Klóthó
| Klóthó | |
|---|---|
_05.jpg) Klóthó na reliéfu z 1. století, Národní archeologické muzeum (Madrid) | |
| Rodiče | Zeus[1][2] a Nyx[3][2] a Themis[1][2] |
| Příbuzní | Lachesis a Atropos (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klóthó (ve starořečtině Κλωθώ) je postava řecké mytologie, nejmladší ze tří bohyň osudu Moir. Klóthó („Předoucí“) nit osudu lidského života načíná, prostřední sestra Lachesis („Udělující“) nit měří a dále ji spřádá nebo svíjí, a nejstarší Atropos („Neodvratná“) nit přestřihuje.
Podle Hésioda je Klóthó dcerou Dia a Themidy. V jiných verzích jsou ale bohyně osudu dcerami bohyně osudové nutnosti Ananké, nebo i dcerami Nykty a Krona.
V římské mytologii je protějškem Klóthó bohyně Nona („Devátá“), která byla vzývána v 9. měsíci těhotenství a měla rozhodnout o osudu porodu.
V biologii
Po bohyni Klóthó je pojmenován transmembránový protein klotho, objevený japonskými vědci v roce 1997, který mimo jiné ovlivňuje citlivost tkání na inzulín a určitou roli sehrává i ve stárnutí organizmu.[4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klotho (Mythologie) na německé Wikipedii.
- ↑ a b Hésiodos: Theogonie. 7. století př. n. l..
- ↑ a b c
Q45205347. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera. - ↑ Hésiodos: Theogonie. 7. století př. n. l..
- ↑ PAZDERA, Josef. Klotho by nás mohla zachovat fit a mysli otevřené. OSEL.cz [online]. 2017-08-12 [cit. 2023-03-31]. Dostupné online.
Literatura
- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 456 s. ISBN 80-85946-29-7. S. 230.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klóthó na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
So-called “Zeus of Otricoli”. Marble, Roman copy after a Greek original from the 4th century.