Klášterec nad Ohří (zámek)

Klášterec nad Ohří
Pohled přes Ohři
Pohled přes Ohři
Základní informace
Slohnovogotický
ArchitektiCarlo Lurago
Václav Hagenauer
Výstavba1514
Přestavba1590, 1666, 1856
StavebníkVolf Dětřich Fictum
Další majiteléFictumové, Thun-Hohensteinové
Poloha
AdresaKlášterec nad Ohří, ČeskoČesko Česko
UliceChomutovská
Souřadnice
Klášterec nad Ohří
Klášterec nad Ohří
Další informace
Rejstříkové číslo památky42131/5-547 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterec nad Ohří je zámek ve stejnojmenném městěÚsteckém kraji. Stojí na okraji města na levém břehu řeky Ohře. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Zámek založili na začátku šestnáctého století Fictumové, kteří jej vlastnili až do začátku třicetileté války. V rámci pobělohorských konfiskací jej získali Thun-Hohensteinové, kterým zůstal až do zestátnění v roce 1945. V zámku je umístěna expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea. Pořádají se v něm výstavy a koncerty klasické hudby.

Historie

Městečko Klášterec patřilo do roku 1431 k perštejnskému a poté k šumburskému panství.[2] Panské sídlo v podobě malé tvrze ve městě roku 1514 založil Volf Dětřich z Fictumu[2] jako náhradu za nepohodlný hrad Šumburk.[3] V závěti z roku 1538 jej odkázal své manželce Markétě ze Rzavého, která po Volfově smrti panství spravovala za nezletilé syny. Jejich synové Lev a Opl (Volf[3]) z Fictumu tvrz rozšířili a opevnili. Lev zprvu sídlil na Šumburku, ale později se přestěhoval do Klášterce. Vyznáním byl protestant a na svém panství uvedl na fary v Prunéřově, Mikulovicích a Petlerech protestantské kazatele.[2] V šedesátých a sedmdesátých letech šestnáctého století nechal tvrz rozšířit v renesančním slohu a ozdobit sgrafitovými omítkami.[2]

Nádvoří s věží

Lev z Fictumu zemřel roku 1577 a téhož roku jsou na kláštereckém zámku uváděni bratři Volf, Jetřich, Kryštof a Bohuslav Felix, pravděpodobně jeho nezletilí synové.[2] Po dosažení dospělosti panství v nedílu spravovali Kryštof a Bohuslav Felix. Rozšířili je o statek Mory, ale nejspíše roku 1590 se o majetek rozdělili a Klášterec připadl Kryštofovi. Bohuslav Felix získal Pichlberk, Prunéřov a Mory, takže klášterecké panství se výrazně zmenšilo. Kryštof však roku 1592 koupil hrad Himlštejn s příslušenstvím, roku 1605 Okounov, Horu, Tunkov, Beličov a v roce 1607 zbývající část šumburského panství.[4] Kromě těchto vsí k panství patřily také vesnice Perštejn, Údolíčko, Rájov, Klášterecká Jeseň, Vysoké, Kunov, Telcov a Černýš.[5] Ještě za společné vlády obou bratrů byl zámek do roku 1590 rozšířen do podoby čtyřkřídlé renesanční stavby,[6] byť podle Zdeňka Vachaty k tomu došlo až v padesátých letech sedmnáctého století.[7]

Kryštof z Fictumu se oženil s Voršilou Šlikovou a jejich dcery měly po Kryštofově smrti klášterecké panství zdědit. Jako jeden z direktorů stavovského povstání v letech 1618–1620 musel odejít do Saska a zkonfiskovaný majetek 2. června 1623[5] koupil svobodný pán Kryštof Šimon Thun.[4] Celková cena panství Klášterec–Šumburk a EgerberkFelixburg dosáhla 117 611 kop a čtrnáct grošů.[5]

Thunové

Kryštof Šimon Thun vlastnil kromě dalších statků také Děčín, Bynov, Pětipsy nebo Jílové, a patřil tak k nejbohatším šlechticům v zemi. V roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a začal používat přídomek z Hohensteina.[6] Ještě před Kryštofovou smrtí v roce 1635 získal veškerý majetek jeho synovec Jan Zikmund Thun-Hohenstein († 1646).[4] Za něj byl během třicetileté války v roce 1639 zámek i s městem vypálen švédským vojskem.[6]

Sala terrena

Jan Zikmund Thun zemřel roku 1646. Zanechal po sobě osm synů, kteří si rozsáhlý rodový majetek rozdělili na osm dílů. Klášterecký díl připadl nejprve Quidobaldu Thun-Hohensteinovi. Významnějším majitelem se stal jeho bratr Michael Osvald Thun-Hohenstein, který roku 1655 dostal Felixburg, ale později získal i Klášterec a Pětipsy.[4] Po matce zdědil Benešov nad Ploučnicí, Markvartice a Minice.[6] Tento majetek, navíc s Žehušicemi přikoupenými v roce 1671,[6] prohlásil za svěřenství a vytvořil z něj tzv. první majorát.[4] Jádrem druhého majorátu se stal Děčín a třetí tvořily majekty v Horních Rakousích.[6]

Jedna z alegorií kontinentů od Jana Brokoffa

Michael Osvald si za hlavní sídlo zvolil klášterecký zámek.[6] Na počátku padesátých let sedmnáctého století sice proběhla oprava válečných škod,[7] ale na počátku šedesátých let zahájil Michael Osvald razantní přestavbu celého zámeckého areálu. Plány pravděpodobně navrhl architekt Carlo Lurago. Jako stavitel, a snad i autor plánů, byl roku 1666 uveden Ital Rossi de Luca. Stavební aktivity probíhaly až do osmdesátých let. V parku byla postavena lodžie, doplněná později o sala terrenu, a letohrádek navržený nejspíše Janem Baptistou Matheyem. Od roku 1685 v Klášterci po dobu dvou let působil sochař Jan Brokoff.[6]

Michael Osvald měl pouze dcery Eleonoru Barboru a Marii Magdalenu, a proto klášterecký majorát zdědil roku 1694 Michaelův bratr Maxmilián Thun-Hohenstein († 1701). Jeho syn Jan František Josef Thun-Hohenstein za svého života všechny tři majoráty sloučil a odkázal je jedinému synovi Janu Josefovi.[8]

Potomci Michaela Osvalda klášterecký zámek pouze udržovali. V roce 1784 ve městě vypukl požár, který se rozšířil i na zámek, a ten vyhořel. Vrchnost i úředníci správy panství se odstěhovali na blízký Felixburg. Jan Josef v roce 1785 postoupil správu majetku svým dětem.[6] Klášterecký majorát dostal František Josef Thun-Hohenstein,[8] a v roce 1786 zahájil kadaňský stavitel J. Däubling obnovu zámku. Během let 1786–1796 byly provedeny zajišťovací práce a opravy zachovalejších částí.[6]

Alianční erb Thun-Hohensteinů a Salm-Reifferscheidtů

Na začátku devatenáctého století se kláštereckým pánem stal Josef Jan Thun-Hohenstein a v roce 1810 jej vystřídal Josef Matyáš Thun-Hohenstein.[8] Po něm zámek zdědil syn Josef Osvald I. Thun-Hohenstein a jeho stejnojmenní potomci: nejprve syn Josef Osvald II.[8] a poté vnuk Josef Osvald III. Josef Osvald III. zemřel v roce 1942 a zámek po něm zdědil adoptovaný synovec Matyáš Osvald Thun-Hohenstein. Jemu byl Klášterec o tři roky později zkonfiskován podle Benešových dekretů.[9] Po vzniku Československa se rozsáhlé panství v důsledku pozemkové reformy zmenšilo. K zámku od té doby patřil jen velkostatek Klášterec, zbytkový statek Benešov nad Ploučnicí, klášterecká porcelánka a pivovar v Lipové.

Josef Osvald II. Thun-Hohenstein

Významnější úpravy zámku proběhly zejména v roce 1818 podle plánů Augustina Grubera a K. Pollaka. Byla při nich postavena terasa u západního křídla a obnovena fasáda. S výjimkou barokního hlavního průčelí si zámek stále uchovával renesanční charakter.[6] V letech 1846–1847 byly přestavěny interiéry.[10]

V noci z 30. na 31. května 1856 zámek znovu vyhořel, ale už na podzim téhož roku vedl architekt Václav Hagenauer jeho rekonstrukci v novogotickém slohu. Zvýšil vnější fasády o římsu s lichou arkádou a vikýři. V západním a jižním rohu nádvoří byly postaveny arkýře. V sedmdesátých letech devatenáctého století nechal Josef Osvald II. pod vedením vrchního zahradníka Čeňka Stibala rozšířit zámecký park v anglickém stylu. Poslední úpravy a opravy renesančních sálů a pokojů v patře provedl v letech 1920–1921 klášterecký stavitel Josef Chmelirsch. Ten také zhotovil nový průjezd v hlavním průčelí a fasády natřel červenou barvou.[10]

Novodobé dějiny

Po roce 1945 přešel zámek do majetku státu a v letech 1950–1952 byly zrestaurovány cenné renesanční interiéry.[10] V těchto letech byla také v zámku instalována expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jež zachycuje vývoj českého a zahraničního porcelánu a také existenci klášterecké porcelánky.[11]

V interiérech i exteriérech zámku byly v roce 1983 natáčeny některé scény českého filmu Až do konce.[12]

Stavební podoba

Jednopatrová zámecká budova je čtyřkřídlá, postavená kolem vnitřního nádvoří, v jehož východním rohu stojí hranolová věž. Jednotlivá průčelí zdůrazňují dvojice mělkých rizalitů s trojúhelníkovými štíty a nároží zdobená bosováním. Fasádu prvního patra ukončuje korunní římsa s malými slepými arkádami s cimbuřím a drobnými polygonálními věžičkami. Podobné novogotické cimbuří má i věž. Do nádvoří se vjíždí průjezdem v pravém rizalitu (původní vjezd býval v levém rizalitu) severozápadního průčelí. Nad portálem je umístěn alianční erb Michaela Osvalda Thuna a jeho manželky hraběnky z Lodronu, původem ze třetí čtvrtiny sedmnáctého století. Na zdi levého rizalitu se nachází erb Thun-Hohensteinů a Salm-Reifferscheidtů z období Hagenauerovi přestavby.[10]

Nádvoří má čtverhranný půdorys, narušený stavbou věže ve východním nároží a drobným trojbokým přístavkem v jižním nároží. V západním nároží stojí trojboký arkýř na profilované konzole. Portál do věže je bosovaný a nad ním je uchycena kamenná deska s erbem Fictumů a Šliků s letopočtem 1590. Uprostřed nádvoří je malá kašna.[10]

V přízemí jihovýchodního křídla se dochovaly renesanční síně s klášterními a neckovými klenbamilunetami a bohatou ornamentální štukovou výzdobou z doby okolo roku 1600. Ostatní přízemní prostory jsou klenuté valenými klenbami. Prostory v prvním patře mají ploché stropy. Pokoje jsou orientovány k vnějšímu průčelí, zatímco spojovací chodby vedou podél nádvorních stěn.[10]

Park

Zámecký park

Přilehlý park s rozlohou 9,5 hektaru pochází z druhé poloviny sedmnáctého století. Jako francouzskou zahradu jej založil Michael Osvald Thun. Z vnější strany jej chrání masivní ohradní zeď. Ve východní části zámecké zahrady se nachází unikátní soubor kaplí Sedmi bolestí Panny Marie z roku 1691. Po roce 1784 nebyl park příliš udržován a k větším úpravám došlo až po roce 1856. Tehdy byly zbořeny letohrádek s částí lodžie a kašna se sochami přemístěny do města. Jan Osvald I. nechal zbořit hospodářské budovy a park rozšířil o místa podél řeky. Od druhé poloviny devatenáctého se v parku pěstují sadovnicky cenné dřeviny jako je jinan dvoulaločný, korkovník amurský, lapina jasanolistá, šácholan zašpičatělý, platan javorolistý, pamodřín Kaempferův nebo bříza Maximovičova.[13]

Přístup

Interiér zámku

Zámek je přístupný celoročně v návštěvních hodinách.[14] Nabízí tři návštěvní okruhy: Porcelánový, Pohádkový a Atraktivity. První okruh (expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze) obsahuje sbírky starého čínského, japonského a středoevropského porcelánu (např. Míšeň, Vídeň, Berlín) z období 16. až 19. století ve čtyřech místnostech prvního patra zámku. V dalších místnostech je umístěna svým rozsahem unikátní sbírka českého porcelánu ze Slavkova, Klášterce nad Ohří, Březové, Kysiblu, Chodova, Staré Role, DalovicPrahy, dokumentující více než dvousetletou historii výroby porcelánu v Čechách. Druhý okruh (Pohádkový) zahrnuje prohlídku Pohádkové země Vítězslavy Klimtové plnou skřítků, loutek rodiny Kopeckých a zámecké věže s expozicí Věry Štefánkové vztahující se k pověstem Krušných hor. Třetí okruh návštěvníky seznamuje se životem ve středověku nebo dějinami Klášterce a okolních hradů.[11]

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-06-19]. Identifikátor záznamu 154283 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Klášterec zámek, s. 67. Dále jen Sedláček (1923). 
  3. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Klášterec nad Ohří – zámek, s. 199. Dále jen Anděl (1984). 
  4. a b c d e Sedláček (1923), s. 68.
  5. a b c VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. Klášterec nad Ohří: Městský úřad v Klášterci nad Ohří, 1997. 262 s. ISBN 80-254-0649-0. S. 13. 
  6. a b c d e f g h i j k Anděl (1984), s. 200.
  7. a b Vachata (1997), s. 199.
  8. a b c d Sedláček (1923), s. 69.
  9. Knížecí rod Thun-Hohenstein [online]. Město Klášterec nad Ohří [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. a b c d e f Anděl (1984), s. 201.
  11. a b Prohlídkové okruhy [online]. Město Klášterec nad Ohří [cit. 2021-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-18. 
  12. Až do konce [online]. Filmová místa [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  13. Zámecký park [online]. Město Klášterec nad Ohří [cit. 2021-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-18. 
  14. Stálé prohlídkové okruhy [online]. Město Klášterec nad Ohří [cit. 2021-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-18. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Josef Oswald II von Thun und Hohenstein Litho crop.jpg
Josef Oswald jun. von Thun und Hohenstein (1849-1913), Graf, Jurist, Diplomat, Abgeordneter zum böhmischen Landtag. Lithographie von Adolf Dauthage, 1880
Klášterec nad Ohří sala terrena (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Klášterec nad Ohří, barokní sala terrena
Klösterle-Klasterec-Brokoff-Statue-1.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Allegorische Statuen von Johann Brokoff (1652–1718) vor der Sala terrena am Schloss in Klösterle (Klášterec nad Ohří): Afrika
Klášterec nad Ohří, Park (2).jpg
Autor: Jan Beránek, Licence: CC BY-SA 3.0
Klášterec nad Ohří, Zámecký park
Klösterle-Klasterec-Schloss-Wappen-1.jpg
Autor: SchiDD, Licence: CC BY-SA 4.0
Allianzwappen Thun-Hohenstein und Salm-Reifferscheid am Schloss in Klösterle (Klášterec nad Ohří)