Klášter minoritů (Žatec)
| Klášter minoritů v Žatci | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Žatec |
| Souřadnice | 50°19′55″ s. š., 13°32′33″ v. d. |
| Základní informace | |
| Řád | Minorité |
| Založení | kolem 1266 |
| Zrušení | 1419 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter minoritů v Žatci existoval od 13. století (kolem 1266) do roku 1419.
Historie
Kdy vznikl v Žatci minoritský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla, nelze dnes již bezpečně zjistit. Je však možno se přiklonit k mínění některých historiků (dr. D. Líbal, místní), že klášter stával v blízkosti hlavního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Poprvé se minoritský klášter připomíná roku 1314, další zmínka je z roku 1365. Tehdy kázal v děkanském chrámě v Žatci známý Konrád Waldhauser. Minorité začali před jeho kázáním zvonit ve svém kostele sv. Petra a Pavla tak silně, aby jeho kázání znemožnili. I druhého dne si počínali při novém pokusu Waldhausera stejně.
Klášter obdržel řadu nadací od žateckých měšťanů (například roku 1409, 1411). V nadaci Zikmunda z Hluban pro žatecký minoritský konvent jsou jmenováni výslovně zdejší kvardián a pět konventuálů. Ještě za života krále Václava IV. roku 1419 se stal minoritský klášter předmětem útoku zdejších radikálních husitů. Spory v Žatci nastaly již roku 1412, kdy zde byl upálen kvůli odpustkovému sporu jakýsi klerik, v Ohři pak byl později utopen jeden kněz a žák. Husité roku 1419 klášter minoritů zničili tak důkladně, že po něm nezůstaly viditelné stopy. Lokaci a podobu klášterního kostela částečně upřesnil archeologický výzkum. Kostel se nacházel přibližně 60 metrů severně od chrámu Nanebevzetí Panny Marie, v severní části náměstí Jana Žižky. V sondě o šířce 450 cm byla odkryta část jižní obvodové stěny trojlodí a západní strana předsíně jižního vstupu, podlaha kostela byla tvořena červenou terakotovou dlažbou. Areál kláštera byl od města oddělen příkopem.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. str. 300.
Literatura
- MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 160.
Externí odkazy
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“