Kočár
Kočár je odpružený čtyř- nebo dvoukolý vůz sloužící k přepravě osob, tažený jedním nebo více koňmi. Až do nástupu železniční a později automobilové dopravy se jednalo o převažující osobní dopravní prostředek na pozemních komunikacích.
Konstrukce
Kočáry se dělily na:[1]
- dvoukolové (lehčí a obratnější, ale nestabilní)
- čtyřkolové (stabilnější, pohodlnější)
- otevřené
- zavřené – např. kupé (coupé) s uzavřenou kabinou (korbou) pro cestující a nekrytým kozlíkem; nájemné zavřené kočáry jednospřežní se nazývaly drožka, dvouspřežní fiakr)
- motorové – nejstarší automobily, které vycházely z konstrukce kočáru, se nazývaly motorové kočáry, zprvu byly poháněné parními, později benzinovými motory
Od vzniku v 15. století až do 18. století byly pro pohodlnější jízdu kočárové korby zavěšovány na řemeny. V 19. století bylo řemenové zavěšení nahrazeno uložením na ocelových listových perech. Kočáry byly opatřovány loukoťovými koly s železnými obručemi. Do kočárové kabiny se vstupuje za pomoci pevné dřevěné podložky (vkládané nejčastěji pod schůdky do kabiny).
Galerie (příklady konstrukcí)
Kočár bez odpružení kabiny (Maďarsko, 16. století)
Kočár s kabinou na řemenech (Španělsko, 17. století)
Dvě dámy v kočáru typu faeton, 1794 (Nicolaus Innocentius Wilhelm Clemens van Heideloff (1761–1837)
Kočár landaulet (lehký luxusní kočár původně z německého Landau)
Vídeňský fiakr (2007)
Brougham (lehký kočár z 19. století)
Dostavník (diligence) c. a k. pošty (Postuktsche, asi 1890)
Parní kočár (1871)
Motorový kočár Gautier-Wehrlé (Ottův slovník naučný, 1899)
Užití
V historii vlastnily kočáry především majetnější vrstvy nebo byly užívány jako nájemní dopravní prostředky (dostavníky, drožky, fiakry). Výstavně zařízené kočáry byly odznakem svého majitele podobně, jako dnes drahá auta. Od konce 19. století byl postupně vytlačován motorovými druhy dopravy. V současné době většinou slouží jako turistická atrakce.
Kočáry v Čechách a na Moravě
Podle údajů Muzea kočárů bylo v roce 1891 v Čechách 12 továren na kočáry, z toho čtyři v Praze. Ročně se v nich v té době vyrábělo na 1 600 kočárů, převážně na vývoz.[2]
Některé výrobny kočárů se s technickým pokrokem měnily na továrny na automobily. V Čechách a na Moravě to byly:
- Výrobna kočárů Ignáce Šustaly (1822–1891) v Kopřivnici, která se s rozšiřováním železnice přetransformovala na vagónku. Ta se stala předchůdcem dnešní Tatry Kopřivnice
- Výrobna kočárů Josefa Sodomky ve Vysokém Mýtě vytvořila základ pro Karosu Vysoké Mýto
Mezi největší české výrobce kočárů patřil pražský Jan Otakar Jech (1858-1906).
Muzea kočárů
Historické kočáry v Česku vystavuje Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem a Poštovní muzeum (pobočka ve Vyšším Brodu).
V zahraničí se jedná např. o Galerii kočárů (La Galerie de carosses) na zámku Versailles[3] Národní muzeum kočárů (Museu Nacional dos Coches) v Lisabonu[4] nebo Muzeum kočárů (Kaiserliche Wagenburg) na vídeňském zámku Schönbrunn.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný 14.. Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. Kapitola Kočár, s. 483–484.
- ↑ Historie výroby kočárů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. Čechy pod Kosířem: Muzeum kočárů [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ La Galerie de carosses [online]. [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ National Coach Museum [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kaiserliche Wagenburg [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (německy)
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo kočár ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu kočár na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: David Monniaux, Licence: CC BY-SA 3.0
A fiaker in front of Stephansdom, Vienna, Austria
Autor: Gerd Eichmann, Licence: CC BY-SA 4.0
Fiaker in Wien
Autor: Wistula, Licence: CC BY 3.0
Kutschenmuseum Nymphenburg, zweiter Krönungswagen von König Max I. Joseph, Entwurf: Johann Christian Ginzrot, Fabrikant: Georg Lankensberger, München 1818
.jpg)
Autor: Naturpuur, Licence: CC BY-SA 4.0
Verkehrsmuseum Sankt Veit an der Glan - Postkutsche k.u.k, (ca. 1890)
Full-size landaulet
Two Ladies, en neglige, taking an airing in a phaeton.
Left lady: Headdress: white stamp- paper hat, trimmed with a green riband and tied down with the same. One green and one yellow feather placed on the left side. Green gauze veil. The hair in small curls; plain chignon. Plain calico morning dress with long sleeves; the petticoat trimmed with a narrow flounce. Plain lawn handkerchief, green sash, lawn cloak trimmed with lace and tied behind, york tan gloves, yellow shoes.
Motorový kočár (Ottův slovník naučný, 1899)
Profile view of Rauch and Lang Brougham Coach circa 1890.
.jpg)
A steam coach driving to the right, with passengers onboard including a mother and child peeping out through the window of the carriage in the centre, four chimneys at the rear of the coach, passersby looking at the coach, a building behind on the left, plain in the right background.
Hand-coloured lithograph
.jpg)
Autor: Chris Hunkeler from Carlsbad, California, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
King Felipe II of Portugal, III of Spain, used this vehicle in 1619 when he met with his court assembly at Lisbon. The procession left Madrid on April 22, and the solemn entrance in Lisbon took place on June 29.
The box, without a door, has glass panes suspended by straps and is covered in black leather with gilt tacks. Above the front wheel, there is a chest to store tools. The coach was driven by two postillions on horseback.
- Felipe II Coach. (date unknown). [exhibit sign]. Lisbon: National Coach Museum.