Klokan hbitý

Jak číst taxoboxKlokan hbitý
alternativní popis obrázku chybí
Pár klokanů hbitých
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídavačnatci (Marsupialia)
Řáddvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleďklokanovití (Macropodidae)
Rodklokan (Notamacropus)
Binomické jméno
Notamacropus agilis
(Gould, 1842)
Synonyma
  • Halmaturus agilis Gould, 1842
  • Macropus agilis (Gould, 1842)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokan hbitý (Notamacropus agilis) je středně velký štíhlý klokan, který se vyskytuje v severní Austrálii a na Nové Guineji. Lze jej rozpoznat podle červenohnědé horní části těla, zřetelně kontrastující se světlou spodní částí.

Systematika

Klokana hbitého popsal John Gould v roce 1842 jako Halmaturus agilis.[3] Druh byl po dlouhou dobu řazen do podrodu Notamacropus v rámci rodu Macropus, takže nesl vědecké jméno Macropus agilis. Moderní taxonomie nicméně považuje Notamacropus za samostatný rod, a klokan hbitý tak nese vědecké jméno Notamacropus agilis.[4][5] Rozlišují se 4 poddruhy s následujícím rozšířením:[4][6]

Výskyt

Vyskytuje se v tropické Austrálii od severovýchodního Queenslandu až po sever Západní Austrálie. Nezachází však příliš daleko do suchých oblastí vnitrozemí, je typickým obyvatelem tropických stromových savan a travnatých biomů se stromovým porostem. Rád se zdržuje v blízkosti řek. Lze jej nalézt i v jižní části Nové Guineje. Jedná se o nejběžnějšího vačnatce tropických pobřežních oblastí Austrálie a jižní Nové Guineje.[6]

Popis

Samec dosahuje výšky až 85 cm, jeho ocas může být dlouhý 84 cm a váha sahá ke 27 kg. Menší samice je až 72 cm vysoká, ocas je až 70 cm dlouhý a váha dosahuje k 15 kg. Svrchní část těla je pískově žlutohnědá až načervenalá, spodina je světlá. Na čele a mezi očima a čumákem bývá umístěn tmavě hnědý pruh. Okraje uší jsou taktéž tmavé. Dlouhý ocas je světle pískový. V terénu se klokan vyznačuje hopsáním s napřímeným tělem.[7]

Biologie

Samice s mládětem ve vaku

Klokan hbitý je převážně noční živočich, začíná být aktivní v pozdním odpoledni a pokračuje do noci. Jedná se převážně o samotářské zvíře, co se sdružuje do skupin pouze u bohatých zdrojů potravy nebo v době rozmnožování.[8]

Živí se trávou a občas i kořínky, které dokáže vyhrabat až z 30 cm hloubek.[6] Zejména v okolí řek tito klokani mohou zcela spásat velké travnaté plochy. Klokani hbití se občas objevují i na třtinových nebo jiných zemědělských polích, kdy vyhrabávají kořínky plodin, což je staví do konfliktu s místními farmáři. Klokani mohou požírat i ovoce a v období sucha, kdy nastává nedostatek potravy, se dospělci mohou vrhnout i na semena, která drtí stoličkami (nedospělí jedinci to nedokážou).[9]

V divoké přírodě dosahuje samice pohlavní dospělosti v 15 měsících, samec v 17 měsících. V zajetí to může být ještě dříve. Doba gestace je kolem 30 dní. Mládě zůstává ve vaku kolem 7–8 měsíců, k jeho odstavení dochází kolem 10–12 měsíců. Může se rozmnožovat po celý rok.[9] Dožívá se až 12 let.[8]

Ohrožení

Druh akutně nic neohrožuje, pročež je hodnocen jako málo dotčený. Novoguinejské lokální populace jsou nicméně v ohrožení nadměrným lovem na maso. V některých oblastech Austrálie je klokan hbitý natolik početný, že jsou jeho stavy kontrolovány odstřely a v minulosti i otrávenými návnadami.[2]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b Notamacropus agilis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40560A21954106.en. (anglicky) 
  3. GOULD, John. Halmaturus agilis. S. 81. Proceedings of the Zoological Society of London [online]. Zoological Society of London, 1842 [cit. 2023-08-07]. S. 81. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b JACKSON, Stephen M.; GROVES, Colin. Systematics and taxonomy of Australian mammals. Collingwood, Vic.: CSIRO Publishing, 2015. ISBN 9781486300129. S. 155. (anglicky) 
  5. CELIK, Mélina; CASCINI, Manuela; HAOUCHAR, Dalal. A molecular and morphometric assessment of the systematics of the Macropus complex clarifies the tempo and mode of kangaroo evolution. Zoological Journal of the Linnean Society. 2019-03-28, roč. 186, čís. 3, s. 793–812. Dostupné online [cit. 2023-08-07]. ISSN 0024-4082. DOI 10.1093/zoolinnean/zlz005. (anglicky) 
  6. a b c Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 322–323. (anglicky) 
  7. MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. S. 110. (anglicky) 
  8. a b TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 30. (anglicky) 
  9. a b RICHARDSON, Ken. Australia's Amazing Kangaroos. Collingwood, Australia: CSIRO Publishing, 2012. Dostupné online. ISBN 9780643107151. S. 60–61. (anglicky) 

Literatura

  • Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
  • MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Agile Wallaby pair - East Point Reserve.jpg
Autor: JJ Harrison (https://www.jjharrison.com.au/), Licence: CC BY-SA 4.0

Agile Wallaby, East Point Reserve

Two image focus stack
Agile Wallaby area.png
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Agile Wallaby (Macropus agilis) range, with national borders added
Agile Wallaby - East Point Reserve.jpg
Autor: JJ Harrison (https://www.jjharrison.com.au/), Licence: CC BY-SA 4.0
Agile Wallaby, East Point Reserve, Northern Territory, Australia