Klínové písmo

Klínové písmo na tabulce, která popisuje úspěchy, kterých dosáhl Nebukadnesar II. (pozdní verze písma)

Pojem klínové písmo znamená způsob zápisu, styl psaní znaků starověkých písem, určený prostředky dostupnými ve starověké Mezopotámii, tj. hlínou a rákosem.

Neoznačuje žádnou konkrétní sadu znaků, jako např. latinka nebo alfabeta. Znaky byly standardně psané, vytlačované rákosovým pisátkem do hlíny, nejčastěji ve formě hliněných tabulek, která mohla být kvůli trvanlivosti následně vypálena. K vypálení také došlo často nechtěně, když byla města vypálena nepřátelskými vojsky, což pro dnešní archeologii znamená uchování mnoha klínopisných textů, které by se jinak nezachovaly.

Klínopisné znaky ale mohly také být tesány do kamene či psány na jiný materiál.

Historie použití

Vývoj klínového písma z piktogramu - „hlava“, 3000–1000 př. n. l.
Vývoj klínového písma z piktogramu - „hlava“, 3000–1000 př. n. l.
Archaický styl, zhruba 26. století př. n. l.

V jeho počátcích sumerské klínové znaky vycházely z původních, mnohem starších piktogramů, zapisovaných vertikálně do sloupců. Poté se zápis změnil na horizontální (zleva doprava), znaky byly otočeny o 90° a zjednodušeny (a fonemizovány), aby se daly znázornit ustálenými otisky rydla.

Tuto techniku později převzali Akkaďané (např. El-amarnské dopisy), Babyloňané a Asyřané, kteří toto písmo částečně upravili, stylizovali a zjednodušili pro svou semitskou akkadštinu jako slabičné, i když to ne vždy odpovídalo struktuře semitských jazyků, které toto písmo dále převzaly. Klínové písmo akkadských dialektů většinou není jednoznačné – znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tedy hodnotu celého slova. Kromě toho mohou prostě jen označovat druh slova, které následuje (např. Sumerský GIŠ GIŠ „strom, dřevo“ či Sumerský DINGIR DINGIR „bůh“), aniž by se četly. Takový znak, který obvykle stojí před slovem, se nazývá determinativ. Jednoznačné však nebyly ani samotné slabičné hodnoty znaků. Jeden znak může být čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Čtení těchto slabičných klínopisných textů je proto velmi složité a obtížné.

Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou (indoevropskou) perštinu, která počet znaků notně omezila. Tak toto písmo však nepřevzaly jen mezopotámské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská chetitština. Vzhledem k slabičné formě znaků mohl pak Bedřich Hrozný chetitské texty dešifrovat a přečíst.

Kromě těchto slabikových a poloslabičných složitých písem existuje i klínové písmo ryze hláskové, kde každý znak odpovídá jedné hlásce (zde souhlásce, samohlásky se nezapisovaly). Tímto příkladem je ugaritské klínové písmo.

Později se prosadilo i v semitských jazycích jednodušší písmo hláskové podle fénického vzoru. S jeho rozmachem, souvisejícím také s prosazením nových psacích materiálů, zejména papyru s inkoustem, tak skončila éra klínového písma.

Odkazy

Literatura

  • WALKER, C. B. F. Klínopis: Čtení v minulosti. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-627-7. 
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Na počátku byl Sumer. Praha: Panorama, 1983. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sumerian 26th c Adab.jpg
Schøyen Collection MS 3029. Sumerian inscription on a creamy stone plaque, 9.2 x 9.2 x 1.2 cm, 6+6 columns, 120 compartments of archaic monumental cuneiform script by an expert scribe.

The image is a detail, showing about half of one face of the plaque.

The text is a list of "gifts from the High and Mighty of Adab to the High Priestess, on the occasion of her election to the temple".
Sumer gis.jpg
Sumer–akkád írásjel: GIŠ
Cuneiform script.jpg
Klínové písmo
SAG.svg
Autor: Původně soubor načetl Tdi k na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 3.0
Original author: Dbachmann, thumb|480px|Original image (there is also a description)

evolution of the cuneiform sign SAG "head", 3000-1000 BC, after Samuel Noah Kramer, "Thirty Nine Firsts In Recorded History" (see [1], see also Bild:Keilschriften.png).

The image shows the evolution of the sign SAG "head" (Borger nr. 115, U+12295 𒊕).

  1. the pictogram as it was drawn around 3000 BC.
  2. the rotated pictogram as written around 2800 BC.
  3. the abstracted glyph in archaic monumental inscriptions, from ca. 2600 BC
  4. the sign as written in clay, contemporary to stage 3.
  5. late 3rd millennium (Neo-Sumerian)
  6. Old Assyrian, early 2nd millennium, as adopted into Hittite.
  7. simplified sign as written by Assyrian scribes in the early 1st millennium