Knovízský potok
| Knovízský potok | |
|---|---|
 Knovízský potok v Olovnici | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 23,5 km |
| Plocha povodí | 92,2 km² |
| Průměrný průtok | u ústí 0,19 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-12-02-041 |
| Pramen | |
| jihozápadně od Libušína 50°9′10,62″ s. š., 14°2′10,72″ v. d. 385 m n. m. | |
| Ústí | |
| do Zákolanského potoka v Kralupech nad Vltavou 50°14′20,73″ s. š., 14°18′1,02″ v. d. 170 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Středočeský kraj) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní moře, Labe, Vltava, Zákolanský potok | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Knovízský potok je potok ve středních Čechách na Kladensku v povodí dolní Vltavy. Na horním toku se nazývá Svatojiřský potok. Je 23,5 km dlouhý. Povodí má rozlohu 92,2 km². Průměrný průtok v ústí je 0,19 m³/s.[1]
Průběh toku
Pramení v nadmořské výšce 385 metrů jihozápadně od Libušína pod hradištěm s kostelíkem sv. Jiří (odtud název horního toku). Vytváří široké, poměrně zahloubené údolí severovýchodního až východního směru. Protéká obcemi Třebichovice, Saky, Jemníky, Knovíz, Podlešín, Zvoleněves, Kamenný Most, Neuměřice, Olovnice, Zeměchy a ústí zleva do Zákolanského potoka v Kralupech nad Vltavou v nadmořské výšce 170 metrů. Menší rybníky se nacházejí u Zvoleněvsi a Zeměch.
V katastrálním území Podlešín je přemostěn památkově chráněným kamenným železničním Podlešínským viaduktem. Od Zvoleněvsi k okraji Kralup nad Vltavou jeho tok sleduje železniční trať Kralupy nad Vltavou – Louny.
Odkazy
Reference
- ↑ KESTŘÁNEK, Jaroslav; KŘÍŽ, Hubert; NOVOTNÝ, Stanislav; PÍŠE, Jan; VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. (Zeměpisný lexikon ČSR). Heslo Knovízký potok, s. 138.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Knovízský potok na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Honza Groh (Jagro), Licence: CC BY-SA 3.0
Knovízský potok protékající vesnicí, obec Olovnice, okres Mělník, Česká republika
Saky, okres Kladno. Celkový pohled na vesničku od severozápadnu, z polní cesty přes návrší. Uprostřed, v údolí Knovízského potoka mezi zelení utopené Saky, za nimi nahoře na obzoru obec Pchery.