Klimatologie

Klimatologie je věda o podnebí studující dlouhodobou podobu a celkové účinky meteorologických procesů probíhajících na Zemi. Ty však nastávají v konkrétních geografických podmínkách. Dnes se řadí mezi vědy geografické s řadou styčných problémů i věd negeografických a lze ji tedy definovat též jako vědu interdisciplinární. Z důvodu, že výstupy této vědy povětšinou nelze ověřovat kontrolovanými experimenty, mohou být některé závěry klimatologů ohledně příčin klimatických změn považovány spíše za doktríny, než že by se jednalo o úzce vědecké názory.[1] Historické záznamy také studuje paleoklimatologie.

Hlavní úkoly klimatologie

  • studium utváření podnebí na Zemi jako planetě i v jejích jednotlivých částech
  • popis a objasnění podnebných zvláštností Země (od kontinentálního měřítka až po místní měřítko)
  • třídění neboli klasifikace podnebí a vymezování klimatických oblastí (klimatická regionalizace)
  • studium podnebí v dobách historických a geologických, kolísání podnebí a klimatických změn, které směřuje i k pokusům o předpověď změn podnebí

Dílčí disciplíny

  • klimatologie aplikovaná (užitá)
  • klimatologie dynamická
  • klimatologie ekologická
  • klimatologie historická
  • klimatologie emisí
  • klimatologie inženýrská
  • klimatologie klasická
  • hydroklimatologie
  • paleoklimatologie

Podnebí (klima)

Podnebím se rozumí dlouhodobý režim počasí podmíněný:

Základní faktory formující planetární klima

Mezi jednotlivými faktory je vzájemná součinnost na vytváření klimatických podmínek celkově i na jednotlivých místech planety.

Někdy je v literatuře uváděn také vliv člověka na klima. Není však doposud jednoznačně prokázáno, která činnost je škodlivá a která ne. Těžko se také stanovuje míra tohoto působení.

Klasifikace klimatu

Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace podnebí.

Děje působící na vznik podnebí na Zemi jsou dány faktory formulující planetární klima a vytvářejí celou řadu klimatických typů. V rozložení jednotlivých klimatických charakteristik (teplota vzduchu, úhrn srážek aj.) lze pozorovat určité geografické zákonitosti (závislost na zeměpisné šířce, kontinentalita místa, orografie aj.). Je jasné, že také tyto typy podnebí, tj. souhrn klimatických charakteristik v předem dohodnutých mezních hodnotách, nemusí být na Zemi uspořádány náhodně, nýbrž uspořádaně, v závislosti na činitelích působících na tvorbu klimatu. Dá se také říci, že v rozložení klimatických oblastí existuje více či méně zřetelná zonalita. K uspořádání jednotlivých typů podnebí se používá metody regionalizace. Je používán i termín rajonizace či klasifikace.

Klasifikace klimatu se metodicky rozlišuje na 2 přístupy:

Příkladem je Köppenova klasifikace (svět) či Quittova klasifikace (Česko a Slovensko).

  • genetický (dynamický) přístup – Vychází ze základních planetárních podmínek vzniku podnebí, např. planetární vzdušná cirkulace (Flöhnova klasifikace) nebo podle převládajícího výskytu vzduchových hmot (Alisovova klasifikace)

Odkazy

Reference

  1. ↑ KLAUS, Václav. Zničí nás klima nebo boj s klimatem. Praha: Grada Publishing, 2017. ISBN 978-80-271-0589-2. S. 13-14. 

Literatura

  • FARSKÝ, I., MATĚJČEK, T. (2007): Přehled z fyzické geografie. Ústí nad Labem, PŘF UJEP, 215 s., ISBN 978-80-7044-938-7.
  • KOPP, J., SUDA, J. (1998): Vybrané kapitoly z fyzické geografie. Klimatologie. Plzeň, ZČU, 98 s.
  • VYSOUDIL, M. (2000): Meteorologie a klimatologie. Olomouc, UP, 282 s.
  • KOLEKTIV AUTORŮ (2007): Atlas podnebí Česka. Praha, ČHMÚ, 255 s., ISBN 978-80-86690-26-1.

Související články

Externí odkazy