tod im Jahr 1741 führte Johann Gotthard Hayberger die Arbeiten zu Ende.