Knihovna pražské metropolitní kapituly

Knihovna pražské metropolitní kapituly
Chybí zde svobodný obrázek
Poloha
AdresaHradčanské náměstí 10, Praha, ČeskoČesko Česko
UliceHradčanské náměstí
Souřadnice
Další informace
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Knihovna pražské metropolitní kapituly (KPMK, v některých citacích jen KK, tedy kapitulní knihovna s dodatkem, že se jedná o pražskou) je knihovna, která vznikla činností Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a odkazy českých králů, zejména Karla IV. V současnosti je spravována jako historický knižní fond, který je studován prakticky výhradně vědeckými badateli, přičemž část rukopisná a část hudebnin není přímo ve správně kapituly, ale spravuje je od roku 1957 Archiv Pražského hradu.[1]

Knižní fond

Karolínský rukopis sign. Cim 2 z 9. století; Povolání sv. Matouše
De Civitate Dei, 1142-1150, faksimile

Počtem a významem iluminovaných středověkých rukopisů, prvotisků a starých tisků patří mezi nejvýznamnější knihovny v České republice. Základem sbírky byly rukopisy. Již roku 1387 bylo v inventáři zapsáno 269 rukopisných knih. Byly to texty liturgické, biblické, církevně právní a kázání. Mezi dárce ve 14.- 16. století patřili především, kapitulní kanovníci, například Hilarius Litoměřický nebo Václav z Krumlova. Jiné byly získány z klášterů, na počátku 17. století 93 kodexů knihovně odkázal Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka.

Roku 1713 oddělil rukopisy od tisků kapitulní kaplan Jan Tomáš Vojtěch Berghauer. Kanovník Emanuel Arnošt z Valdštejna rukopisy uspořádal podle dosud platných signatur a sestavil jejich první katalog. Knihy nejsou vystaveny ani běžně přístupné, pro výstavní účely byla z některých zhotovena faksimile.

Rukopisy

  • Zlomek evangelia sv. Marka, latinský rukopis, 6. století; nejstarší rukopis v českých zemích
  • Svatovítská apokalypsa, český románský rukopis, 12. století; známý vyobrazením knížete Spytihněva
  • Svatý Augustin: De Civitate Dei, 1142-1150; románský rukopis proslulý kreslenou momentkou s popiskami: písař Hildebert hází kámen po myši, která mu na stolku žere svačinu, iluminátor Ewervin kreslí ornament na borduru rukopisu.
  • Žaltář ostrovský se 4 celostrannými obrazy, vznikl kolem r. 1200[2]
  • Misál Jana ze Středy
  • Iluminovaný rukopis z kláštera sv. Brigity v Bergenu, Norsko 3. čtvrtina 15. století
  • Antifonář, graduál a kancionál Arnošta z Pardubic
  • Graduál Jana Táborského a Fabiána Puléře, renesanční z r. 1552, s vyobrazením obou autorů

Prvotisky

Katalog prvotisků má 1139 titulů v 677 svazcích. Kanovník Antonín Frind je roku 1874 vyčlenil do samostatného oddělení. Patří sem 10 knih z odkazu Hanuše z Kolovrat, Jana Hertembergera z Lokte nebo Jiřího Bartholda Pontana[3].

Katalogy

  • PATERA, Adolf a PODLAHA, Antonín. Soupis rukopisů knihovny Metropolitní kapitoly pražské. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910-1922. 2 sv. Soupis rukopisů knihoven a archivů zemí českých, jakož i rukopisných bohemik mimočeských; č. 1, 4. Dostupné online: Díl 1 Archivováno 5. 1. 2016 na Wayback Machine, Díl 2 Archivováno 5. 1. 2016 na Wayback Machine.
  • PODLAHA, Antonín, ed. Catalogus incunabulorum, quae in Bibliotheca capituli metropolitani Pragensis asservantur. Pragae: A. Podlaha, 1926. 5 s., 1 list, 131, [1] s. Editiones archivii et Bibliothecae s.f. metropolitani capituli Pragensis; op. XX.
  • PODLAHA, Antonín. Doplňky a opravy k soupisu rukopisů Knihovny metropolitní kapituly pražské. Pragae: Metropolitani Capituli Pragensis, 1928. Dostupné online: Doplňky Archivováno 5. 1. 2016 na Wayback Machine.

Reference

  1. http://kpmk.eu/index.php/prehledy/historicky-vyvoj/10-historicky-vyvoj-usporadani-zmeny-umisteni-a-soucasny-stav-kpmk#_ftnref100
  2. Encyklopedie knihy[nedostupný zdroj]
  3. Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-15. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Facsimile De Civitate Dei, 1142-1150, exh. Benedictines NG Prague, 150687.jpg
Autor: Zde, Licence: CC BY-SA 4.0
Faksimile: Aurelius Augustinus: De civitate Dei. Olomouc - Praha, dílna Hildeberta a Everwina, 1142 až 1150, pergamen. Archiv Pražského hradu, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta, sign. A 21/1. Detail scény s myší.
Prag, Kapitulni Knihovna, Cim. 2 (23v).jpg
Prag, Kapitulni Knihovna, Cim. 2 (23v)

Saint-Vaast, spätes 9. Jahrhundert

Berufung des Matthäus