Klára Goldstein
| Klára Goldstein | |
|---|---|
 Klára Goldstein (7. listopadu 2023) | |
| Narození | 29. července 1988 (36 let) Valašské Meziříčí |
| Alma mater | Univerzita Palackého |
| Povolání | básnířka, překladatelka, redaktorka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klára Goldstein (* 29. července 1988 Valašské Meziříčí) je česká básnířka, literární vědkyně a překladatelka.
Život
Vystudovala hudební konzervatoř v Kroměříži (obor lesní roh) a poté bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, kde v roce 2015 nastoupila na doktorské studium. Krátce působila jako šéfredaktorka dnes již neexistujícího časopisu Lžička v šuplíku.[1]
V roce 2011 jí vyšla ve velmi omezeném nákladu debutová sbírka Úpatí vichřice, výraznější ohlas však zaznamenala až sbírka Milíře z roku 2016. V roce 2014 zvítězila v Literární ceně Vladimíra Vokolka, v roce 2015 v Literární soutěži Františka Halase.[2] Časopisecky publikovala básně, překlady, sloupky či literárněvědné texty např. v Hostu, Tvaru, Aluzi, Textech, Welesu, A2, H7O ad. Od roku 2023 je porotkyní v Literární soutěži Františka Halase.
Věnuje se české meziválečné poezii (např. reakcím československých básníků na občanskou válku ve Španělsku) a latinskoamerickým levicovým básníkům, zejména Pablu Nerudovi, a recepci jejich tvorby v Česku a Československu. Právě na téma Pablo Neruda a Československo vydala v roce 2019 ve Vydavatelství FF UP knihu Pokus o nekonečného Nerudu na pomezí odborné monografie a esejistiky.[3] S politickými a dějinnými problémy Chile výrazně pracuje i ve své sbírce Kenotaf z roku 2018.[4] Sbírka Falkenfrau (Host, 2021) byla nominována v kategorii poezie na Magnesii Literu. V roce 2022 vydala sbírku Deště Maierniggu (Odeon). Svými básněmi je zastoupena ve španělsko-české antologii De sombra y terciopelo (Vaso roto, 2021), její texty byly přeloženy také do polštiny, angličtiny, galicijštiny nebo řečtiny.
Pracuje jako redaktorka.[5] Ve Valašském Meziříčí a Olomouci organizuje literární a literárně-hudební večery.
Dílo
Poezie
- Úpatí vichřice. MGM, 2011.
- Milíře. Weles, 2016.https://www.kosmas.cz/knihy/224090/milire/
- Kenotaf. Host, 2018. https://www.hostbrno.cz/kenotaf/
- Falkenfrau. Host, 2021. https://www.hostbrno.cz/falkenfrau/
- Deště Maierniggu. Odeon, 2022.
Odborná
- Pokus o nekonečného Nerudu. FF UP, 2019.
Odkazy
Reference
- ↑ Klára Goldstein [online]. osobnostivalasska.cz [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Klára Goldstein [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, 2017-03-07 [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Klára Goldstein: Pokus o nekonečného Nerudu [online]. Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Jedna báseň. Autorky čtou: Klára Goldstein. ČT art [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Klára Goldstein – Životopis [online]. databazeknih.cz [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Klára Goldstein
- https://art.ceskatelevize.cz/360/jedna-basen-autorky-ctou-klara-goldstein-IU5vZ
- http://kotrla.com/pmpro/2017/06/texty-72-jaro-2017/
- https://www.rtvs.sk/radio/archiv/11478/1506394
- https://vltava.rozhlas.cz/slovo-o-literature-5031264
- https://vltava.rozhlas.cz/klara-goldstein-milire-6481812
- https://solidarita.socsol.cz/author/klara-goldstein
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Ovocit, Licence: CC BY-SA 4.0
Autorské čtení básnířky Kláry Goldstein na Pedagogické fakulta Masarykovy univerzity 7. 11. 2023