Klánovická
| |||
|---|---|---|---|
 Pohled na severní stranu ulice Klánovická – domy čp. 604, 591 a 596, v popředí vlevo je autobus na zastávce Hloubětínská | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Obvod | Praha 9 | ||
| Městská část | Praha 14 | ||
| Čtvrť | Hloubětín | ||
| Poloha | 50°6′17,96″ s. š., 14°32′22,64″ v. d. | ||
| Začíná na | náměstí Ve Starém Hloubětíně | ||
| Končí na | ulice Poříčanská | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | 1930 | ||
| Pojmenováno po | Klánovice | ||
| Starší názvy | 1940–1945 německy: Klanowitzer Straße | ||
| Další údaje | |||
| Počet adres | 46[1] | ||
| PSČ | 198 00 | ||
| Kód ulice | 452025 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Klánovická je ulice v Hloubětíně na Praze 14, která spojuje náměstí Ve Starém Hloubětíně a ulici Poříčanskou. Od západu ji postupně protíná ulice Soustružnická a Čertouská, dále do ní ústí Chvalská a pak ji zase protíná ulice Liblická a Štolmířská. Má přibližný západovýchodní průběh.
Nazvána je podle obce Klánovice, která byla připojena k Praze v roce 1974. Ulice vznikla a byla pojmenována v roce 1930.[2] V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Klanowitzer Straße.[3]
Východní část ulice pozvolna stoupá ke kopci Lehovec. Charakter zástavby je pestrý, tvoří ji však převážně jednopatrové řadové domy, dominantou jsou tři věžové domy z 60. let 20. století z období výstavby sídliště Hloubětín. Ulice je v celém profilu jednosměrná, západně od ulice Chvalská směrem do centra a východně směrem na Lehovec. V západní části je autobusová zastávka Bazén Hloubětín, do 28. června 2019 se jmenovala Hloubětínská.[4]
Budovy a instituce
- Plavecký a sportovní areál Hloubětín, Hloubětínská 80, směrem do Klánovické je i venkovní bazén
- Křižovnický dvůr, Hloubětínská čp. 5/28
- Zdravotnické zařízení, Klánovická 487/2a
- Zubní ordinace a laboratoř, Klánovická 601/40, původně zde bývaly jesle.
Umělecká díla
- Plastika Torzo ženy, v zeleni před zdravotním střediskem čp. 487, Klánovická 2a
Galerie
Plavecký a sportovní areál Hloubětín z roku 1976
Plastika Torzo ženy
Klánovická na východ od ulice Chvalské
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klánovická na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-09.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 340.
- ↑ JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN 978-80-87271-50-6. S. 256.
- ↑ V Hloubětíně se změní název autobusové zastávky. Čtrnáctka. Červen 2019, s. 6. Dostupné online. Archivováno 11. 8. 2019 na Wayback Machine.
Literatura
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Torzo ženy, ulice Klánovická, Hloubětín
Autor: Czech Wikipedia user Utar, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Hloubětín - Plavecký a sportovní areál Hloubětín, pohled zezadu, a autobusová zastávka Hloubětínská
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Ulice Klánovická, Praha 14-Hloubětín