Klimkovice (zámek)

Klimkovice
Účel stavby
dříve šlechtické sídlo, od poloviny 20. století radnice, muzeum aj.
Základní informace
Sloh	renesanční, barokní a novobarokní úpravy
Výstavba	1578–1579 (tvrz před 1513)
Přestavba	1725–1730, 1854, 1946–1951
Poloha
Adresa	Klimkovice, Česko Česko
Ulice	Lidická
Souřadnice	49°47′11,29″ s. š., 18°7′48,9″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	34281/8-1601 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Klimkovice je modernizovaný renesanční zámek v centru města Klimkovice v Moravskoslezském kraji. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.^[1]

První písemná zmínka o středověké tvrzi v Klimkovicích pochází z roku 1513.^[2] Klimkovice byly tehdy sídlem samostatného panství, k němuž vedle tvrze náležel také dvůr, fojtství, mlýn a několik blízkých vesnic. V roce 1573 celé panství získal Ondřej Bzenec z Markvartovic, který v letech 1578–1579 nechal tvrz přestavět na honosný renesanční zámek. Na stavbě se podílel např. stavitel italského původu Antonín Vlach.^[3] Ve stejné době byl přestavěn i blízký kostel svaté Kateřiny, který je se zámkem propojen nadzemní chodbou na čtyřech arkádách.

V druhé polovině 16. století na zámku jako host Ondřeje Bzence nějaký čas pobýval polský genealog a spisovatel Bartoloměj Paprocký.^[4]

Po vymření markvartovické větve rodu Bzenců přešlo na počátku 17. století celé panství i se zámkem do vlastnictví Jana staršího Vlčka a tomuto rodu (od 18. století titulovanému jménem Wilczek)^[5] náleželo více než 300 let až do první pozemkové reformy ve 20. letech 20. století. Za jejich panování zámek v roce 1854 vyhořel a následně byl hrabětem Janem Nepomukem Wilczkem s využitím služeb novojičínského stavitele Ignaze Klosse přestavěn v novobarokním slohu.^[6] Wilczkům bylo v důsledku pozemkové reformy zestátněno mnoho pozemků, zámek byl však ze záboru vyjmut a zůstal rodu až do další konfiskace majetku v roce 1945.^[2] Během osvobozovacích bojů v roce 1945 zámek zapálili ustupující němečtí vojáci. Nákladnou rekonstrukcí v letech 1946–1951 se podařilo obnovit vzhled zámku z období první republiky.

Okázalý čtyřkřídlý zámek s uzavřeným čtvercovým nádvořím vystavěný v renesančním slohu měl původně tři patra a na každém rohu věžičku. K výrazné proměně podoby zámku došlo v rámci novobarokních úprav po jeho vyhoření v roce 1854, kdy byl zámek snížen o jedno patro a přišel o všechny věžičky.^[2] Po dalším požáru v roce 1945 se zachovaly jen zdi do výšky korunní římsy, neporušené zůstaly dva kamenné zdobené portály v patře a renesanční dvouramenné schodiště s toskánskými sloupy, patrně vytvořené italskými kameníky, jejichž účast na výstavbě zámku je doložena. Dochovaly se také masivní pilíře na severozápadním a jihovýchodním rohu zámku.

Do nádvoří vede klenutý průjezd hlavním (západním) průčelí, nad nímž se dochoval renesanční arkýř na krakorcích s bosovanými rohy. Podle archeologického výzkumu z roku 2006 do zámku vedl kamenný most přes příkop, jenž byl v novověku zasypán.^[7] Poslední zbytky hradeb u zámku byly odstraněny v roce 1948.

Interiér zámku má typickou renesanční dispozici s chodbami po obvodu nádvoří, z nichž se vchází do jednotlivých místností. Otevřený arkádový ochoz v přízemí byl zazděn mezi lety 1725–1730, kdy byly realizovány barokní stavební úpravy respektující renesanční rozvrh.

V roce 2018 byla při rekonstrukci nádvoří objevena 15 m hluboká studna s vnitřní kamennou vyzdívkou z období vzniku zámku.^[8]

Ze zámecké zahrady v jižním svahu pod zámkem se v roce 1949 stal park Petra Bezruče se dvěma rybníky.

Na prostranství před zámkem byl v roce 1960 obětem druhé světové války postaven Památník osvobození, jehož autorem je sochař Zdeněk Němeček.^[9] Na podstavci památníku je umístěna deska se jmény místních rodáků zemřelých v koncentračních táborech a při válečných událostech a se jmény vojáků Rudé armády padlých při osvobozovací operaci.

Ze zámku údajně vede 900 m dlouhá podzemní chodba, která byla po válce^[kdy?] zazděná a místy zasypána.^[2][10]

Zámek po několik staletí sloužil jako šlechtická rezidence. Wilczkové zde měli rodinný archív, velkou knihovnu a zbrojírnu. V letech 1929–1938 (možná i dříve) na zámku sídlil Okresní soud Klimkovice, za okupace v něm úřadoval starosta. Po válce byly v zámku zřízeny kanceláře národního výboru a část budovy využívala i místní základní škola. V současnosti (2024) je zámek sídlem radnice, nachází se zde stálá expozice muzea (o historii Klimkovic, stálá výstava obrazů Heleny Salichové), informační centrum a služebna městské policie. Prostory po bývalé uhelné kotelně v suterénu zámku byly v roce 2008 přeměněny na vinný sklep.

• 
  Pohled z Lidické ulice
• 
  Nádvoří zámku s výtahem
• 
  Detail průjezdu s arkýřem
• 
  Nadzemní chodba spojující zámek s kostelem
• 
  Pohled na zámek a kostel svaté Kateřiny ze zámeckého parku
• 
  Nádvoří zámku

• PILICH, Jiří. Klimkovice - Dny zkázy a nové naděje (období let 1938-1946). [s.l.]: Repronis, 2014. 125 s. ISBN 978-80-7329-404-5. 
• KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1. díl). [s.l.]: Libri, 1997. 874 s. ISBN 80-85983-13-3. 

• Seznam kulturních památek v okrese Ostrava-město

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klimkovice na Wikimedia Commons
• Hrady-zriceniny.cz – Zámek Klimkovice