Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou)
| Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou | |
|---|---|
 (c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0 Vjezd do areálu kláštera | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Vysočina |
| Místo | Jaroměřice nad Rokytnou, okres Třebíč |
| Ulice | Poděbradova |
| Souřadnice | 49°5′27,96″ s. š., 15°53′31,92″ v. d. |
| Základní informace | |
| Řád | Řád služebníků Mariiných (servité) |
| Založení | 1675 |
| Zrušení | 1784 (josefinské reformy) |
| Obnovení | - |
| Znak |  |
| Odkazy | |
| Kód památky | 45828/7-2684 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou je někdejší konvent z roku 1679. V jeho těsném sousedství se dochovaly zbytky areálu jaroměřické lorety. Klášter je zapsán na seznamu českých kulturních památek.
Historie
Historie jaroměřického kláštera servitů a jaroměřické loretánské kaple spolu těsně souvisí. Se stavbou lorety se započalo v roce 1668, se stavbou kláštera pak v roce 1675. Dostavěn a posvěcen byl 15. října 1679.[1] Servité přišli do Jaroměřic na pozvání Jana Antonína z Questenberka. V únoru 1675 převzali do duchovní správy loretu.
Klášter byl uzavřen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. na podzim 1784. Všichni mniši museli klášter opustit do 18. prosince 1784. Budovu kláštera koupil Dominik Ondřej II. hrabě z Kounic a Questenberka s tím úmyslem, že v ní zřídí továrnu na výrobu sukna. K tomuto záměru však nedošlo.
Klášterní zahrada na svahu mezi silnicí a klášterem měnila často majitele a ve druhé polovině 19. století byla rozparcelována tak, aby na ní vyrostla zástavba rodinných domků. I klášter změnil v roce 1814 majitele, až konečně roku 1830 připadl pod správu jaroměřického panství. Od roku 1813 v něm našla své prostory fara jaroměřické farnosti a škola. Škola v budově kláštera zůstala až do roku 1899.
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0Půdorys někdejší loretánské kaple – 1: kaple; 2: ambit.
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0Pohled na jižní část
Klášter servitů je zachycen na vedutě Jaroměřic (vlevo nahoře)
Popis
Budova kláštera je dlouhá asi 53 m a široká asi 23 m, má dvě patra po 12 oknech. Chodba poschodí rozděluje na dvě části. Přízemí sloužilo provozu, místnosti v patrech převorství, refektáři, knihovně, archivu, noviciátu i jako ubytování (cely).
Reference
Literatura
- FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. Kapitola Jaroměřice nad Rokytnou – Bývalý konvent servitů se zaniklým poutním areálem a loretou, s. 325–327.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter servitů na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Veduta Jaroměřic nad Rokytnou, pohled na návrh zámku s kostela sv. Markéty. Vlevo za parkem je klášter servitů s kostelem.
Emblem of the Servite order, from a 15th cent. majolica
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Jaroměřice nad Rokytnou. Bývalý klášter servitů
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Jaroměřice nad Rokytnou. Bývalá loreta u kláštera servitů
1: kaple;
2: ambit.
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Jaroměřice nad Rokytnou. Bývalý klášter servitů