Klavarský mlýn
| Klavarský mlýn | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1289 |
| Přestavba | 1884, 1928 |
| Další majitelé | Hynek z Dubé, Sedlecký klášter, Karel starší ze Žerotína, Adolf Vratislav ze Šternberka |
| Poloha | |
| Adresa | Klavary, č.p. 34, Nová Ves I, okres Kolín,  Česko |
| Ulice | Klavary |
| Souřadnice | 50°3′15″ s. š., 15°10′28,4″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klavarský mlýn je bývalý vodní mlýn v samotě Klavary patřící pod obec Nová Ves I v okrese Kolín, který stojí na Labi.[1]
Historie
Vodní mlýn založil roku 1289 Martin Žibřid se svolením majitele vsi Hynka z Dubé, o rok později koupil mlýn a okolní vsi sedlecký klášter. V roce 1437 byl mlýn zastaven Bedřichu ze Strážnice a stal se součástí kolínského panství. K roku 1454 jej spravovala královská komora.[1]
V roce 1556 jej vlastnil Karel starší ze Žerotína a od něj jej koupil roku 1581 rytíř Mikuláš Hlaváč z Vojenic a Cerhýnek. Mlela se zde mouka a vyráběly kroupy. V roce 1629 vyhořel, poté jej vlastnil Adolf Vratislav ze Šternberka. V letech 1690–1848 patřil k cerhenickému panství.[1]
Počátkem 17. století získali mlynáři mlýn do dědičného nájmu a roku 1848 jej koupila rodina Slánských. V letech 1875–1884 jej Jan Slánský zmodernizoval, budovu dal pseudogoticky přestavět a upravil jeho okolí. V zahradě vystavěl letohrádek podle projektu Ottokara Douši. Jeho syn Břetislav prodal mlýn roku 1918 Františku Procházkovi, který jej pronajímal.[1]
20. února 1920 mlýn vyhořel a do osmi let postavil Procházka nový mlýn, který vybavil novými stroji a zařízením.[1]
Mlýn byl v provozu do poloviny 50. let 20. století. Po ukončení provozu sloužil jako šrotovna a mísírna krmiv. Od roku 1992 chátrá a uvažovalo se i o jeho demolici.[1]
Popis
Mlýn je zděný, vícepodlažní. Mlýnice a dům byly původně pod jednou střechou, ale dispozičně oddělené. Po přestavbě stojí v areálu více budov různých velikostí, které jsou propojené. Nejvyšší budova je třípatrová s vysokou půdou. V areálu mlýna je dochovaná pila.[1]
Budova mlýna je bez střechy a stojí jen obvodové zdi, obytná budova s ním spojená střechu má, ale okna a dveře jsou vylámané. Mlýn měl zdobený zděný štít, plastickou omítkovou výzdobu fasád a štítů, pavlač a balkón, v interiéru trámový strop, krov a schodiště.[1]
Voda vedla do mlýna mezi dvěma velkými budovami náhonem. Protékala pod mlýnem na kolo, které bylo uvnitř budov (zbytky kola jsou údajně v objektu dochované).[1]
V roce 1930 měl mlýn jednu Girardovu turbínu (spád 2,22 metru, výkon 51,8 HP) a jednu Francisovu turbínu, spád 3 metry, výkon 15,9 HP). Turbíny jsou dochované.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- KLEMPERA, Josef a HONZÁK, František. Vodní mlýny v Čechách. II., Příbramsko a střední Povltaví, Sedlčansko a Voticko, Benešovsko a Vlašimsko, Posázaví, Kutnohorsko, Kolínsko a Nymbursko. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 284 s. ISBN 80-7277-029-2. Kapitola Mlýn Klavary u Kolína. S. 213-214
Související články
Externí odkazy
- Nová Ves I na webu ČÚZK, Archivní mapy
- Klavary - Doleháj Archivováno 22. 7. 2021 na Wayback Machine.. Průvodce po přírodních lokalitách Kolínska
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“