Klimkovice

Klimkovice
Náměstí v Klimkovicích
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Ostrava
Obec s rozšířenou působností	Ostrava (správní obvod)
Okres	Ostrava-město
Kraj	Moravskoslezský
Historická země	Slezsko
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°47′17″ s. š., 18°7′33″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	4 516 (2023)[1]
Rozloha	14,64 km²[2]
Katastrální území	Klimkovice
Nadmořská výška	266 m n. m.
PSČ	742 83
Počet domů	1 278 (2021)[3]
Počet částí obce	4
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	6
Kontakt
Adresa městského úřadu	Lidická 1 742 83 Klimkovice meu@mesto-klimkovice.cz
Starosta	Jaroslav Varga
Oficiální web: www.mesto-klimkovice.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Klimkovice
Další údaje
Kód obce	599549
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klimkovice (německy Königsberg^[4]) jsou malé slezské město při jihozápadním okraji Ostravy na nejvýchodnějších výběžcích Nízkého Jeseníku a na okraji Ostravské pánve. Ačkoli město leží v těsném sousedství Ostravy, nemá průmyslový charakter. Žije zde přibližně 4 500^[1] obyvatel. V místní části Hýlov se nacházejí jodová Sanatoria Klimkovice. Mezi Klimkovicemi a Hýlovem byl postaven Tunel Klimkovice, kterým vede dálnice D1. V centru obce se nachází zámek, ve kterém sídlí městský úřad. Ve městě sídlí římskokatolická farnost Klimkovice.

Historie

Název města Klimkovice je odvozen pravděpodobně od zakladatele původní osady s tvrzí Klementa, zvaného Klimek. V roce 1373 byly Klimkovice údajně poprvé zmiňovány, ale zprávu nelze dnes ověřit. První nepochybná zpráva pochází z roku 1416, kdy Beneš II. z Kravař udělil městu právo odúmrti. Sídlem samostatného panství se město stalo za Tasa z Bítova v roce 1451. Hynek II. Bruntálský z Vrbna osvobodil město v roce 1564 od robot, nahradil je odváděným platem a téhož roku povolil stavbu pivovaru na náměstí. Ondřej Bzenec z Markvartovic vystavěl ve městě renesanční zámek a kostel svaté Kateřiny v letech 1578–1579. Nejdéle vlastnili Klimkovice páni Vlčkové (Wilczkové) z Dobré Zemice v letech 1600–1848. V roce 1766 se měšťané zúčastnili velkého nevolnického povstání ve Slezsku. V téže době klimkovický mlynář Jan Augustin jako první oficiálně oznámil hornímu úřadu v Kutné Hoře existenci a vlastnosti uhlí na Ostravsku. Město se stalo sídlem soudního okresu a bylo jím v letech 1850–1938.

Po podpisu Mnichovské dohody byly Klimkovice 9. října 1938 obsazeny nacistickým Německem a v jeho rámci začleněny do tzv. Sudetoněmeckých území. 1. května 1939 pak byly začleněny do říšské župy Sudetenland a v jejím rámci patřily do vládního obvodu Opava. Na konci druhé světové války v rámci Ostravské operace zahájila Rudá armáda ve čtvrtek 26. dubna 1945 útok na město, které pak 1. května konečně osvobodila.

Lázeňství

Od poloviny 19. století se v Klimkovicích začalo rozvíjet také lázeňství využívající minerální vodu s vysokým obsahem jódu a bromu (nejvyšší koncentrace v Evropě). Další průzkum probíhal v osmdesátých letech 20. století a na konci roku 1991 byla zahájena výstavba nového lázeňského komplexu Sanatoria Klimkovice.^[5]

Obyvatelstvo

Části města

• Hýlov
• Josefovice
• Klimkovice (včetně sloučené místní části Lagnov)
• Václavovice

Doprava

Klimkovice byly od roku 1911 spojeny s Ostravou parní železnicí, kterou od dvacátých let 20. století nahradily na témže tělese elektrické tramvaje provozované Společností moravských místních drah (SMMD). Po utvoření DPMO v roce 1949 byla pod něj začleněna i tato dráha a pod jeho hlavičkou fungovala až do noci z 31. prosince 1977 na 1. ledna 1978, kdy dojela poslední tramvaj do Ostravy. Po dráze se zachoval především násep a dále několik můstků. Nádražní budova v Klimkovicích slouží jako bytový dům. Na tuto dráhu vzpomíná i klimkovická spisovatelka Jarmila Glazarová ve svém stěžejním díle Roky v kruhu.

Veřejná hromadná doprava je v současnosti zajišťována jak ostravským dopravním podnikem (autobusové linky č. 59, 64 a 76) tak příměstskými linkami provozovanými společnostmi Transdev a Z-Group bus.

Územím města prochází dálnice D1, která zde prochází z části tunelem. Na dálnici se nachází exit 349, kterým prochází silnice II/647 ve směru od exitu Bravantice přes Josefovice, Klimkovice a Václavovice na Porubu. Obcí dále prochází silnice II/478 na Polanku nad Odrou. Silnice III. třídy na území města jsou:

• III/46417 Josefovice–Olbramice
• III/4654 Olbramice–Klimkovice
• III/4655 Klimkovice–Hýlov
• III/4693 Vřesina–Klimkovice
• III/4782 Klimkovice–Svinov

Muzeum

Muzeum vzniklo v roce 1953. Od roku 1983 je pobočkou Muzea Novojičínska. V muzeu jsou instalovány expozice příroda Poodří, historie města a pamětní síň Heleny Salichové. V rámci expozice historie města jsou vystaveny sbírky ševcovské a bednářské dílny a měšťanské domácnosti a v rámci pamětní síně Heleny Salichové její obrazy a dále upomínky na básníka Petra Bezruče a spisovatelku Jarmilu Glazarovou, kteří oba ve městě pobývali.

Pamětihodnosti

• Zámek – šlechtické sídlo renesančního původu slouží jako radnice
• Farní Kostel svaté Kateřiny
• Kostel Nejsvětější Trojice
• Park Petra Bezruče

Osobnosti

• Jan Koppel – rektor olomoucké univerzity, děkan její právnické fakulty, předseda Moravského zemského sněmu
• Engelbert Eligius Richter (1796–1866), profesor církevních dějin, děkan fakulty a rektor univerzity v Olomouci
• Ivo Saliger (1894–1987), malíř, klimkovický rodák^[8]
• Vladimír Vůjtek, bývalý hráč ledního hokeje, poté trenér
• Karel Vůjtek, básník, spisovatel, novinář, fejetonista a překladatel
• Jarmila Glazarová, spisovatelka, laureátka Státní ceny, národní umělkyně

Partnerská města

• Mikolów, Polsko
• Ilava, Slovensko

Galerie

• 
  Kostel Nejsvětější Trojice
• 
  Kostel svaté Kateřiny
• 
  Socha svatého Šebestiána na náměstí
• 
  Zámek
• 
  Pomník obětem první světové války z roku 1925, několikrát změnil svou podobu i umístění.

Reference

Související články

• Tunel Klimkovice
• Studánka Pod Chmelníkem

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klimkovice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Klimkovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)