Klášter klarisek ve Vídni
Klášter klarisek ve Vídni | |
---|---|
Ženský klášter z pohledu Herzogovy Cosmographia Franzciscana z roku 1740 | |
Lokalita | |
Stát | Rakousko |
Místo | Vídeň |
Souřadnice | 48°12′24,12″ s. š., 16°22′5,52″ v. d. |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klášter klarisek Panny Marie Královny andělů ve Vídni, či jen Klášter klarisek ve Vídni (německy Klarissen-Kloster St. Maria, Königin der Engel, označovaný obvykle spíše jako Königinkloster) je někdejší klášter klarisek ve Vídni. Založila ho Alžběta Rakouská kolem roku 1580 a rozpuštěn v průběhu josefínských reforem v roce 1781.
Historie
Klášter založila Alžběta Rakouská kolem roku 1580 a v letech 1582-1583 byl postaven klášterní kostel, v němž byla po své smrti zakladatelka pohřbena. V roce 1618 zde byla pohřbena také císařovna a česká královna Anna Tyrolská a o rok později také její manžel císař Matyáš, původně zde byla umístěna jejich samostatně pohřbená srdce a samostatně pohřbené srdce císaře Ferdinanda II. Roku 1633 byly ostatky císaře Matyáše a císařovny Anny přeneseny do kapucínské hrobky, tři urny srdce nakonec našly své místo v hrobce srdcí habsburských panovníků v loretánské kapli augustiniánského kostela. Po zrušení královského kláštera byly ostatky Alžběty Rakouské opět přeneseny do vévodské hrobky v katedrále sv. Štěpána.
Po zrušení kláštera v roce 1781 v rámci církevních reforem císaře Josefa II. zakoupil v roce 1783 část kláštera vídeňská luteránská komunita a na pozemku postavila první protestantskou modlitebnu ve Vídni, která byla později rozšířena na „reformovaný městský kostel“. Evangelický sbor získal střední část někjdejšího kláštera s kostelem a další část areálu získal bankéř Johann von Fries, který zde nechal postavit dnešní budovu palác Pallaviciniů. Dle ustanovení tolerančního patentu nesmělo být zvenčí poznat, že jde o protestantský kostel, musely být odstraněny tři věže.
Dnes se v bývalém klášterním areálu nacházejí paláce Pallaviciniů a Pálffyů, dále luteránský a reformovaný městský kostel. Sousedními ulicemi jsou Dorotheergasse, Josefsplatz, Bräunerstraße a Stallburggasse. Naproti bývalému klášter býval klášter sv. Doroty, který byl rovněž zrušen v průběhu josefínských reforem.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Königinkloster (Wien) na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter klarisek ve Vídni na Wikimedia Commons
- Aschenbrenner, Lieselotte: St. Maria, Queen of Angels, Vídeň (1581–1782). Fáze expanze, koncepce kláštera a místnosti, funkční rozdělení v areálu kláštera, diplomová práce, Vídeň 2011.
Média použitá na této stránce
Autor: C.Stadler/Bwag, Licence: CC BY-SA 4.0
Fassade der Lutherischen Stadtkirche in der Dorotheergasse im 1. Wiener Gemeindebezirk Innere Stadt.
Die Lutherische Stadtkirche wurde als katholische Klosterkirche des Königinklosters (Kloster der Klarissen) in den Jahren 1582 bis 1583 errichtet. Im Zuge der Josephinische Kirchenreformen wurde das Kloster zwangsweise aufgelöst. Aufgrund des Toleranzpatentes (1781) kaufte die evangelische Gemeinde A.B. 1782/83 einen Teil des Klosters, inklusive der Klosterkirche. Da den Bestimmungen des Toleranzpatents zufolge die Kirche von außen nicht als solche erkennbar sein durfte, wurden unter anderem die drei Kirchtürme abgetragen. Nach dem Erlaß des Protestantenpatentes (Gleichstellung mit der röm.-kath. Kirche, 1861) erfolgte 1876 ein größerer Umbau durch den Architekten Otto Thienemann. Hierbei wurde die Fassade so umgestaltet, dass die Kirche auch von außen als solche erkennbar war. Im Jahr 1907 erfolgte ein neuerlicher Umbau (das Innere der Kirche wurde um 180 Grad gedreht und der Ausgang des Kirchenraums zur Dorotheergasse hin verlegt). Im 2. Weltkrieg wurde die Kirche schwer beschädigt. Im Anschluß erfolgte im Jahr 1948 eine einfache Wiederinstandsetzung. Diese Umgestaltung wurde 1989 rückgängig gemacht und die neoklassizistische Fassade in der Form von 1907 wieder hergestellt.
The former monastery Saint Mary Queen of Angels in Vienna. After a bird's-eye view of 1740