Kocourkov

Kocourkov je smyšlená obec, která je dějištěm mnoha komických historek o kocourkovských obyvatelích, kteří dělají vše neúčelně a neúspěšně.

Kocourkov vznikl pravděpodobně v ústním podání a z něho se později dostal do literatury. Už v 17. století se kocourkovské historky objevily v knížkách lidového čtení. Roku 1832 vydal Josef Jaroslav Langer svou alegorickou prózu Den v Kocourkově. V letech 1847–1848 pak Prokop Chocholoušek vydal kocourkovské příběhy v osmi svazcích pod názvem Kocaurkow, čili, Pamětnosti přewelikého města Kocaurkowa a obywatelů geho / sbjrané a pro obweselenj weselých i mrzutých na swětlo wydané od Prokopa Chocholausska.^[1]

V Hovorech s TGM říká Masaryk Karlu Čapkovi, jak se vždycky stavěl proti „Kocourkovu a Hulvátovu“.^[2]

• Josef Jaroslav Langerː Den v Kocourkově. Praha 1832
• Prokop Chocholoušekː Kocaurkow, čili, Pamětnosti přewelikého města Kocaurkowa a obywatelů geho, sbjrané a pro obweselenj weselých i mrzutých na swětlo wydané od Prokopa Chocholausska. Tisk a sklad Jar. Pospissil, Praha 1847–1848 (8 sešitů)
• Václav Kudrnáčː Kocourkov a jeho obyvatelé : velice podivné dobrodružné i směšné příhody a činy. Vydal Alois Hynek Praha 1892
• Adolf Wenigː Kocourkov : z historie staroslavného města; napsal Adolf Wenig; nakreslil Artuš Scheiner, 1. vydání František Topič Praha 1903; 2. vydání tamže 1916, 3. vydání tamže 1926, 4. vydání 1947
• A. Kavoň (= pseudonym Antonína Dokoupila)ː Kocourkov : fraška ve 4 jednáních: všem lidem dobré vůle pro zasmání, libreto divadelní hry. Prostějov 1920
• Josef Hiršal-Jiří Kolářː Kocourkov. Ilustrace Cyril Bouda, doslov a vysvětlivky Bohumila Grögerová, 1. vydáníː SNDK Praha 1959 (bez uvedení Jiřího Koláře); 2. vydáníː Albatros Praha 1993, ISBN 9788000003955
• Josef Hiršal-Jiří Kolářː Geschichten aus Schilda; deutsche Übersetzung von Eliška Glaserová ; Ilustrationen und graphische Gestaltung von Cyril Bouda, Praha: Artia, 1961
• Ondřej Sekoraː Kronika města Kocourkova – dětská knihaː autor vzpomíná, jak první historky o Kocourkově slyšel v dětství od svého otce.
• Kocourkov (pohádka), Československý rozhlas Praha 1988, dramatizaceː Jana Dvořáková, dramaturgː Ivan Hubač, režieː Ladislav Rybišar, hráliː Václav Knop (Všudybyl), Jiří Holý (purkmistr), Ilja Prachař (radní), Jan Faltýnek, Vladimír Krška, Jan Skopeček, Věra Kubánková, Jana Drbohlavová, Ladislav Trojan, Miriam Kantorková, Antonín Hardt, Miroslav Saic, Kateřina Sládková-Žalská.
• P. F. Zarken (=Pavel Pojsl)^[3]ː Skutečný Kocourkov, tragikomický román. České Budějovice: Nová Forma, 2010

Na Moravě se kocourkovské příběhy vyprávěly o městečku Šimperk, jehož předobrazem je skutečné městečko Šilperk, od roku 1949 přejmenované na Štíty.^[4]

Svůj Kocourkov mají i jiné národy, např. ve starověkém Řecku hrály tuto roli Abdéry, které byly ovšem městem skutečným. Ve francouzské literatuře se objevuje obdobné městečko Brétizy.^[zdroj?] Německým městem podivínů je od 16. století Schild a jeho občané Schildbürgern, nizozemským Kampen, anglickým Gotham; v Polsku městečku hloupých říkají Pacanów, v Srbsku Balov, ve Švédsku Tälje^[5]. Kocourkovskému podání se poněkud blíží též slovenské anekdoty o Záhorácích (třebaže jinak se na Slovensku užívá jméno Kocúrkov(o) či Čudáková).

• Kotěhůlky
• Horní Dolní
• Zadní Přednice

• Kocourkov – zaniklá osada (část Jeníkova) v okrese Teplice
• Puhu – zlodějská obec z jizerskohorských povídek
• Absurdistán
• Kocourkovští učitelé – hudební skupina a pěvecký sbor známý z období 1. československé republiky
• U nás v Kocourkově – český film z roku 1932 s Janem Werichem v hlavní roli
• Princezna Pampeliška – pohádkově baladická divadelní hra Jaroslava Kvapila

• Encyklopedické heslo Kocourkov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Pavel Krejčí, [Kocourkovská fikce v českém prostředí, https://is.muni.cz/publication/1729165/Krejci_Slavofraz-Kocourkov_2019.pdf], diplomová práce, filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2019,