Knoflíkáři

Knoflíkáři
Země původuČeskoČesko Česko
Jazykčeština
Délka102 minut
Žánryhořká komedie
sci-fi
NámětPetr Zelenka
Kurt Vonnegut
Scénář a režiePetr Zelenka
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVladimír Dlouhý
Marek Najbrt
Jiří Kodet
Bořivoj Navrátil
Eva Holubová
Rudolf Hrušínský ml.
ProdukceČestmír Kopecký
HudbaAleš Březina
KameraMiro Gábor
KostýmyAndrea Králová
StřihDavid Charap
ZvukMichal Holubec
ArchitektDavid Černý
Výroba a distribuce
Premiéra20. listopadu 1997
Produkční společnostČeská televize
DistribuceAstra
ČT
Ocenění4 Čeští lvi (film, režie, mužský herecký výkon ve vedlejší roli, scénář)
Knoflíkáři na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Knoflíkáři je český barevný film z roku 1997 režiséra Petra Zelenky, natočený podle jeho vlastního námětu a scénáře Českou televizí. Film obsahuje šest povídek:

  1. Štěstí z Kokury
  2. Taxíkář
  3. Civilizační návyky
  4. Poslední slušná generace
  5. Pitomci
  6. Duch amerického pilota

Děj

V několika navzájem provázaných povídkách jsou ukázány různé typy lidiček a jejich životní osudy – od taxikáře s nevěrnou ženou, přes psychologa s každodenními rituály, pitomce, který umí doplivnout na lokomotivu, až k lidem, kteří pomocí umělého chrupu v řiti ucvakávají knoflíky z gaučů (ve filmu nazývaní Tverpové). Ale především je tento film o atomové bombě.

Obsazení

Pavel Zajíčekmoderátor Rádia 1
Jan Hauberthost
Seisuke TsukaharaJaponec v brýlích (povídka Štěstí z Kokury)
Motohiro Hosoyavousatý Japonec (povídka Štěstí z Kokury)
Junzo Inokuchimladý Japonec (povídka Štěstí z Kokury)
Světlana SvobodováJaponka (povídka Štěstí z Kokury)
David Charap1. pilot (povídka Štěstí z Kokury)
Richard Toth2. pilot (povídka Štěstí z Kokury)
František Černýtaxikář (povídka Taxikář)
Michaela Pavlátovážena v taxi (povídka Taxikář)
Jan Čechtickýmuž v taxi (povídka Taxikář)
Pavel Lagnerzákazník, deviant na ulici č. 1 (povídka Taxikář)
Zuzana Bydžovskámanželka taxikáře (povídka Taxikář)
Jakub Mejdřickýmilenec (povídka Taxikář)
Petr Zelenkadeviant na ulici č. 2 (povídka Taxikář)
Vladimír Dlouhýpsycholog (povídka Civilizační návyky)
Marek Najbrtpacient (povídka Civilizační návyky)
David Černýchlapec (povídka Civilizační návyky)
Olga Dabrowskádívka (povídka Civilizační návyky)
Mirek Wanekhudebník (povídka Civilizační návyky)
Jiří Kodethostitel (povídka Poslední slušná generace)
Inka Brendlováhostitelka (povídka Poslední slušná generace)
Bořivoj NavrátilJiří (povídka Poslední slušná generace) – tverp
Alena ProcházkováMarta (povídka Poslední slušná generace)
Rudolf Hrušínský ml.muž, který nepřispěl (povídka Pitomci)
Eva Holubovážena muže, který nepřispěl (povídka Pitomci)
Minna Pyyhkalapostava z dokumentu (povídka Pitomci)
Artemio Benkipostava z dokumentu (povídka Pitomci)
Siegfried Markovitzpostava z dokumentu (povídka Pitomci)
Dennis Moranpostava z dokumentu (povídka Pitomci)
Mariána Stojlovovádívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota)
Bára Brodskádívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota)
Julie Stolpovskichdívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota)
Barbora Johnovádívka vyvolávající duchy (povídka Duch amerického pilota)

Další tvůrci

  • pomocná režie: Martina Koulová
  • dramaturgie: Olga Dabrowská, Čestmír Kopecký
  • výtvarník: David Černý
  • výprava: Miloš Farský ml., Miloš Farský
  • vedoucí výroby:[Alexej Guha

Hudba

  1. Aleš Březina: „Fuck Weather“ /cyklus/
  2. „The End“ – zpěv Nico
  3. „That Is a Question“ – zpěv Zbytky Charismatu
  4. „You Ain't Me“ – zpěv Frank Black

Kontroverze

Dle Ivana Adamoviče je povídka Pitomci adaptací povídky The Big Space Fuck („Velký vesmírný pich“; 1972) Kurta Vonneguta, adaptací volnou, leč zjevnou a nepřiznanou – zatímco autorem námětu je uveden jen Zelenka, Vonnegutovo jméno se v titulcích neobjevuje. O náhodě těžko mluvit, uzavírá Adamovič, neboť Zelenka je autorem knihy o Vonnegutově díle.[1]

Recenze

  • Marek Dobeš, Ikarie 3/5 hvězdiček[2]

Odkazy

Reference

  1. ia. Vonnegut v Knoflíkářích. Galaktická kavárna Hana Sola. Ikarie: měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, srpen 1998, roč. 9, č. 8/98, s. 2. ISSN 1210-6798.
  2. DOBEŠ, Marek. Povídkáři. Filmfaroniáda | Kino. Ikarie: měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, únor 1998, roč. 9, č. 2/98, s. 61, 62. ISSN 1210-6798.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star full.svg
Star symbol; full star.
Star empty.svg
Star symbol; full star.