Knihovna (instituce)

Astronomický sál Národní knihovny v Praze, Klementinum

Knihovna (řidčeji též bibliotéka[1] nebo moderně jako mediatéka[2]) je instituce sloužící primárně ke zpřístupnění knihovních jednotek (tj. jakýchkoli samostatně evidovaných jednotek, nejen knih)[3] veřejnosti.

Historie

Knižní lístek v knize z „bibliotheky pauperum“ při AG Praha-Bubeneč (1930s)

Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku. Za první knihovny lze považovat archívy, úložiště tehdejších písemností. Nejstarší nálezy jsou z oblastí chrámů ve starém Sumeru, kde byly uloženy hliněné destičky s klínovým písmem.[4] Mezi nejznámější starověké knihovny patří knihovna v Alexandrii, založená na sklonku antiky ve 4. století. Ve středověku knihovnickou funkci nejdříve převzaly křesťanské kláštery.

České země

První klášterní knihovna na území českých zemí vznikla v břevnovském klášteře na konci 10. století.[zdroj?], od 12. století byla proslulá Knihovna Metropolitní kapituly pražské V období vrcholného středověku vznikají v klášterech skriptoria, písařské dílny sloužící k rozmnožování literárních děl. V roce 1348 v souvislosti se vznikem Univerzity Karlovy je založena též první světská knihovna v českých zemích. Je pravděpodobné, že svou knihovnu měly různé univerzitní koleje. Brzy je následovaly knihovny městském a farní[5], jako první je doložen Librář obecní, městská knihovna se sídlem na Staroměstské radnici v Praze.[6] Knihy byly, zejména ve středověku, v knihovnách řazeny pomocí pultovního systému, drahocenné knihy ve zvláštním regálu či výklenku přivázané řetězem za dřevěnou knižní desku k polici.

Po vynálezu knihtisku dochází na přelomu 15. a 16. století k rozšíření privátních světských knihoven, patřících šlechtickým či měšťanským rodinám nebo jednotlivcům z řad humanistů (např. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Na konci 18. století nastává období rušení významného množství klášterů a jejich knihoven, místo toho vznikají knihovny veřejné, v období národního obrození také knihovny muzejní (Knihovna Národního muzea v Praze brzy po roce 1818) a čtenářské spolky (např. Čtenářsko-pěvecký spolek Rastislav v Blansku).

Knihovny v současnosti

Interiér Městské knihovny v Praze

Moderní knihovny přitom svému návštěvníkovi (čtenáři) neposkytují pouze služby spojené s knihami či periodiky (novinami a časopisy neboli seriály), ale nabízejí také další datové nosiče (MC kazety, CD disky, nejnověji i čtečky elektronických knih) a přístup na internet, někdy včetně přístupu do některých placených databází (např. Městská knihovna v Praze, MKP). Tatáž knihovna (MKP) disponuje i mobilními pobočkami (bibliobusy). Na ulici stojící volně přístupné knihovničky se někdy označují jako knihobudky (na ulici stojící skříně s knihami, ptačí budka-like skříňky[7], na nádraží v rámci projektu Kniha do vlaku[8], nebo bývalé telefonní budky[9]), v současnosti (říjen 2018) je jich v Praze okolo patnácti v rámci projektu KnihoBudka a další nezávisle na tomto projektu,[10] další jsou např. v Kaplici a Chrášťanech v jižních Čechách.[11] Knihovny mohou být umístěny v různých netradičních prostorech, jako např. v ochozu bývalé bankovní dvorany (MFF UK v Praze na Malé Straně), bývalé zbrojnici (UP Olomouc), synagoze (Uherské Hradiště) nebo kině (Knihovna Kroměřížska). Moderní (novodobé) knihovny už většinou neslouží pouze jako půjčovny knih, ale jako zprostředkovatelské instituce médií a děl různého druhu a typu, pro jejich označování (ať už instituce jako celku nebo jejich dílčích částí) se proto kromě termínu knihovna užívá také dalších termínů s širším či užším významem jako např. mediatéka (zprostředkovává obrazové, zvukové a audiovizuální dokumenty), artotéka (zprostředkovává díla výtvarného umění), fonotéka (zprostředkovává zvukové dokumenty), lekotéka (zprostředkovává hry a hračky) aj.

Systém knihoven se v České republice řídí podle knihovního zákona č. 257/2001 Sb.,[12] který nahradil dřívější knihovní zákon z roku 1959. Skenováním a zpřístupňováním knih, u nichž už vypršela autorskoprávní ochrana, na internetu, se knihovny zabývají v rámci projektu Kramerius. Vyhledávání a orientaci v knihovnách usnadňuje knihovní katalog, který může mít formu jmennou, předmětovou, systematickou, digitalizovanou či digitální. Veřejné knihovnické a informační služby (VKIS) je standard vymezený metodickým pokynem Ministerstva kultury, který určuje, které veřejné knihovnické a informační služby mají být poskytovány knihovnami zřizovanými nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. K 1. červnu 2016 se v České republice nacházelo 6 104 knihoven.[13]

Dělení

podle přístupnosti

  • soukromé (osobní, rodinné)
  • veřejné (často je však míra veřejnosti omezena, např. pouze pro registrované uživatele), zpřístupňují širokému okruhu čtenářů především beletrii a populárně-naučnou literaturu

podle regionální působnosti

podle zaměření

Jedna knihovna může být zařazena ve více kategoriích (například Městská knihovna v Praze je jak knihovnou krajskou, tak knihovnou základní).

Významné české knihovny

Významné zahraniční knihovny

Odkazy

Reference

  1. Slovník spisovného jazyka českého: Bibliotéka
  2. SAKÁLOVÁ, Elena. Mediatéka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002037&local_base=KTD.
  3. Knihovní řád Národní knihovny, část první, bod 2
  4. CASSON, Lionel. Libraries in the Ancient World. Yale: Yale University Press, 2002. 112 s. Dostupné online. (english) 
  5. Ivan Hlaváček, Knihy a knihovny ve středověku. Praha 1965
  6. Martin Musílek, Šimon od Bílého lva. Den pražského měšťana v době vymknuté z kloubů, in: Staletá Praha 32/2, 2016, s.2-27.
  7. http://www.5plus2.cz/default.aspx?n=PETPLUSDVA&d=13.06.2014&e=CA-BUDEJOVICE#strana=4
  8. Kniha do vlaku. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), 2010-2018. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/akce-a-projekty/propagace-cetby-a-knihoven/kniha-do-vlaku-projekt-mestske-knihovny-mikulov-a-cd-1 Archivováno 25. 10. 2018 na Wayback Machine
  9. http://www.prahamestoliteratury.cz/cz/aktuality/91-praha-6-ma-poulicni-knihovnu/
  10. Archivovaná kopie. knihobudka.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-05. 
  11. Archivovaná kopie. jihocesky-kraj.5plus2.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-17. 
  12. Knihovní zákon 257/2001 Sb. a návazné prováděcí přepisy [online]. Národní knihovna České republiky, 2018-10-08 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  13. Evidence knihoven - mkcr.cz

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

AG Bubeneč - kniha.jpg
Knižní lístek z bibliotheky pauperum při už neexistujícím Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči
Clementinum library2.jpg
Autor: Bruno Delzant, Licence: CC BY 2.0
Baroque library hall of the former Jesuit College in the Old Town of Prague. It was built 1722 by Kilian Ignatz Dientzenhofer and it is decorated with frescoes on the topic of Science and art. It was painted in 1727 by Josef Hiebel.
A municipal library, Prague - 8471.jpg
© Jorge Royan / http://www.royan.com.ar, CC BY-SA 3.0
A municipal library, Prague