Klášter svatého Jiří (Veliký Novgorod)

Klášter svatého Jiří Свято-Юрьев монастырь
Lokalita
Stát	Rusko Rusko
Kraj	Novgorodská oblast
Místo	Veliký Novgorod
Souřadnice	58°29′11″ s. š., 31°17′5″ v. d.
Veliký Novgorod Veliký Novgorod, Evropa
Základní informace
Řád	pravoslavný mužský
Založení	1030
Představený	novgorodský metropolita Lev
Odkazy
Kód památky	5310045000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter svatého Jiří (rusky Свято-Юрьев монастырь) je pravoslavný mužský klášter u Velikého Novgorodu, někdejší duchovní centrum Novgorodské republiky, jeden z nejstarších klášterů v Rusku. Nachází se asi 5 km od města, na břehu řeky Volchov, poblíž Ilmeňského jezera.

Roku 1992 byl Klášter svatého Jiří zapsán v rámci Historických památek Novgorodu a okolí na seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Podle tradice byl klášter založen roku 1030 knížetem Jaroslavem I. Moudrým. Ten při křtu přijal jméno Jiří – odtud název kláštera (přijal jméno sv. Jiří). Nejstarší písemný doklad však pochází až z roku 1119.

První klášterní budovy byly dřevěné, stejně jako Chrám svatého Jiří. Ten byl na příkaz knížete Mstislava znovu vystavěn z kamene roku 1119 mistrem Petrem – prvním ruským stavitelem, jehož jméno je písemné doloženo.

Roku 1125 Mstislav usedl na kyjevský trůn. Už jako velkokníže si vzal dceru novgorodského starosty. V roce 1130 daroval svatojiřskému klášteru mnoho pozemků. Při rekonstrukci v 90. letech byl objeven nápis na zdi, který připomínal návštěvu knížete Mstislava a jeho syna Vsevoloda v klášteře.

První písemná zmínka o hradbách pochází z roku 1333.

V 12.–13. století se stal klášter státní klášterem Novgorodské republiky a představený kláštera se stával starostou města. Na konci 15. století patřil novgorodský svatojiřský klášter k nejbohatším církevním vlastníkům.

Po sekularizaci klášterních votčin po roce 1770 ztratil klášter značnou část svých držav a začal pustnout.

Roku 1822 se stal představeným kláštera Fotij, který se těšil přízni cara Alexandra I. Pavloviče, stejně jako hraběnky Anny Orlovy-Česmenské, jedné z nejbohatších statkářek Ruska. Monastýru se tak dostalo značné finanční podpory, která se odrazila v čilých restaurátorských a stavitelských pracích. Během krátké doby byly postaveny: západní křídlo s Chrámem všech svatých, Spasský chrám, východní Orlovské křídlo s celami pro bratří, severní křídlo s Chrámem Povýšení svatého Kříže, jižní křídlo s nemocničním Chrámem hořícího keře. Zvonice byla vystavěna roku 1841 podle projektu architekta Carlo Rossi.

Roku 1921 bylo rozhodnuto o vyvlastnění klášterního majetku. Na podzim 1924 zde ještě fungovalo 8 chrámů, avšak roku 1928 zůstal otevřený pouze jediný – Chrám Povýšení svatého Kříže. V letech 1932–1941 se zde nacházela invalidovna.

Během 2. světové války zde byly ubytovány německé vojenské jednotky i oddíly litevských kolaborantů v řadách Wehrmachtu. Klášterní budovy tím citelně utrpěly.

V poválečném období byly v areálu např. byty, pošta, střední škola a učiliště, muzeum či obchod se smíšeným zbožím.

25. prosince 1991 byl klášterní komplex předán Novgorodské eparchii. Mnišská komunita byla obnovena roku 1995. Od roku 2005 zde funguje duchovní škola.

Stavby v areálu kláštera

Název	Český název	Postaveno	Obrázek	Poznámky
Георгиевский собор	Chrám svatého Jiří	1119-1130		Hlavní chrám kláštera, vystavěný na příkaz velkoknížete Mstislava Vladimíroviče. Stavitelem byl mistr Petr, což je první ruský stavitel, jehož jméno se dochovalo. Jsou zde uloženy ostatky řady představitelů kláštera i novgorodských starostů. Původní fresky z 12. století vydržely v chrámu až do počátku 19. století, kdy byly při necitlivé rekonstrukci odstraněny a nahrazeny novými.
Крестовоздвиженский собор	Chrám Povýšení svatého Kříže	1823		Chrám se nachází v severovýchodním rohu kláštera. Vystavěn byl roku 1823 na pozůstatcích bezejmenného chrámu (postaven 1761), který vyhořel roku 1810. V dobách SSSR sloužil jako muzeum, zázemí pošty a sklad. Jeho dominantou je pět věží s modrými kupolemi a 208 osmicípými hvězdami.
Спасский собор	Spasský chrám	1823-1824		Nachází se na severozápad od Chrámu svatého Jiří, přimykají k němu prostory představeného kláštera. Vystavěn byl na místě vyhořelého (1823) Chrámu Alexandra Něvského, přičemž byl použit i materiál z tohoto svatostánku. Je zde pohřben představený Fotij.
Колокольня	Zvonice	1838-1841		Čtyřpatrová, 52 metrů vysoká zvonice, vystavěná podle projektu Carlo Rossi. Vrchní část zvonice má neobvyklou podobu, jako by byla zkrácena. Podle legendy se tak stalo po zásahu cara Mikuláše I., který z projektu vyškrtl střední část plánovaného objektu, aby nepřevyšoval Zvonici Ivana Velikého v Moskevském kremlu. Ve 30. letech 20. století byly všechny zvony roztaveny pro potřeby industrializace, po pádu SSSR byla zvonice postupně znovu osazena.
Церковь иконы Божией Матери «Неопалимая Купина»	Chrám ikony Boží Matky "Hořící keř"	1828		Klášter často trpěl požáry, proto dal představený Fotij roku 1828 zřídit tento chrám zasvěcený ikoně Boží Matky "Nehořící keř", která je v pravoslaví považována za ochranitelku před požáry. Chrám není přístupný zvenčí, vejít se do něj dá pouze přes křídlo s mnišskými celami. Běžně slouží pouze k modlitbám řeholníků, veřejnost sem nemá přístup.
Церковь Архангела Михаила	Chrám Archanděla Michaela	1831		Nachází se v jihovýchodní věži kláštera. Sama věž pochází z roku 1760, chrám zde byl zřízen až roku 1831. Během bojů o Novgorod za 2. světové války byla věž zcela zničena. V 50. letech 20. století byla stavba v hrubých obrysech obnovena, v letech 2010 až 2013 byla usazena replika kopule. Rekonstrukce interiéru zatím neproběhla, ale plánuje se (2016).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Свято-Юрьев монастырь na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter svatého Jiří na Wikimedia Commons