Kodulkovití

Kodulkovití
	Samec kodulky evropské (Mutilla europaea)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Podtřída	křídlatí (Pterygota);
Řád	blanokřídlí (Hymenoptera);
Podřád	štíhlopasí (Apocrita);
Nadčeleď	vosy (Vespoidea);
Čeleď	kodulkovití (Mutillidae);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kodulkovití (Mutillidae) je čeleď vos. Především samičky jsou podobné mravencům, i proto mají v angličtině pojmenování velvet ants. Jedná se o parazity jiných druhů žahadlových, ale i některých dalších hmyzích řádů.

Charakteristika čeledi

Popis

Kodulky jsou zbarvené obvykle černo-rezavě s bílými skvrnami a velmi připomínají mravence. Některé druhy jsou výrazně červeno-černé či žluto-černé. Samci jsou okřídlení, samice křídla nemají. Sexuální dimorfismus je velmi patrný, samci neodpovídají samicím velikostí, zbarvením ani tělesnými proporcemi. Tělo má velmi pevnou kutikulu a je většinou nápadně a hustě ochlupené. Velikost se pohybuje od 3 do 20 mm.

Biologie

Dospělci se vyskytují na prosluněných suchých a teplých místech s řídkou vegetací. Samci se živí pylem a nektarem, samice občas také, ale u některých druhů jsou dravé a vysávají hemolymfu jiného hmyzu. Kodulky se vyvíjejí v hnízdech jiných blanokřídlých, zvláště samotářských včel, čmeláků, vos, hrabalek a kutilek, vzácněji pak některých dvoukřídlých, brouků a motýlů. Tato strategie se nazývá ektoparazitismus. Samice putují po zemi a aktivně vyhledávají hnízda hostitelů. Když ho najdou, prohrabou se dovnitř, k čemuž využívají silných předních končetin. Pokud se setkají s hostitelskou samicí či skupinou samic, chovají se velmi agresivně a majitelku či obránce hnízda často zabijí. Takto postupují především velké druhy kodulek (např. kodulka horská). Samice kodulky je rychlá a má velmi dlouhé a účinné žihadlo, kterým dokáže usmrtit například i několik čmeláků za sebou včetně královny. Jinou taktiku mají menší druhy kodulek. Ty se v případě nutnosti nechají vynést původními obyvateli ven z hnízda stočené do kuličky a poté se do něj zkoušejí znovu vstoupit. Samice kodulky dokáže rozpoznat správné stáří larvy hostitele k nakladení vajíčka pomocí speciálních brv na bázi žihadla. Pokud není larva dostatečně velká, samice hnízdo opustí a hledá jiné. Je-li dostatečně velká, kodulka na ní nebo do její blízkosti naklade vajíčko. Jedná-li se o larvu kutilky či hrabalky dochází tak k zajímavé situaci, kdy parazit parazituje na jiném parazitovi. Larva kodulky prodělává krátký vývoj (většinou okolo 10 dnů), během něhož spořádá vnitřní orgány hostitelské larvy, kterou tím zabije a v její komůrce se zakuklí. V hnízdě často přezimuje ve stadiu předkukly a na jaře se vyhrabe ven už jako dospělá. Páření probíhá tak, že samci prudce naletují na samice a po kopulaci s nimi určitou dobu létají v závěsném letu. U některých druhů ale samice vozí samce na zádech.

Zajímavosti

Žihadlo zvláště tropických kodulek je velmi silné a na Schmidtově stupnici bolestivosti žihadel má číslo 3 (nejvíce – 4 – mají některé hrabalky a mravenci). U slabých či alergických jedinců může vyvolat závažné zdravotní problémy. Samci žihadlo nemají.
Jejich pojmenování v angličtině nezní pouze velvet ants (sametoví mravenci, pro jejich zjevnou podobnost s mravenci), nýbrž se jim říká i cow killers, neboť jejich žihadlo má takovou sílu, že je údajně schopné zabít krávu (nepotvrzeno, jde jen o lidové přirovnání).
Pokud jsou rozrušeny, vydávají kodulky bzučivý zvuk (stridulace), jenž má případné útočníky zastrašit. Pokud ani to nepomůže, jsou schopny vypouštět páchnoucí chemikálie. Tyto chemikálie jsou na bázi ketonů a zřejmě slouží k zahnání mravenců, kteří jsou potenciálními predátory kodulek.

Taxonomie a rozšíření

Kodulky vytvářejí několik podčeledí, z nichž je v Evropě možno nalézt 7 a v České republice 5. Celkově je na světě asi 230 rodů členěných do zhruba 8 000 druhů. Jsou rozšířeny celosvětově, nejvíce jich však žije v tropických oblastech.

Přehled podčeledí a části druhů

Dasylabrinae
Ephutinae
Kudakrumiinae
Mutillinae
- Artiotilla biguttata (Costa, 1858)
- Ctenotilla caeca (Radoszkowski, 1880)
- Dentilla cretica (Nonveiller, 1972)
- Dentilla curtiventris (Andre, 1901)
- Dentilla erronea (Andre, 1902)
- Ephutomma coronata (Lelej, 1976)
- Ephutomma montarcense (Mercet in Giner, 1944)
- Macromyrme sinuata (Olivier, 1811)
- Mutilla europaea (Linnaeus, 1758)
- Mutilla marginata (Baer, 1848)
- Mutilla quinquemaculata (Cyrillo, 1787)
- Nemka viduata (Pallas, 1773)
- Neotrogaspidia hammeri (Suarez, 1959)
- Physetopoda cingulata (Costa, 1858)
- Physetopoda daghestanica (Radoszkowski, 1885)
- Physetopoda fusculina (Invrea, 1955)
- Physetopoda halensis (Fabricius, 1787)
- Physetopoda ligustica (Invrea, 1951)
- Physetopoda lucasii (Smith, 1855)
- Physetopoda mendizabali (Suarez, 1956)
- Physetopoda punctata (Latreille, 1792)
- Physetopoda pusilla (Klug, 1835)
- Physetopoda rufosquamulata (Andre, 1903)
- Physetopoda scutellaris (Latreille, 1792)
- Physetopoda sericeiceps (Andre, 1901)
- Physetopoda similis (Lelej, 1984)
- Physetopoda trioma (Invrea, 1955)
- Physetopoda turgajensis (Lelej, 1984)
- Ronisia barbara (Linnaeus, 1758)
- Ronisia barbarula (Petersen, 1988)
- Ronisia brutia brutia (Petagna, 1787)
- Ronisia brutia minoensis Nonveiller, 1972
- Ronisia brutia valca (Petersen, 1988)
- Ronisia brutia (Petagna, 1787)
- Ronisia ghilianii (Spinola, 1843)
- Ronisia marocana (Olivier, 1811)
- Skorikovia pliginskiji (Lelej, 1984)
- Smicromyrme agusii (Costa, 1884)
- Smicromyrme ausonia (Invrea, 1950)
- Smicromyrme balianii (Invrea, 1932)
- Smicromyrme borceai (Nagy, 1968)
- Smicromyrme castrensis (Invrea, 1954)
- Smicromyrme ceballosi (Suarez, 1959)
- Smicromyrme coracina (Lelej, 1985)
- Smicromyrme cristinae (Lo Cascio, 2000)
- Smicromyrme esterina (Pagliano, 1983)
- Smicromyrme fasciaticollis (Spinola, 1843)
- Smicromyrme ferdinandi (Invrea, 1952
- Smicromyrme inerma (Schwartz, 1984)
- Smicromyrme ingauna (Invrea, 1958)
- Smicromyrme lampedusia (Invrea, 1957)
- Smicromyrme matritensis (Mercet, 1905)
- Smicromyrme mauromoustakisi Invrea, 1940
- Smicromyrme melanolepis (Costa, 1884)
- Smicromyrme merceti (Andre, 1903)
- Smicromyrme metanotalis (Andre, 1902)
- Smicromyrme novaki (Invrea, 1954)
- Smicromyrme nuptura (Mercet, 1905)
- Smicromyrme opistomelas (Invrea, 1950)
- Smicromyrme partita (Klug, 1835)
- Smicromyrme perisii (Sichel & Radoszkowski, 1870)
- Smicromyrme plantouriana Schwartz, 1986
- Smicromyrme pouzdranensis Hoffer, 1936
- Smicromyrme pseudoorientalis Nonveiller, 1979
- Smicromyrme pulawskii Suarez, 1975
- Smicromyrme riparia Nagy, 1966
- Smicromyrme ruficollis (Fabricius, 1793)
- Smicromyrme rufipes (Fabricius, 1787)
- Smicromyrme schwarzi Suarez, 1975
- Smicromyrme serta (Radoszkowski, 1885)
- Smicromyrme sicana (De Stefani, 1887)
- Smicromyrme stepposa Lelej, 1984
- Smicromyrme suberrata Invrea, 1957
- Smicromyrme sulcisia Invrea, 1955
- Smicromyrme terricola Nagy, 1972
- Smicromyrme triangularis (Radoszkowski, 1865)
- Smicromyrme trinotata (Costa, 1858)
- Smicromyrme tristis Lelej, 1984
- Smicromyrme tumidula Nagy, 1972
- Smicromyrme turanica (F. Morawitz, 1893)
- Smicromyrme verhoeffi Suarez, 1959
- Smicromyrme viktorovi Lelej, 1984
- Smicromyrme vladani Nonveiller, 1972
- Trogaspidia catanensis (Rossi, 1794)
- Tropidotilla cypriadis Invrea, 1940
- Tropidotilla litoralis (Petagna, 1787)
- Tropidotilla sareptana (Andre, 1901)
- Tropidotilla vulnericeps (Costa, 1860)

Myrmillinae
- Blakeius bipunctatus (Latreille, 1792)
- Blakeius chiesii (Spinola, 1838)
- Blakeius invreai (Suarez, 1958)
- Blakeius leopoldinus (Invrea, 1955)
- Blakeius ortisi (Suarez, 1954)
- Liomutilla canariensis Andre, 1907
- Myrmilla anopla Skorikov, 1927
- Myrmilla calva (Villers, 1789)
- Myrmilla caucasica (Kolenati, 1846)
- Myrmilla corniculata (Sichel & Radoszkowski, 1869)
- Myrmilla corniculatina Skorikov, 1927
- Myrmilla erythrocephala (Latreille, 1792)
- Myrmilla labecua Nagy, 1968
- Myrmilla lezginica (Radoszkowski, 1885)
- Myrmilla macrura Nagy, 1968
- Myrmilla mutica (Andre, 1903)
- Myrmilla capitata (Lucas, 1849)
- Myrmilla glabrata (Fabricius, 1775)
- Myrmilla mavromoustakisi Hammer, 1950
- Myrmilla skorikovi Lelej, 1985
- Myrmilla troodosica Hammer, 1950
- Myrmilla vutshetitshi Skorikov, 1927
- Platymyrmilla quinquefasciata (Olivier, 1811)
- Sigilla dorsata (Fabricius, 1798)

Myrmosinae (mravenky)
- Krombeinella aterrima (Suarez, 1959)
- Krombeinella baetica Suarez, 1981
- Krombeinella beaumonti (Invrea, 1952)
- Krombeinella longicollis (Tournier, 1889)
- Krombeinella nigriceps (S. Saunders, 1850)
- Krombeinella obscuripes (Tournier, 1889)
- Krombeinella spinolae (Lepeletier, 1845)
- Krombeinella thoracica (Fabricius, 1793)
- Krombeinella thracia (Suarez, 1963)
- Krombeinella wolfi (Invrea, 1963)
- Myrmosa atra Panzer, 1801
- Myrmosa moesica Suarez, 1981
- Paramyrmosa brunnipes (Lepeletier, 1845)
- Paramyrmosa hispanica Suarez, 1980
- Pseudomyrmosa minuta (F. Morawitz, 1894)

Pseudophotopsidinae
- Pseudophotopsis armeniaca (Skorikov, 1935)
- Pseudophotopsis caucasica (Radoszkowski, 1885)
- Pseudophotopsis obliterata (Smith, 1855)
- Pseudophotopsis syriaca (Andre, 1900)

Sphaeropthalminae
- Cystomutilla ruficeps (Smith, 1855)
- Dasylabris adversa Skorikov, 1935
- Dasylabris angelae Suarez, 1959
- Dasylabris atrata (Linnaeus, 1767)
- Dasylabris biblica Invrea, 1950
- Dasylabris bicolor (Pallas, 1771)
- Dasylabris canariensis Suarez, 1970
- Dasylabris egregia (Klug, 1835)
- Dasylabris iberica Giner, 1942
- Dasylabris lugubris (Fabricius, 1804)
- Dasylabris manderstiernii (Radoszkowski, 1865)
- Dasylabris maura (Linnaeus, 1758)
- Dasylabris miogramma Skorikov, 1935
- Dasylabris regalis (Fabricius, 1793)
- Dasylabris scutila Skorikov, 1935
- Stenomutilla argentata (Villers, 1789)
- Stenomutilla bicornuta Nonveiller, 1994
- Stenomutilla bizonata (Smith, 1856)
- Stenomutilla collaris (Fabricius, 1787)
- Stenomutilla hottentotta (Fabricius, 1804)

Ticoplinae
- Nanomutilla nada Argaman, 1988
- Nanomutilla vaucheri (Tournier, 1895)
- Smicromyrmilla ariasi (Andre, 1896)
- Smicromyrmilla miranda Nonveiller & Gros, 1996

Galerie

Kodulka druhu Euspinolia militaris svým zbarvením velmi připomíná pandu velkou, v angličtině se jí proto říká panda ant
Druh Dolichomutilla sycorax z jižní Afriky
Samec kodulky Ephutomorpha bivulnerata z Nového Zélandu
Kodulka písečná (Nemka viduata) hledá hostitelské hnízdo (video)
Samice kodulky Ronisia barbara
Samice druhu Mutilla astarte
Kodulka horská (Mutilla marginata) patří mezi největší české kodulky
Samec neznámého druhu z Indie (Goa)
(c) Franz Xaver, CC BY-SA 3.0
Samička zřejmě rodu Hoplomutilla z Kostariky
(c) Craig Pemberton na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Samice neznámého druhu z Arizony (Tuba City)
Detail hlavy samičky z rodu Dasymutilla zaznamenaný elektronovým mikroskopem
Elektronovým mikroskopem zvětšený konec žihadla kudulky rodu Dasymutilla chráněný „obalem“
Samička neznámého druhu z Jávy

Literatura

BOGUSCH, Petr. Parazitické strategie blanokřídlých / Parasitic Strategies of Hymenopterans. Živa. 2010, čís. 5, s. 222–224. Dostupné online.
HERTZ, Jeffrey C. Velvet Ants, Mutillidae (Insecta: Hymenoptera). [s.l.]: University of Florida (UF/IFAS Extension), 2007 (rev. edition from 2015). Dostupné online. S. 1–10. (anglicky)
LELEJ, A.S.; SCHMID-EGGER, Ch. The velvet ants (Hymenoptera, Mutillidae) of Central Europe. [s.l.]: Linzer biol. Beitr., 16.12.2005. Dostupné online. S. 1505–1543. (anglicky)
MACEK, Jan a kol. Blanokřídlí České republiky I.: Žahadloví. Praha: Academia, 2010.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kodulkovití na Wikimedia Commons
MALHOTRA, Richa. Velvet ants bristle with weapons and are almost invincible. BBC Earth [online]. 14. 10. 2015. Dostupné online.
Kodulkovití na BioLib.cz
Velvet Ant or Cow Killer Ant

Navigation

Navigace

Tématické portály