Koinónia

Koinónia^[1] je transliterovaná forma řeckého slova κοινωνία, které označuje pojmy jako společenství, společná účast, partnerství, podíl, který někdo na něčem má, společně poskytnutý dar, sbírka, příspěvek. V Aristotelově Politice se používá pro označení společenství jakékoli velikosti od jedné rodiny až po polis. Jako polis se řecky označuje republika nebo společenství. V pozdějším křesťanství označuje idealizovaný stav společenství a jednoty, který by měl existovat v rámci křesťanské církve, Kristova těla. Toto užití mohlo být převzato od raných epikurejců – používá ho Epikúrovo dílo Hlavní články, 37–38.^[2]

S tím souvisí i termín communio, odvozený z latinského communio („společné sdílení“).^[3] Termín „svaté přijímání“ obvykle označuje křesťanský bohoslužebný úkon známý také jako eucharistie.

Základní význam slova koinónia zahrnuje pojmy vyjádřené v anglických termínech community, communion, joint participation, sharing a intimacy. Koinónia tedy může v některých kontextech označovat společně vložený dar.^[4] Ve většině vydání řeckého Nového zákona se toto slovo objevuje 19krát. V New American Standard Bible je dvanáctkrát přeloženo jako „společenství“, třikrát jako „sdílení“ a po dvakrát jako „účast“ a „příspěvek“.^[5]

Koinónia se objevuje jednou ve starověkém řeckém překladu Starého zákona známém jako Septuaginta, a to v Leviticus – Lv 6, 2 (Kral, ČEP).^[6]

Vyskytuje se ve 43 verších Nového zákona jako podstatné jméno (koinōnia 17x, koinōnos 10x, sugkoinōnos 4x), v přídavném (koinōnikos 1x) nebo slovesném tvaru (koinōneō 8x, sugkoinōneō 3x) . Slovo se podle kontextu vztahuje na sdílení nebo společenství, případně na lidi v takovém vztahu, s:

• božská přirozenost 2Pt 1, 4 (Kral, ČEP), Bůh 1J 1, 6 (Kral, ČEP), Otec a jeho Syn 1J 1, 3 (Kral, ČEP), Ježíš, Syn Boží 1Kor 1, 9 (Kral, ČEP), jeho utrpení Flp 3, 10 (Kral, ČEP); 1Pt 4, 13 (Kral, ČEP), jeho budoucí sláva 1Pt 5, 1 (Kral, ČEP), Duch svatý 2Kor 13, 14 (Kral, ČEP); Flp 2, 1 (Kral, ČEP).
• krev a tělo Kristovo 1Kor 10, 16 (Kral, ČEP), pohanské oběti a bohové 1Kor 10, 18–20 (Kral, ČEP).
• spolukřesťany, jejich utrpení a víru Sk 2, 42 (Kral, ČEP); Gal 2, 9 (Kral, ČEP); 1Jan 1, 3 (Kral, ČEP); 1Jan 1, 7 (Kral, ČEP); Žd 10, 33 (Kral, ČEP); Zj 1, 9 (Kral, ČEP); Flm 1, 6 (Kral, ČEP); Flm 1, 17 (Kral, ČEP).
• zdroj duchovních milostí Řím 11, 17 (Kral, ČEP), evangelium 1Kor 9, 23 (Kral, ČEP), světlo a tma 2Kor 6, 14 (Kral, ČEP).
• utrpení a útěchy druhých 2Kor 1, 7 (Kral, ČEP); Flp 4, 14 (Kral, ČEP), jejich evangelizační práce Flp 1, 5 (Kral, ČEP), jejich milosti nebo výsady Řím 15, 27 (Kral, ČEP); Flp 1, 7 (Kral, ČEP), jejich hmotné potřeby, k jejichž odstranění je poskytována pomoc Řím 12, 13 (Kral, ČEP); Řím 15, 26–27 (Kral, ČEP); 2Kor 8, 4 (Kral, ČEP); 2Kor 9, 13 (Kral, ČEP); Gal 6, 6 (Kral, ČEP); Flp 4, 15 (Kral, ČEP); 1Tim 6, 18 (Kral, ČEP); Žd 13, 16 (Kral, ČEP).
• zlé skutky druhých Mt 23, 30 (Kral, ČEP); Ef 5, 11 (Kral, ČEP); 1Tm 5, 22 (Kral, ČEP); 2Jan 1, 11 (Kral, ČEP); Zj 18, 4 (Kral, ČEP).
• tělesná lidská přirozenost je všem společná Žd 2, 14 (Kral, ČEP).
• pracovní partnerství, světské nebo náboženské Lk 5, 10 (Kral, ČEP); 2Kor 8, 23 (Kral, ČEP).

Bromiley's International Standard Bible Encyclopedia vybírá z těchto použití jako zvláště významné následující významy:

I. Společný život obecně (pouze ve Sk 2, 42 (Kral, ČEP))

II. Společenství mezi jednotlivými skupinami, jehož nejpozoruhodnějším příkladem je společenství mezi Židy a pohany.

III. Společenství v těle a krvi Kristově

IV. Účast na božském zjevení a na samotném Bohu 1Jan 1, 1–7 (Kral, ČEP).^[7]

Hlavní článek: Eucharistie

Eucharistie je svátost vzájemného společenství v jednom Kristově těle. To byl plný význam eucharistické koinónie v rané katolické církvi.^[8] Svatý Tomáš Akvinský napsal: „Eucharistie je svátost jednoty církve, která vyplývá z toho, že mnozí jsou jedno v Kristu“.^[9]

Hlavní článek: Plné společenství

Metonymicky se tento termín používá pro skupinu křesťanských církví, které jsou ve vzájemném těsném vztahu společenství. Příkladem je anglikánské společenství.

Pokud je vztah mezi církvemi úplný a zahrnuje plnost „těch vazeb společenství – víry, svátostí a pastorační správy – které věřícím umožňují přijímat život milosti v církvi“,^[11] nazývá se plným společenstvím. Termín „plné společenství“ se však často používá v širším smyslu a označuje spíše vztah mezi křesťanskými církvemi, které nejsou sjednoceny, ale pouze uzavřely dohodu, podle níž mají členové každé z nich určitá práva v rámci druhé církve.

Pokud církev uznává, že jiná církev, s níž ji nepojí žádné pastorační pouto, s ní sdílí některá přesvědčení a základní křesťanské zvyklosti, může hovořit o „částečném společenství“ mezi ní a jinou církví.

Hlavní článek: Společenství svatých

Společenství svatých je vztah, který podle víry křesťanů existuje mezi nimi jako lidmi, kteří se stali svatými díky svému spojení s Kristem. To, že se tento vztah nevztahuje pouze na ty, kteří jsou ještě v pozemském životě, ale také na ty, kteří již odešli za smrt, aby byli „mimo tělo a doma u Pána“ – 2Kor 5, 8 (Kral, ČEP), je přesvědčení některých křesťanů.^[12] Věří se, že jejich společenství je „životním společenstvím mezi všemi vykoupenými na zemi i v příštím životě, které je založeno na společném vlastnictví božského života milosti, který k nám přichází skrze vzkříšeného Krista“.^[13]

Protože slovo „svatí“ může v angličtině, a také i v jiných jazycích, znamenat nejen „svatí lidé“, ale také „svaté věci“, vztahuje se „společenství svatých“ také na sdílení svatých věcí víry, svátostí (zejména eucharistie) a dalších duchovních milostí a darů, které mají členové církve společné.

Termín „přijímání“ se používá pro účast na eucharistii přijímáním posvěceného chleba a vína, což je úkon, který je chápán jako vstup do obzvláště blízkého vztahu s Kristem. Někdy se tento termín používá nejen pro toto přijímání, ale pro celý obřad nebo pro konsekrované prvky.

Křesťanské společenství je společenství, společenský klub, dobročinný spolek a/nebo bratrská organizace, ať už formální nebo neformální, křesťanů, kteří uctívají, modlí se, spolupracují, pracují jako dobrovolníci, stýkají se a sdružují se na základě společné křesťanské víry. Členové křesťanských společenství mohou, ale nemusí být součástí stejných církevních sborů nebo denominací, ačkoli mnoho z nich je spojeno s určitým místním církevním sborem (který je zase případně spojen s určitou denominací) nebo mezidenominační skupinou několika místních sborů, některé jsou založeny jako dobrovolná sdružení paracírkve nebo studentské spolky, a další vznikají z příležitostných nedenominačních skupin přátel/společenských skupin mezi jednotlivými křesťany nějakým způsobem spojenými s univerzitami, vysokými školami, školami, jinými vzdělávacími institucemi, komunitními centry, pracovišti nebo na jakémkoli jiném místě, subjektu nebo mezi sousedy a známými, tvořenými lidmi, kteří společně uctívají, shromažďují se a stýkají na základě společného náboženského přesvědčení.^[2][14][15]

Koinónia bylo poslední slovo, které se hláskovalo v 91st Scripps National Spelling Bee. Správně na něj odpověděl Karthik Nemmani, čtrnáctiletý indoamerický chlapec z města McKinney v Texasu.^[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koinonia na anglické Wikipedii.

Je zde použita šablona {{Refend}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu koinónia na Wikimedia Commons
• Lexicon entry for koinonia, common domain [Lexikon heslo „koinonia“, obecná doména] (anglicky)
• Fellowship as defined in the New Testament [Společenství podle definice v Novém zákoně] (anglicky)
• Broken but Never Divided: An Orthodox Perspective [Zlomené, ale nerozdělené: Z pohledu ortodoxní církve: nerozděleni a neporušeni] (anglicky)
• Congregation for the Doctrine of the Faith, Letter to the Bishops of the Catholic Church on some aspects of the Church understood as communion [Kongregace pro nauku víry, List biskupům katolické církve o některých aspektech církve chápané jako společenství] (anglicky)