Kladivouš africký

Jak číst taxoboxKladivouš africký
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďkladivoušovití (Scopidae)
Bonaparte, 1849
Rodkladivouš (Scopus)
Brisson, 1760
Binomické jméno
Scopus umbretta
Gmelin, 1789
Synonyma

Cepphus scopus (Wagler, 1827)

Sesterská skupina
člunozobcovití (Balaenicipitidae) + pelikánovití (Pelecanidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kladivouš africký (Scopus umbretta) je středně velký brodivý pták se zvláštní chocholkou na hlavě. Jedná se o jediného zástupce čeledi kladivoušovití (Scopidae).

Systematika

Ke starším českým názvům patří kladivouš takatra. Kladivouš se ve dvou poddruzích:[2]

  • S. u. umbretta Gmelin, JF, 1789 – tropická Afrika, Madagaskar a jihozápadní Arábie;
  • S. u. minor Bates, GL, 1931 – pobřežní západní Afriky.

Molekulární studie zjistily, že kladivouš je nejbližším příbuzným pelikánů a monotypického druhu člunozobce afrického.[3]

Popis

Na výšku měří 50–56 cm, hmotnost má 415–430 g (450 g).[4] Peří má tmavohnědé, nohy černé. Samec a samice si jsou podobní. Kladivouš má hlasité volání.

Rozšíření

Je rozšířen v Africe na jih od Sahary, na Madagaskaru a na jihozápadě Arabského poloostrova. Africké země, v nichž kladivouš africký hnízdí, jsou Benin, Botswana, Etiopie, Ghana, Jihoafrická republika, Kamerun, Keňa, Madagaskar, Mosambik, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone, Súdán, Togo, Uganda, Zambie. V Asii je to Jemen a Saúdská Arábie.[5]

Ekologie

Je stálý. Zdržuje se osamoceně nebo v párech.

Obývá bažinatá prostředí se stromy vhodnými k hnízdění, někdy hnízdí i dál od vody. Hnízdí řídce i uvnitř lidských sídlišť, protože není lidmi pronásledován[5] – domorodci se jej kvůli pověrám a bájím obávají natolik, že jej neloví ani mu jinak neškodí.[6] Vyskytuje se v mokřinách a na rýžových polích.

Ptáci hnízdí celoročně, převážně však koncem období dešťů. Kulovité hnízdo staví samice se samcem na stromě. Na stavbu hnízda z větví, trávy a bahna o průměru až 1,5 m použijí 8000 až 10 000 větviček. Uvnitř hnízda je hnízdní kotlinka, ke které odspodu vede 40–60 cm dlouhý tunel vymazaný bahnem. Hnízdo ptáci využívají každý rok a vždy ho o něco rozšíří, takže může mít průměr až dva metry. Je největším zastřešeným ptačím hnízdem světa a může být až 100× těžší než kladivouš. Samice klade 3–6 vajec, na kterých sedí oba rodiče 28-32 dní. Mláďata, která krmí oba ptáci, jsou letuschopná asi po 50 dnech. Prázdná nebo nedostavěná hnízda jsou často využívána dalšími druhy ptáků.

Potravu kladivoušů tvoří v přírodě z významné části obojživelníci. V jižní a východní Africe dávají ptáci přednost drápatkám (rod Xenopus) a jejich pulcům, kterými pokrývají významnou část výživy vylíhlých mláďat. Podstatnou částí potravy kladivoušů jsou drobné ryby, zejména potěr ryb rodu Clarias (keříkovec), Barbus a Tilapia, dále garnáti (brakické vody) a jiní korýši, hmyz, larvy a příležitostně drobní savci. Ptáci loví kořist při brodění mělkou vodou, obvykle mezi vodní vegetací. Někdy loví i metodou, která je u ostatních zástupců řádu brodiví vzácná – za letu, ve vodě v hejnech pulců nebo v hejnech malých ryb, a to s úspěšností okolo 80 %. Někdy těží z přítomnosti velkých býložravců a loví kořist, kterou zvířata vyplašila.[7][8][5]

Chov v zoo

Kladivouš africký je chován přibližně v 80 evropských zoo (stav 2021). Největší zastoupení (18 zařízení) má Německo. V České republice jej chová Zoo Dvůr Králové, Zoo Hluboká, Zoo Plzeň, Zoo Praha a Zoo Zlín.[9]

Na Slovensko přišel tento druh v roce 2017 do Zoo Bojnice.[9]

Chov v Zoo Praha

Tento brodivý pták byl v Zoo Praha chován od 70. let 20. století. Již tehdy se podařil první úspěšný odchov. Po několika přestávkách a krátkodobějších drženích tohoto druhu došlo k obnovení chovu v roce 2010 – tehdy byla otevřena nová expozice „Ptačí mokřady“. První hnízdění[10] a úspěšný odchov (po 40 letech[11]) byly zaznamenány v roce 2012.[12]

Ke konci roku 2017 i 2018 byl chován pár.[13][14] V létě 2019 se vylíhla čtyři mláďata.[15]

Kladivouše afrického lze vidět v průchozí voliéře expozice „Ptačí mokřady“ ve spodní části areálu zoo.[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hammerkop na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Ibis, spoonbills, herons, Hamerkop, Shoebill, pelicans. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1 [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ERICSON, Per G.P; ANDERSON, Cajsa L; BRITTON, Tom. Diversification of Neoaves: integration of molecular sequence data and fossils. Biology Letters. 2006-12-22, roč. 2, čís. 4, s. 543–547. Dostupné online [cit. 2023-04-30]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0523. PMID 17148284. (anglicky) 
  4. ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 92. (anglicky) 
  5. a b c POŘÍZ, Jindřich a KOŘÍNEK, Milan. Kladivouš africký Scopus umbretta. BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 25. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21130/
  6. VAIDL, Antonín et al. Zoo Praha: Mytický kladivouš a jeho unikátní hnízdo [video]. ©2019, zpříst. 5. 11. 2019 [cit. 25. 2. 2022]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=_ALUlrGvJPk
  7. STUPKOVÁ, Veronika. Analýza chovu ptáků z řádů brodiví (Ciconiiformes) a plameňáci (Phoenicopteriformes) v zoo Ohrada. České Budějovice, 2013, s. 33. Diplomová práce. Ved. práce doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta.
  8. HOYO CALDUCH, Josep del, ed. et al. Handbook of the birds of the World. [vol.] 1, Ostrich to ducks. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. 696 s. ISBN 84-87334-10-5.
  9. a b Hammerkopf (Schattenvogel) Scopus umbretta. Zootierliste [online]. [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  10. a b Kladivouš africký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  11. Výroční zpráva Zoo Praha 2012 [online]. Zoo Praha [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  12. Nové hvězdy českých zoo: Tato mláďata se letos narodila. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-04-07 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  13. Výroční zpráva Zoo Praha 2017 [online]. Zoo Praha [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  14. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  15. Zoo Praha. www.facebook.com [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • HOYO CALDUCH, Josep del, ed. et al. Handbook of the birds of the World. [vol.] 1, Ostrich to ducks. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. 696 s. ISBN 84-87334-10-5.
  • JUTGLAR, Francesc. Family Scopidae (Hamerkop). In: HOYO CALDUCH, Josep del, ed. All the birds of the World. Barcelona: Lynx, ©2020, s. 212. ISBN 978-84-16728-37-4.
  • STUPKOVÁ, Veronika. Analýza chovu ptáků z řádů brodiví (Ciconiiformes) a plameňáci (Phoenicopteriformes) v zoo Ohrada. České Budějovice, 2013. 120 s. Diplomová práce. Ved. práce doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel a BEJČEK, Vladimír. Ptáci. (1), Pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Svět zvířat, sv. 4. ISBN 80-00-00579-4.
  • Zvíře: obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. Hlavní redaktor David Burnie. Praha: Knižní klub, 2002. 624 s. ISBN 80-242-0862-8.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Flickr - Rainbirder - Hamerkop (Scopus umbretta).jpg
Autor: Steve Garvie from Dunfermline, Fife, Scotland, Licence: CC BY-SA 2.0
A bizarre African endemic which is common in freshwater and brackish wetlands. This image was taken on a creek trip along Kisi Bolong near Tendaba.