Knoflíkáři
Knoflíkáři | |
---|---|
Země původu | ![]() |
Jazyk | čeština |
Délka | 102 minut |
Žánry | hořká komedie sci-fi |
Námět | Petr Zelenka Kurt Vonnegut |
Scénář a režie | Petr Zelenka |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Vladimír Dlouhý Marek Najbrt Jiří Kodet Bořivoj Navrátil Eva Holubová Rudolf Hrušínský ml. |
Produkce | Čestmír Kopecký |
Hudba | Aleš Březina |
Kamera | Miro Gábor |
Kostýmy | Andrea Králová |
Střih | David Charap |
Zvuk | Michal Holubec |
Architekt | David Černý |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 20. listopadu 1997 |
Produkční společnost | Česká televize |
Distribuce | Astra ČT |
Ocenění | 4 Čeští lvi (film, režie, mužský herecký výkon ve vedlejší roli, scénář) |
Knoflíkáři na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Knoflíkáři je český barevný film z roku 1997 režiséra Petra Zelenky, natočený podle jeho vlastního námětu a scénáře Českou televizí. Film obsahuje šest povídek:
- Štěstí z Kokury
- Taxíkář
- Civilizační návyky
- Poslední slušná generace
- Pitomci
- Duch amerického pilota
Děj
V několika navzájem provázaných povídkách jsou ukázány různé typy lidiček a jejich životní osudy – od taxikáře s nevěrnou ženou, přes psychologa s každodenními rituály, pitomce, který umí doplivnout na lokomotivu, až k lidem, kteří pomocí umělého chrupu v řiti ucvakávají knoflíky z gaučů (ve filmu nazývaní Tverpové). Ale především je tento film o atomové bombě.
Obsazení
Pavel Zajíček | moderátor Rádia 1 |
Jan Haubert | host |
Seisuke Tsukahara | Japonec v brýlích (povídka Štěstí z Kokury) |
Motohiro Hosoya | vousatý Japonec (povídka Štěstí z Kokury) |
Junzo Inokuchi | mladý Japonec (povídka Štěstí z Kokury) |
Světlana Svobodová | Japonka (povídka Štěstí z Kokury) |
David Charap | 1. pilot (povídka Štěstí z Kokury) |
Richard Toth | 2. pilot (povídka Štěstí z Kokury) |
František Černý | taxikář (povídka Taxikář) |
Michaela Pavlátová | žena v taxi (povídka Taxikář) |
Jan Čechtický | muž v taxi (povídka Taxikář) |
Pavel Lagner | zákazník, deviant na ulici č. 1 (povídka Taxikář) |
Zuzana Bydžovská | manželka taxikáře (povídka Taxikář) |
Jakub Mejdřický | milenec (povídka Taxikář) |
Petr Zelenka | deviant na ulici č. 2 (povídka Taxikář) |
Vladimír Dlouhý | psycholog (povídka Civilizační návyky) |
Marek Najbrt | pacient (povídka Civilizační návyky) |
David Černý | chlapec (povídka Civilizační návyky) |
Olga Dabrowská | dívka (povídka Civilizační návyky) |
Mirek Wanek | hudebník (povídka Civilizační návyky) |
Jiří Kodet | hostitel (povídka Poslední slušná generace) |
Inka Brendlová | hostitelka (povídka Poslední slušná generace) |
Bořivoj Navrátil | Jiří (povídka Poslední slušná generace) – tverp |
Alena Procházková | Marta (povídka Poslední slušná generace) |
Rudolf Hrušínský ml. | muž, který nepřispěl (povídka Pitomci) |
Eva Holubová | žena muže, který nepřispěl (povídka Pitomci) |
Minna Pyyhkala | postava z dokumentu (povídka Pitomci) |
Artemio Benki | postava z dokumentu (povídka Pitomci) |
Siegfried Markovitz | postava z dokumentu (povídka Pitomci) |
Dennis Moran | postava z dokumentu (povídka Pitomci) |
Mariána Stojlovová | dívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota) |
Bára Brodská | dívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota) |
Julie Stolpovskich | dívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota) |
Barbora Johnová | dívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota) |
Další tvůrci
- pomocná režie: Martina Koulová
- dramaturgie: Olga Dabrowská, Čestmír Kopecký
- výtvarník: David Černý
- výprava: Miloš Farský ml., Miloš Farský
- vedoucí výroby:[Alexej Guha
Hudba
- Aleš Březina: „Fuck Weather“ /cyklus/
- „The End“ – zpěv Nico
- „That Is a Question“ – zpěv Zbytky Charismatu
- „You Ain't Me“ – zpěv Frank Black
Kontroverze
Dle Ivana Adamoviče je povídka Pitomci adaptací povídky The Big Space Fuck („Velký vesmírný pich“; 1972) Kurta Vonneguta, adaptací volnou, leč zjevnou a nepřiznanou – zatímco autorem námětu je uveden jen Zelenka, Vonnegutovo jméno se v titulcích neobjevuje. O náhodě těžko mluvit, uzavírá Adamovič, neboť Zelenka je autorem knihy o Vonnegutově díle.[1]
Recenze
- Marek Dobeš, Ikarie
[2]
Odkazy
Reference
- ↑ ia. Vonnegut v Knoflíkářích. Galaktická kavárna Hana Sola. Ikarie: měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, srpen 1998, roč. 9, č. 8/98, s. 2. ISSN 1210-6798.
- ↑ DOBEŠ, Marek. Povídkáři. Filmfaroniáda | Kino. Ikarie: měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, únor 1998, roč. 9, č. 2/98, s. 61, 62. ISSN 1210-6798.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star symbol; full star.
Star symbol; full star.