Kleovka
Kleovka | |
---|---|
![]() Současná vila Kleovka | |
Základní informace | |
Zánik | 1878 |
Další majitelé | Filip svobodný pán z Elmptů, JUDr. Karel Hausschild |
Poloha | |
Adresa | původní č.p. 63, Praha 2 - Vinohrady, ![]() |
Souřadnice | 50°4′11,61″ s. š., 14°26′22,97″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kleovka je zaniklá usedlost v Praze 2-Vinohradech, která se nacházela podle literatury v ulici Nad Petruskou.[1][2] Ve skutečnosti se však nachází v ulici Na Kleovce čp. 2040/1.
Historie
Původně se zde rozkládaly dvě vinice – Kleovka a Grünwaldka. V 18. století je měl v majetku Filip svobodný pán z Elmptů. Po jeho smrti je roku 1797 získal v dražbě setník Tielle, generální zplnomocněnec barona Wimmera. Ještě v polovině 19. století v těchto místech vinohrad existoval.
Roku 1878 byla na místě zbořené usedlosti postavena nová vila Kleovka, zvaná také Alvína. V 80. letech 19. století ji vlastnil JUDr. Karel Hausschild, majitel nedaleké Perucky.
Na místě usedlosti stojí novostavba.
Odkazy
Reference
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. VI. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..
Literatura
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 145.
Související články
Externí odkazy
- Královské Vinohrady Archivní mapy na webu ČÚZK
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.48. Archivováno 9. 8. 2017 na Wayback Machine. Městská knihovna v Praze.
- Monumentální plán královského hlavního města Prahy. NAKI maps. Měřítko: 5000, rok vydání: 1885, autor: Brož, Josef. Vlastník: Městská knihovna v Praze.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“