Kokrhel větší

Kokrhel větší
Kokrhel větší (Rhinanthus major)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď	zárazovité (Orobanchaceae)
Rod	kokrhel (Rhinanthus)
Binomické jméno
Rhinanthus major L., 1753
Synonyma
Rhinanthus serotinus Rhinanthus angustifolius
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kokrhel větší (Rhinanthus major, někdy též Rhinanthus serotinus) je jednoletá poloparazitická bylina, kvetoucí citrónově žlutě.

Druh se značnou vnitrodruhovou variabilitou, klasifikace je problematická. Čeští a slovenští autoři (M. Smejkal 1981, J. Dostál 1989, Dostál a Červenka 1992) považují za nomenklaturní typ Rhinanthus major var. serotinus Schönh. a pro tuto taxonomickou skupinu uplatňují jméno Rhinanthus serotinus (Schönh.) Oborny.^[1] Autoři Flóry Slovenska považují za nomenklaturní typ Rhinanthus serotinus (Schönh.) Oborny, který zahrnuje:

• ekotyp letní až pozdní R. serotinus subsp. serotinus (syn. R. major sub. serotinus) (Schönh.) Soó 1929
• ekotyp horský R. serotinus subsp. lycae (Soó) Dostál
• ekotyp jarní R. serotinus subsp. grandiflorus (Wallr.) Janch.
• ekotyp letní R. serotinus subsp. aestivalis (N. W. Zinger) Dostál
• ekotyp letní až pozdní R. serotinus subsp. polycladus (Chabert) Dostál^[2]

Rozšíření

Vyskytuje se, vyjma severské a středomořské oblasti, v celé Evropě, od Francie na západě po evropské Rusko na východě. Dále jeho areál pokračuje přes sever Malé Asie, Kavkaz a západní Sibiř do Střední Asie. Je rozšířen sice na velkém území, ale jeho výskyt je ostrůvkovitý a místy sporadický.

V ČR se vyskytuje téměř na celém území, ale značně nerovnoměrně. Někde je vzácný nebo zcela chybí, naopak nejintenzivněji roste v oblastech Šumavy, Novohradských a Železných hor. Objevuje se od nížin až po nadmořskou výšku 1160 m.^[3][4][5]

Ekologie

Roste na různých typech luk, pastvin, vysokostébelných niv, polí, po okrajích lesů, křovin a cest v hlinitých i písčitých půdách. Je kořenový poloparazit, který od hostitelské rostliny získává vodu s rozpuštěnými minerálními látkami a zbytek asimilátů si vytváří fotosyntézou. Rostlina kvete od května do září.^[6][7]

Popis

Jednoletá rostlina s přímou, hustě větvenou, zpravidla fialově čárkovanou lodyhou vysokou 10 až 80 cm. Je porostlá přisedlými listy úzce kopinatými až eliptickými, dlouze zašpičatělými a po obvodě pilovitými. Listeny má trojúhelníkovité, tupě špičaté, u báze nejširší a po obvodě zubaté; spodní jsou zelené a horní žlutozelené, červenavé nebo fialově naběhlé.

Květenství je krátký, hustý hrozen složený z osmi až dvanácti oboupohlavných květů. Lysý kalich je světle zelený až načervenalý, za květu úzce vejčitý a za plodu nafouklý, s ostře špičatými cípy. Dvoupyská, citrónově žlutá, 1,5 až 2 cm dlouhá koruna má centimetrovou trubku mírně prohnutou vzhůru. Dolní pysk bývá za plného květu přitlačen k mírně vyklenutému hornímu a ústí koruny je tím zavřeno nebo jen mírně pootevřeno. Světlé nitky nesou tmavě fialové prašníky; lysý semeník má světlou čnělku s kulovitou bliznou.

Plody jsou 12 mm velké tobolky obsahující několik plochých semen s křídlatým lemem 1 mm širokým. Semena dozrávají v závislosti na klimatických podmínkách od začátku června. Když tobolka pukne, semena v ní zůstávají, dokud nejsou vytřesena větrem, divokou zvěří, dobytkem nebo zemědělskou technikou. Po tu dobu v tobolce lehce chřestí – odtud slovenské rodové jméno „štrkáč“. Přestože semena mají blanitý lem, nebývají ani s přispěním větru zanášena od mateřské rostliny dále než 1,3 m, nejdále jsou šířena zemědělskými stroji nebo při svozu sena. Semena mohou uzrát i tři dny po posečení rostliny.^{[8][3][4][7][9]}

Rozmnožování

Kokrhel větší se rozmnožuje výhradně semeny. Po chladné zimní stratifikaci semena klíčí již při teplotě 4 °C až 10 °C, a to nezávisle na přítomnosti hostitelské rostliny. Nejbližší období po vyklíčení do stadia semenáčku je pro rostlinu nejkritičtější; rostlina má malou schopnost získávat a využívat anorganické látky z půdy a je citlivá na sucho a zastínění. Semenáček postupně vyvine speciální, do 10 cm dlouhé kořínky, které najdou kořeny hostitelské rostliny, proniknou do jejího xylému a pomocí haustorií se připojí do cévního systému, odkud čerpají vodu s rozpuštěnými minerály. Parazitují nejčastěji na rostlinách z čeledi lipnicovitých a bobovitých. Pokud se semenáčku nepodaří propojit s dárcovskou rostlinou, roste jen chabě, brzy usychá a nikdy nevykvete.^[3][10]

Význam

Stejně jako ostatní druhy rodu kokrhel škodí kokrhel větší hostitelským rostlinám tím, že jim odčerpává živiny. (Rostliny jsou menšího vzrůstu a oslabena je i tvorba semen.) Způsobené škody však bývají malé, pokud není kokrhel rozšířen abnormálně.

Nejčastějšími hostiteli poloparazitů jsou trávy (Poaceae – lipnicovité) – potlačení dominance trav podporuje růst bylin, které se proti parazitaci dovedou bránit. Vlivu poloparazitů lze tedy využít k obohacení degradovaných luk o slabé konkurenty trav. V ČR probíhají experimenty testující možnost potlačit silně rozšířenou třtinu křovištní pomocí kokrhele většího a kokrhele luštince (Rhinanthus alectorolophus).^[6][7]

Odkazy

Reference

Literatura

• DOSTÁL, Josef. Nová Květena ČSSR. 2. [díl]. Praha: Academia 1989. S. 765–1548. ISBN 80-200-0095-X.
• DOSTÁL, Josef a ČERVENKA, Martin. Veľký kľúč na určovanie vyšších rastlín. 2. [diel]. Bratislava: Slov. ped. nakl., 1992. S. 784–1567. ISBN 80-08-00003-1.
• GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2, Angiospermophytina, Dicotyledonopsida, Scrophulariales, Plantaginales. Bratislava: Veda, 1997. 633 s. ISBN 80-224-0481-0. Dostupné také z: https://bibdigital.rjb.csic.es/viewer/15093/?offset=9#page=438&viewer=picture&o=bookmark&n=0&q=
• RYBKA, Vlastimil. Naše květena: Ottova encyklopedie. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakl., 2015. 552 s. ISBN 978-80-7451-441-8.
• SMEJKAL, Miroslav. Komentovaný katalog moravské flóry. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 301 s.

Související články

• kokrhel luštinec
• kokrhel menší

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kokrhel větší na Wikimedia Commons
• Taxon Rhinanthus angustifolius ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření kokrhele většího v ČR
• kokrhel luštinec jako lék na zarůstající louky Archivováno 20. 11. 2019 na Wayback Machine.