Klapzubova jedenáctka (seriál)

Klapzubova jedenáctka
Žánrykomedie
sportovní
Formátseriál
Předloharomán Klapzubova jedenáctka
ScénářPavel Hanuš
Eduard Hofman
RežieEduard Hofman
HrajíJiří Sovák
Vlasta Chramostová
Stella Zázvorková
Josef Hlinomaz
Vít Holubec
Ivo Gübel
Peter Ustinov
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Počet řad1
Počet dílů13 (seznam dílů)
Obvyklá délka23–29 min
Produkce a štáb
KameraJiří Kadaňka
HudbaEvžen Illín
Produkční
společnost
Československá televize
Filmové studio Barrandov
DistributorČeskoslovenská televize
Premiérové vysílání
StaniceČeskoslovenská televize
Formát obrazučernobílý, 4 : 3
Vysíláno6. ledna 1968 – 15. března 1968
Klapzubova jedenáctka na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klapzubova jedenáctka je československý komediální televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v roce 1968 vysílala. Třináctidílný seriál natočil režisér Eduard Hofman podle románu Klapzubova jedenáctka od Eduarda Basse. Scénář napsal Hofman ve spolupráci s Pavlem Hanušem. V hlavní roli otce Klapzuby se představil Jiří Sovák.

Příběh

Když československá fotbalová reprezentace neuspěje v kvalifikaci na Mistrovství světa 1966, rozhodne se otec Klapzuba z vesnice Dolní Bukvičky, že ze svých 11 synů vytvoří fotbalové družstvo. Naučí je hrát fotbal a tým zvaný Klapzubova XI. přihlásí do československého fotbalového poháru.

Obsazení

Jedenáctku Klapzubových synů ztvárnili Miloslav Gleich, Jan Bouda, Viktor Růžička, Petr Klouček, Jiří Vlasák, Karel Jonák, Ludvík Bezděčka, František Šimáček, Jaroslav Šimáček, Václav Wania a František Morávek.

Produkce

Plány na filmové zpracování Klapzubovy jedenáctky od Eduarda Basse měl režisér Eduard Hofman od roku 1954. Nejprve předpokládal, že by mohlo jít o loutkový film, k němuž napsal scénář. Později se projekt posunul do podoby hraného filmu a nakonec byl realizován jakožto 13dílný televizní seriál. Natočil jej sám Hofman, který napsal scénář společně s Pavlem Hanušem. Scenáristé chtěli respektovat předlohu i vyznění románu Eduarda Basse a ponechat jeho pohádkovou naivitu, i když původně prvorepublikové dílo přenesli do své současnosti a mírně doplnili, například o nové postavy.[1] Do hlavní role otce Klapzuby byl obsazen Jiří Sovák, v dalších hlavních rolích se představili Vlasta Chramostová, Vít Holubec, Ivo Gübel, Josef Hlinomaz a Stella Zázvorková. Pro jeden díl produkce získala i Petera Ustinova, který si v seriálu zahrál sám sebe v roli komentátora BBC. Jako vypravěči se v některých dílech objevili Otakar Brousek, Jan Werich a Karel Höger. V rolích Klapzubových synů, tvořících fotbalové mužstvo, se představilo deset fotbalistů z B týmů pražské Sparty a Slavie, zatímco nejvyššího z bratrů, brankáře, ztvárnil sparťanský házenkářský gólman Miloslav Gleich. Půlroční natáčení probíhalo v roce 1966 a zúčastnilo se ho více než 10 tisíc komparzistů. Seriál vznikal ve filmových ateliérech na Barrandově, vesnici Dolní Bukvičky představovala obec Štětkovice[2] a v exteriérech se točilo také na různých místech v Praze a na fotbalových stadionech v Plzni a v Brně.[3]

Seriál kombinuje hranou tvorbu s animovanými sekvencemi, jejímiž autory jsou Zdeněk Smetana, Vladimír Dvořák, Miloš Nesvadba a Jan Brychta, a reportážními částmi, které tvoří archivní záběry ze skutečných fotbalových utkání z MS 1934 a ze 60. let 20. století.[1][4] Hudbu, kterou složil Evžen Illín, nahrál Filmový symfonický orchestr (řídí Milivoj Uzelac) a Orchestr Karla Vlacha (řídí Karel Vlach). Seriál Klapzubova jedenáctka vznikl v produkci Televizní filmové tvorby Československé televize a jednalo se o první československý televizní seriál natočený filmovou technikou a filmovými metodami.[2]

Vysílání

Ve vysílání Československé televize se seriál Klapzubova jedenáctka objevil počátkem roku 1968. První díl měl premiéru 6. ledna 1968,[5] následně byl pořad vysílán v týdenním intervalu. Jedenáctá epizoda byla uvedena 15. března 1968,[6] poslední dva díly tak zřejmě odvysílány nebyly. Zpočátku byl seriál vysílán v sobotu v hlavním vysílacím čase krátce po osmé hodině večerní, od pátého dílu ale byl přesunut na páteční večer, kdy začínal různě v rozmezí od 21.05 hod do 22.40 hod.

Celý seriál vydala v roce 2011 Česká televize na DVD.[7][8]

Seznam dílů

Č. v seriáluNázevRežieScénářDatum premiéry
1Bylo jednou jedenáctEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680106a6. ledna 1968
2Jde se na toEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680113a13. ledna 1968
3My anebo oniEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680120a20. ledna 1968
4Když Sparta válíEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680127a27. ledna 1968
5Když hraje SlaviaEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680202a2. února 1968
6Pozor na lanaře!Eduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680209a9. února 1968
7Na zkušenouEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680216a16. února 1968
8O pohár mistrůEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680223a23. února 1968
9To chce klidEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680301a1. března 1968
10Proti pirátůmEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680308a8. března 1968
11Tam za mořemEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman19680315a15. března 1968
12Muži z RiaEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman20061018a18. října 2006
13Jde o všechnoEduard HofmanPavel Hanuš a Eduard Hofman20061025a25. října 2006

Přijetí

Seriál byl kritikou přijat negativně. Dušan Havlíček v časopisu Květy po prvním díle uvedl, že v úvodu seriálu vytvořili jeho tvůrci „nastavovanou kaši“ s minimem děje a neúnosně dlouhou expozicí. Podle něj bylo „spojení několika žánrových poloh – reportážní, hrané, groteskní a trikové, […] značně syrové a […] nedosáhlo stylové jednoty“.[9] Rovněž Jiří Pittermann z Rudého práva kritizoval po dvou odvysílaných dílech strukturu vyprávění, neboť podle něj v každé epizodě „příběhu jen tak ukápne“.[10] Ve svém dalším příspěvku, datovaném do doby odvysílání přibližně poloviny seriálu, Pittermann uvedl, že i přes občasný zárodek nosného nápadu je pro něj pořad zklamáním kvůli stylové roztříštěnosti spojující hranou tvorbu s animovanou a téměř dokumentární, nezáživnému popisu bez děje, neschopnosti zaujmout dějem nebo postavami, nedostatečně napsaným postavám (jak Jiří Sovák, tak Vlasta Chramostová, Josef Hlinomaz i další nemají dle jeho názoru co hrát), v podstatě anonymním jedenácti synům bez tváře, se kterými se divák až na výjimky seznamuje jen prostřednictvím opakujících se „nedramatických záběr[ů] z fingovaných fotbalových utkání“, a jednotvárnými záběry do hledišť stadionů.[11]

Odkazy

Reference

  1. a b HAVLÍČKOVÁ, Eva. Než nastoupí Klapzubáci. Československý voják. 1966, čís. 20, s. 47–49. 
  2. a b SOELDNER, Ivan. Klapzubova jedenáctka a Hofmanova jedenadvacítka. Kino. 1966, čís. 22, s. 2–3. Dostupné online. 
  3. ČERNOCH, František. Pan Bass by se taky zasmál. Květy. 1966, čís. 38, s. 16–17. Dostupné online. 
  4. MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 95–96. 
  5. Televize. Rudé právo. 1968-01-06, s. 8. Dostupné online. 
  6. Televize. Rudé právo. 1968-03-15, s. 8. Dostupné online. 
  7. Klapzubova jedenáctka [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  8. Klapzubova jedenáctka [online]. Csfd.cz [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  9. HAVLÍČEK, Dušan. Sestavit sobotní večer. Květy. 1968, čís. 3, s. 56. Dostupné online. 
  10. PITTERMANN, Jiří. Všechno to děláme poprvé…. Rudé právo. 1968-01-17, s. 5. Dostupné online. 
  11. PITTERMANN, Jiří. Smutek nad seriálem. Rudé právo. 1968-02-14, s. 5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“