Knírač malý

Knírač malý
Knírač malý - bílý
Základní informace
Země původu	Německo Německo
Tělesná charakteristika
Hmotnost	4,5–7 kg
Výška †	30–35 cm
Barva	černá černostříbřitá pepř a sůl bílá
Klasifikace a standard
Skupina FCI	2: Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
Sekce FCI	1: Pinčové a knírači
Podsekce FCI	1.2: Knírači
FCI	standard
multimediální obsah v kategorii na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Knírač malý je menší kopie knírače středního, rozdíl ve velikosti je asi 15 cm. Jde o plemeno služebních psů a jiným názvem se mu také říká miniaturní, neboli trpasličí.

Toto plemeno, jak ho známe v dnešní podobě, je poměrně mladé. Podle některých názorů sahají kníračovy kořeny až do roku 3000 před naším letopočtem^[1]. Ovšem až na konci 19. století se poprvé objevili psi s podobou současného knírače. Byl vyšlechtěn v Německu křížením knírače středního s miniaturními pinči. Hlavní záměr tohoto šlechtění byl vytvořit zmenšený a co nejvěrnější obraz středního knírače. Až do roku 1917 byl označován jako drsnosrstý trpasličí pinč^[2]. Hrubosrstí pinčové byli oficiálně přejmenováni na knírače až v roce 1917 ve 4. Svazku plemenné knihy Pinches-Schnauzer.

Knírač je velice živý, pozorný a díky své inteligenci je vhodný na psí sporty a dodnes jsou používaní k vyhledávání drog u policie. Je to velmi dobrý hlídač, ale používá se spíše jako společník. Jeho výcvik musí být laskavý, ale důsledný. Jeho oblíbenost ale znovu stoupá a opět se začíná objevovat na kynologických cvičištích pro svou velkou chuť pracovat.

S dětmi vychází dobře, ale nenechá si líbit něco, co je mu nepříjemné, proto je nutné před seznámením s dětmi je seznámit, jak se ke psu chovat.

Malí knírači jsou menšího vzrůstu, silní, spíše podsadití než štíhlí. Jedinec tohoto plemene je zmenšenou kopií středního knírače. Toto plemeno má kvadratickou stavbu těla a výška malého knírače v kohoutku odpovídá zhruba délce trupu. Hlava by měla odpovídat mohutnosti psa a je výrazná především díky mohutným vousům. Tito psi mají dobře vyvinutý čenich vždy černé barvy a jejich uši jsou vysoko a rovnoměrně nasazené – v České republice nekupírované. Taktéž ocas se v České republice nekupíruje. Knírači by měli mít tvrdou, hustou, až drátovitou srst, o kterou je třeba pravidelně pečovat trimováním po těle a upravovat stříháním na nohou, hlavě, hrudi a kolem řitního otvoru.^[zdroj⁠?!] Aby knírač vypadal skutečně jako knírač, je třeba zvolit správný střih, který podtrhne přednosti plemene.^[zdroj⁠?!] Mezi ty patří především již zmiňované typické husté vousy a silné končetiny.

Knírač malý existuje ve čtyřech barevných variantách:

• Knírač malý bílý (Zwergschnauzer Weiss)
• Knírač malý černostříbřitý (Zwergschnauzer Schwarz-Silber)
• Knírač malý černý (Zwergschnauzer Schwarz)
• Knírač malý pepř a sůl (Zwergschnauzer Pfeffersalz)

Dnešní oficiálně uznávané barevné variety malého knírače prodělaly postupně dosti komplikovaný vývoj. Zcela původně, na počátku formování dnešní podoby plemene, byl běžný výskyt různobarevných štěňat dvou stejně barevných rodičů, z nichž se pouze obtížně vybírali jedinci odpovídající kýženému barevnému standardu. Nešvarem oblíbené variety pepř a sůl byly dlouhou dobu bílé znaky odlišné velikosti. Část chovatelů se je snažila prosadit do standardu, ale neuspěla. Černo-stříbrná varieta, která není povolena u středního ani velkého knírače, byla uznána až podstatně později, v průběhu 80. let 20. století. Tehdy se stalo součástí standardu rovněž bílé zbarvení malého knírače.

Za zmínku stojí také fakt, že malý knírač je v USA řazen mezi teriéry, což je pro nás vzhledem k historickému kontextu poněkud nezvyklé.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Knírač malý na Wikimedia Commons
• Klub chovatelů kníračů