Klášter servitů na Bílé hoře
Klášter servitů v Praze na Bílé hoře | |
---|---|
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Klášter servitů v Praze na Bílé hoře | |
Lokalita | |
Stát | Česko |
Místo | Praha Řepy |
Ulice | Karlovarská |
Souřadnice | 50°4′32,06″ s. š., 14°19′28,93″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | Řád služebníků Mariiných (servité) |
Znak | |
Odkazy | |
Kód památky | 40807/1-1695 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klášter servitů na Bílé hoře v Praze s kaplí svatého Martina je nedokončený projekt výstavby kláštera servitů na Bílé Hoře, z něhož se dochoval jen objekt pozdější Velké hospody.[1]
Historie
Výstavba kláštera řádu servitů a budoucího mariánského kostela na počest vítězství císařského vojska v bitvě na Bílé hoře byla slavnostně zahájena položením základního kamene 25. dubna 1628, tedy ještě v době třicetileté války. Události se zúčastnil sám císař Ferdinand II., pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál z Harrachu a generál řádu servitů, Jindřich.
Nedlouho poté, v roce 1631, však byla výstavba zastavena. Důvodem byla jednak častá tažení vojenských skupin těmito místy a nakonec obsazení Prahy saskými vojsky. Dalším neméně podstatným důvodem byl nedostatek vodních zdrojů na bělohorské plošině. Řád se rozhodl přemístit do nového kláštera při kostele sv. Michala na Staré Město pražské, kde se usídlil a bělohorský pozemek byl prodán.
Nedokončený areál, jenž se postupně měnil v ruinu, poté serivité roku 1673 s povolením arcibiskupa prodali Maxmiliánu Valentinovi, hraběti z Martinic. Ten zde nejdříve vybudoval v letech 1673-89 špitál, pro nějž byl dokončen kostelík sv. Martina. Západní průčelí kaple pochází až z roku 1719, jak dokládá zachovalé datum. Špitál či spíše chudobinec, nalézající se snad po severní straně kaple, měl sloužit pro šest žen. Patrně současně se špitálem došlo k úpravě někdejšího rozestavěného konventu na zájezdní hospodu (tzv. Velká hospoda). Postupně docházelo k několika barokním úpravám areálu, jak ukazuje také vstupní portál hostince, vzniklý někdy během 18. století. Po požárech v letech 1740 a 1757 došlo k dílčím opravám (roku 1751 doložena obnova kaple), další se uskutečnily roku 1840, krátce před požárem v roce 1842, který stavbu poškodil. Patrně do roku 1862 špitál zanikl a kaple sv. Martina byla předělena novým patrem, i když se zachovala původní klenba ze 2. poloviny 17. století[2].
Odkazy
Reference
- ↑ Kostel Panny Marie Vítězné [online]. Praha1.cz, 2008 [cit. 2009-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20.
- ↑ Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1998. ISBN 978-80-85983-17-3. S. 605.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter servitů na Bílé hoře na Wikimedia Commons
- O klášteře servitů s kaplí sv. Martina na hrady.cz
- Müllerova mapa - rok 1720, mapový list č. 13
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Řepy, Karlovarská, Velká hospoda na Bílé hoře.
Autor: Ondřej Kořínek, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Emblem of the Servite order, from a 15th cent. majolica
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: