Klient (chráněnec)

Klient (lat. cliens, chráněnec) byla ve starém Římě polosvobodná osoba, závislá na svém ochránci (patronus).

Popis

Klient byl sice svobodný, ale nemajetný člověk (bezzemek), který nebyl právní osobou. Patřil k rodu (případně i k hospodářství) svého patricijského patrona, nosil obvykle jeho rodové jméno a byl mu zavázán úctou a různými službami. Ve starších dobách s ním šel do boje a měl ho případně vykoupit ze zajetí, pracoval pro něho na poli a později ho podporoval politicky, například při volbách. Naopak patron své klienty (klientelu) podporoval hmotně, poskytoval jim právní ochranu, případně jim dával do dočasného užívání kus půdy. Vztah patrona a klienta se pokládal za posvátný, oba si byli povinni být loajální a nesměli proti sobě svědčit u soudu. Za porušení vzájemné věrnosti hrozil oběma velmi přísný trest, podle Zákona dvanácti desek trest smrti. V pozdější době počet klientů rostl, jak přibývalo přistěhovalců a propuštěnců. V císařské době vojenský a politický význam klientely klesal a klienti postupně splynuli s plebejci: byli to prostě nemajetní lidé, závislí obživou na svém patronovi nebo vůbec chudina.[1]

Původ

O sociálním původu klientského vztahu jsou různé teorie. Podle jedněch (Fustel de Coulanges, Rudolf Ihering) to byli původně nevolníci propuštění bez náležitých zákonných formalit (manumissio), podle jiných lidé z dobytých obcí Latia. Přinejmenším v republikánské době se klienti rekrutovali hlavně z přistěhovalců a propuštěnců, ale v pozdější době byli mezi nimi i zchudlí patriciové.[2]

Odvozené významy

Klienty ve smyslu chráněnců vystřídali ve středověku koloni a poddaní, případně vazalové. Slovo klient se znovu objevilo v novověku, původně ve smyslu chráněnců, později zákazníků a vůbec osob, které si něco kupují nebo najímají. Klientela v neutrálním smyslu znamená soubor více méně stálých zákazníků, někdy však dostává i pejorativní význam skupiny, jíž vlivná osoba poskytuje hmotnou podporu a výhody výměnou za politickou podporu. Odtud také klientelismus.

Odkazy

Literatura

  • Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Klienti, str. 299.
  • Ottův slovník naučný, heslo Klientela. Sv. 14, str. 377.

Reference

  1. Ottův slovník naučný, heslo Klientela.
  2. Ottův slovník naučný, heslo Klientela.

Externí odkazy

Související články