Kokinšú

Kokinšú
Autor	Ki no Tomonori, Ōshikōchi no Mitsune, Ki no Tsurayuki a Mibu no Tadamine
Původní název	Kokin wakashū
Země	Japonsko
Jazyk	Klasická japonština
Žánr	waka
Datum vydání	905
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kokinšú, vydání z roku 1226.

Kokinšú nebo též Kokinwakašú (Sbírka starých a nových básní) je první oficiální sbírka japonské lyriky. Práce na ní byla zahájena roku 905 na příkaz císaře Daigoa a dokončena byla roku 922. Sbírka obsahuje přes 1100 básní, většinou ve formě tanka (pětiverší o 31 slabikách), a je systematičtěji uspořádána než předchozí sbírka Manjóšú. Jednotlivé svazky sbírky jsou totiž tematicky zaměřené na básně věnované jednotlivým ročním obdobím, na básně blahopřejné, na rozloučenou, cestovní a milostné, na elegie atp. Sbírka má předmluvu od Ki no Curajukiho a nejznámějšími autory sbírky jsou básnířka a dvorní dáma Ono no Komači a básník Ariwara no Narihira.

Sbírka je psána ve slabičné abecedě hiragana, které velmi dobře odpovídá struktuře japonského verše, Na rozdíl od Manjóšú je její lyrika jemnější, křehčí a vybroušená až k virtuozitě, ale nedosahuje mnohdy takové hloubky a citové intenzity jako dlouhé básně z Manjóšú. Přesto je vyvrcholením poezie ve formě tanka a dlouho byla považována za nedostižný vzor.

Česká vydání

• Verše psané na vodu (starojaponská pětiverší), Rudolf Kmoch, Praha 1943, přeložila Vlasta Hilská, přebásnil Bohumil Mathesius, výbor ze sbírek Manjóšú a Kokinšú.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kokinšú ve Wikimedia Commons
• Naskenované manuskripty z knihovny University Waseda: 1 svazek (neznámá datace), 2 svazky (neznámá datace), 1 svazek (neznámá datace), 1 svazek, (1553), 1 svazek, (1510?)