Klementina (opera)

Klementina je opera (autorským označením „hudební drama“) o dvou dílech českého skladatele Jiřího Smutného na vlastní libreto podle stejnojmenné novely francouzského spisovatele Vercorse s použitím veršů Vítězslava Nezvala a Guillauma Apollinaira. Premiéru opery uvedlo 5. listopadu 1969 pražské studio Československého rozhlasu.

Vznik, charakteristika a historie

Bezprostředně po dvou zhudebněných rozhlasových hrách Friedricha Dürrenmatta, Noční rozhovor a Dvojník, napsal skladatel Jiří Smutný další rozhlasovou operu na vlastní libreto, které připravil z novely Klementina francouzského spisovatele Vercorse (vl. jm. Jean-Marcel-Adolphe Bruller, 1902–1991), která vyšla česky roku 1962 v překladu Luďka Kárla.^[1] Na osudu hrdinky této novely, „děvky s velkým srdcem“ Klementiny, v době okupace a v poválečné době podrobuje Vercors podobně jako ve svých jiných knihách soudobou francouzskou společnost sociální kritice; Klementinina přitažlivá osobnost a strastiplný osud se poskytly Smutnému podklad pro hudebně-dramatické zpracování jejího příběhu.

V celostátní soutěži umělecké rozhlasové tvorby k příležitosti 50. výročí vzniku Československa, probíhající roku 1968, získala hudba Klementiny z celkem 90 příspěvků hlavní cenu, ex aequo s operou Ať žije mrtvý! Zdeňka Lukáše; vedle toho získal Jiří Smutný v téže soutěži i čestné uznání za libreto ke Klementině.^[2]

Dne 5. listopadu 1969 byla Smutného Klementina provedena na třetím programu Československého rozhlasu;^[3] reprízována byla v bezprostředně následující době vícekrát, například v letech 1970 (společně právě s operou Ať žije mrtvý!)^[4], 1971^[5] a 1973^[6]. V dobovém tisku ani odborné literatuře však prakticky nenašla ohlas.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Skončil soud nad ženou, která byla odsouzena k osmnácti měsícům vězení; advokát – bývalý soudce – vypráví její příběh.

Klementina pocházela z vesnice, z nejchudších poměrů. Již ve čtrnácti letech byla znásilněna bratrem Pavlínem, který ji pak odvedl do Marseilles a využíval k prostituci. Když se po pádu Francie roku 1940 její bratr zapletl do kšeftů a byl zabit, utekla Klementina do Paříže, kde se opět živila prostitucí. Tam poprvé viděla persekuci židů. Jeden večer strávila u lodníka Exua, a když se vracela domů – dávno po zákazu vycházení – byla zatčena. Nejprve ji drželi s jinými prostitutkami, ale když mezi nimi došlo ke konfliktu, přeložili ji do internačního tábora Drancy mezi politické vězeňkyně – ženy s muži v odboji, židovky a podobně. Brzy byla spolu s řadou z nich transportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Za cesty v dobytčím voze se seznámila s jednou ze spoluvězeňkyň, Klaudií. Ale také ona, která se považovala za poslední z posledních, poznala své pravé poslání. Spolu s Klaudií pomáhaly nejrůznějším způsobem, hmotně i psychologicky, spolutrpícím ženám a staly i v táboře legendou. I když Klaudie později podlehla tyfu, zůstala Klementina svým spoluvězeňkyním oporou a dokázala zachránit mnoho životů.

Po válce a repatriaci byla dalšími ženami přivítána a začala vést spolek bývalých účastnic odporu nazvaný „Svépomoc“. Ale tento spolek začal později živořit a Klementinu vyčerpaly různice mezi členkami. Pokoušela se najít si zaměstnání, ale bez vzdělání a se špatnou minulostí se jí to nepodařilo; vrátila se k prostituci. Když hledala lodníka Exu, ten byl od války nezvěstný, ale ujala se přitom sedmnáctiletého chlapce, kterého vzala k sobě. Pasák, který ji chtěl vyštvat ze svého rajónu, na ni pohnal mravnostní policii, a když se bránila, neúmyslně rozbitým džbánem jednoho z policistů vážně zranila. Při soudu za ohrožování mravní výchovy mladistvých a ublížení na zdraví se sešla řada svědků na její podporu, avšak alespoň minimálnímu trestu přece jen neušla.

Advokát uzavírá vzpomínky stížnostmi na justici a společnost, které dokázaly zničit tak ryzího člověka.

Reference

Literatura

• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 117.