Kola Gabčíka a Kubiše

Dámské jízdní kolo Lydie Bondyové, které na místě atentátu zanechal parašutista Jozef Gabčík
Zajištěná „bomba“ z místa činu[p. 1]

Jozef Gabčík a Jan Kubiš přijeli 27. května 1942 před 9.00 hodinou ráno na kolech (z vysočanského bytu Khodlových nebo Ogounů z Dejvic)[1] do Kirchmayerovy ulice[p. 2] v Praze-Libni a poté, co dokončili svůj úkol, pouze lehce zraněnému Janu Kubišovi se podařilo na bicyklu z místa činu po drobných peripetiích i odjet. Druhý velociped Jozefa Gabčíka zůstal na místě atentátu opřen o sloup pouličního osvětlení a spolu s dalšími předměty nalezenými v jeho blízkosti byl doličným předmětem německých kriminalistů.

Únik Jana Kubiše

Legenda: 1. Místo atentátu, 2. prodejna Baťa v Primátorské ulici, 3. Dvůr domu v ulici Pavla Stránského 5

Jízda Primátorskou ulicí

Při explozi granátu byl Jan Kubiš lehce zraněn v obličeji (nad levým okem)[1] a snažil se rychle doběhnout ke „svému“ kolu.[2] Z plošiny kolem místa atentátu projíždějící tramvaje číslo 3 vyskočil jeden z pasažérů, náhodný svědek Tomáš Grosslicht, a snažil se Kubišovi zastoupit cestu.[2] Výstřel Jana Kubiše z pistole do vzduchu[3] odradil nejen Grosslichta, ale i další cestující od případného pronásledování a dav zvědavců (převážně cestujících z tramvaje číslo 3) byl tímto výstřelem rovněž preventivně zastrašen.

Cestou Kubiše ke kolu pronásledoval tedy jen strážmistr Bedřich Záleský, ale nejspíš nemínil riskovat a ani atentátníka dostihnout a proto běžel schválně pomalu.[2] Kubišovi se podařilo dostat ke kolu,[p. 3][p. 4] nasedl na něj a z místa atentátu ujížděl Primátorskou ulicí[6][p. 5] směrem k Bulovce[1] a dál do Libně.[2] Strážník Bedřich Záleský, který parašutistu původně nedbale pronásledoval, poté využil vzdálenosti od místa atentátu a nenápadně se vytratil.[2] Nikdy nebyl gestapem odhalen a sám se rovněž nepřihlásil.[1][2]

Srážka s Anežkou Rožkovou

Atentátník spěchal, krvácel, špatně viděl (zraněnou tvář si kryl rukou)[1] a na rohu nedaleko od libeňské sokolovny[1][p. 6] lehce srazil chodkyni Anežku Rožkovou.[6][1] Výzva gestapa týkající se svědeckých výpovědí osob z okolí místa atentátu dopadla, v případě Anežky Rožkové, na úrodnou půdu, žena se protektorátním úřadům přihlásila, byla vyslechnuta gestapem v Petschkově paláci a poté ji německá tajná policie několikrát vyzvala ke konfrontaci se zadrženými, ale Rožková v nikom z nich cyklistu neidentifikovala.[1] Po skončení boje parašutistů a dobytí krypty v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje byla Rožková dovezena do patologického ústavu k (tentokrát úspěšné) identifikaci mrtvého Jana Kubiše.[1] Za svoji spolupráci s Němci za protektorátu dostala odměnu 150 000 protektorátních korun a po skončení druhé světové války byla odsouzena k deseti letům odnětí svobody.[1]

U libeňské prodejny Baťa

Po srážce s Anežkou Rožkovou spadl Jan Kubiš z kola, ještě více krvácel, ale opět nasedl na velociped a dál pokračoval v jízdě Primátorskou ulicí dolů do Staré Libně.[6] U libeňské prodejny firmy Baťa na Primátorské třídě[7][p. 7] opřel zkrvavený velociped o výlohu obchodu směřující do postranní ulice Slavatovy (dnes ulice U Synagogy) a tím zakončil svoji únikovou jízdu.[1] Snažil se nepozorovaně projít postranními ulicemi a oklikami až na domluvené záchytné místo (do ulice Pavla Stránského)[7] ve Staré Libni (do bytu rodiny Václava Nováka).[3]

Jindřiška Nováková

Miroslav Piskáček

Když přišla čtrnáctiletá Jindřiška Nováková dne 27. května 1942 (pár minut po vykonání útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha) ze školy domů, v jejich kuchyni seděl zraněný Jan Kubiš, kterého Jindřiščina maminka Marie Nováková právě ošetřovala v obličeji. Poté jej vybavila novou košilí a dala mu železničářskou uniformu v níž Kubiš následně nenápadně opustil Libeň[7] a odešel k Piskáčkovým do ulice Na Břehu ve Vysočanech.[2] Ještě před odchodem od Novákových poprosil Kubiš Jindřišku, aby vyzvedla jeho zakrvavené jízdní kolo, které nechal stát u obchodu firmy Baťa na rohu Slavatovy a Primátorské ulice.[1] Z taktických důvodů se dohodli, že Jindřiška nepůjde přímou cestou, ale oklikou pro případ, že by ji někdo pozoroval.

V momentě, kdy Jindřiška kolo vyzvedla a chtěla ho odvézt, zpozorovaly ji Žofie Čermáková[8][p. 8] a Cecílie Adamová,[8][p. 9][p. 10] které stály poblíž a ptaly se jí, proč to kolo bere.[1] Jindřiška v souladu s plánem odpověděla, že velociped patří jejímu tatínkovi, který měl úraz. Jízdní kolo odvedla a postavila na dvůr, kde ho později vyzvedl Miroslav Piskáček, syn jednoho z dalších spolupracovníků parašutistů.[p. 11] Miroslav Piskáček pak kolo zničil (rozebral jej a rozřezal ho).[9] Mezitím ale bohužel obě ženy stačily několika kolemjdoucím povyprávět o tom, co zajímavého viděly.[10] Bezprostředně po osudném dnu dala Marie Novákové Jindřišce zkrátit a naondulovat vlasy pro ztížení její případné identifikace.[7]

Když gestapo rozjelo rozsáhlou pátrací akci kolem atentátu, dostaly svědkyně strach z toho, že budou popraveny, pokud neučiní udání. Cecílie Adamová dne 2. června 1942 navštívila Petschkův palác a vypověděla vše, co na vlastní oči viděla.[2]

Následujícího dne ve středu 3. června 1942 gestapo zatklo 260 dívek a mladých žen, které bydlely v blízkém okolí, když si předtím vyšetřovatelé přímo v prodejně Baťa (Zenklova 286/26) zřídili štáb.[2] Během vyšetřování muselo 42 dívek, včetně Jindřišky Novákové, na tomto místě před zraky obou žen na příkaz gestapa vést kolo, ale udavačky žádnou z dívek neidentifikovaly.[2] Gestapo tak ještě týž den všechny dívky odvezlo do Petschkova paláce.[2] V Petschkově paláci v kinosále se jedna dívka za druhou musela opět procházet s jízdním kolem,[11] přičemž svědkyně (Cecílie Adamová a Žofie Čermáková) je pozorovaly průzorem pro filmovou promítačku. [2] ​Obě ženy měly tak za úkol poznat dívku, kterou viděly odvádět jízdní kolo, ale ani jedna ji nepoznala, nebo ji ani poznat nechtěly.[1]

  • Neuralgické body Kubišova úniku
  • Libeňská Sokolovna (Zenklova 2/37, 18000 Praha 8–Libeň), vstupní průčelí
    Libeňská Sokolovna (Zenklova 2/37, 18000 Praha 8–Libeň), vstupní průčelí
  • Vchod do libeňské prodejny firmy Baťa; rok 1942 (Zenklova 286/26, 18000 Praha 8–Libeň)
    Vchod do libeňské prodejny firmy Baťa; rok 1942 (Zenklova 286/26, 18000 Praha 8–Libeň)
  • Jindřiška Nováková (bytem: ulice Novákových 351/3, 18000 Praha 8–Libeň)
    Jindřiška Nováková (bytem: ulice Novákových 351/3, 18000 Praha 8–Libeň)

Únik Jozefa Gabčíka

Po atentátu byl Jozef Gabčík oddělen od „svého“ velocipedu projíždějící tramvají číslo 3 a zároveň jej pronásledoval Heydrichův osobní šofér a šéf ochranky Johannes Klein.[12] Gabčík zanechal kolo na místě atentátu opřené o sloup pouličního osvětlení a utíkal nejprve do kopce Kirchmayerovou třídou[3] a pak odbočil doleva do ulice Na Kolínské.[3][p. 12]

Řeznický krám

Pronásledován Johannesem Kleinem a povozníkem Tomášem Grosslichtem, který byl Heydrichovým řidičem přinucen prchajícího sledovat,[1] pokračoval výsadkář dále ulicí Na Kolínské směrem dolů. Dole, na křižovatce ulic Na Kolínské a Na Zápalčí zahnul Gabčík doleva a stále pronásledován Kleinem prchal ulicí Na Zápalčí[1] až k řeznickému krámu Františka Braunera,[p. 13] kde se chtěl schovat a kde počítal s tím, že prodejna bude mít i druhý východ (ale ten tam nebyl).[14][1]

Přestřelka s Kleinem

Majitel řeznictví František Brauner (stoupenec nacistů a spolupracovník gestapa) vyběhl z prodejny ven a přivolal řidiče SS-Oberscharführera Johannese Kleina,[1] jenž vběhl do obchodu. Gabčík, nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi a několikrát na něho vystřelil,[p. 14] Klein se sice během přestřelky kryl za jedním z betonových sloupků plotu,[14] ale nakonec se Gabčíkovi podařilo řidiče zneškodnit (postřelil jej do nohy).[1][3] Klein pak přikázal Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval. Ten ale učinil pouze několik váhavých kroků.

Za pomoci hostinského Antonína Marka a řidiče Oldřicha Vaška[2] řezník František Brauner dopravil postřeleného Heydrichova řidiče Johannese Kleina do Nemocnice Bulovka a za tento čin obdržel od protektorátních úřadů odměnu 200 000 protektorátních korun.[1][2]

Odpoledne po atentátu navštívil Braunerovu provozovnu komisař gestapa, velitel protikomunistického referátu pražského gestapa v letech 1942 až 1945 SS-Hautpsturmführer Heinz Jantur, aby místo přestřelky ohledal a aby vyslechl majitele řeznictví Františka Braunera.[2] V řeznickém krámku zajistil Jantur 3 nebo 4 prázdné nábojnice z Gabčíkovy zbraně.[2]

K Fafkovým

Gabčík mezitím utíkal směrem na západ,[1][14] zmizel v postranních uličkách, nicméně vběhl omylem zpátky do ulice V Holešovičkách a to jen pár desítek metrů pod zničeným automobilem[p. 15] Reinharda Heydricha. Odtud pak atentátník seběhl dolů (de facto po hlavní třídě podél tramvaje) k Vltavě, kde se zanořil do spleti uliček, aby se nakonec dostal do vinohradského bytu[14] rodiny Fafkových.[3]

  • Řeznický krám Františka Braunera v proměnách času
  • Rok 1942 (Na Zápalčí 22)
    Rok 1942 (Na Zápalčí 22)
  • Dvojdům ve Valčíkově ulici (1153/22 (vlevo) a 1152/20 (vpravo)). Vstup do provozovny se nacházel nalevo od vstupu do levého z domů
    Dvojdům ve Valčíkově ulici (1153/22 (vlevo) a 1152/20 (vpravo)). Vstup do provozovny se nacházel nalevo od vstupu do levého z domů
  • Detail vstupu do domu ve Valčíkově ulici číslo 1153/22. Místo dnes zamřížovaného okna vlevo od vchodu do domu byl vstup do provozovny
    Detail vstupu do domu ve Valčíkově ulici číslo 1153/22. Místo dnes zamřížovaného okna vlevo od vchodu do domu byl vstup do provozovny

Pátrání

Původ Kubišova kola

Jan Kubiš měl jízdní kolo půjčené[p. 16] od rodiny Smržových z Vysočan.[12] Oba atentátníci na těchto kolech projížděli trasu jízdy Reinharda Heydricha z Panenských Břežan, kde bydlel, do Prahy.[12]

Původ Gabčíkova kola

V roce 1935 zakoupil obchodník s kůží Franz Holzner[p. 17] své dceři Lydii Holznerové ke 14. narozeninám v teplické prodejně Josefa Krčmáře dámské jízdní kolo.[15][p. 18] S patnáctiletým Vlastimilem Moravcem[p. 19] se stejně stará Lydie Holznerová[p. 20] poprvé setkala v roce 1936 v Teplicích, kde trávil prázdniny (na měsíc zde pobýval u německé rodiny, aby se zdokonalil v němčině)[15] a odkud Lydie pocházela.[12] Po smrti Franze Holznera (v roce 1937)[15] a po postoupení českého pohraničí Německu na základě Mnichovské dohody se Holznerovi (Lydie, její sestra Edita a jejich matka Frieda) museli na podzim 1938 přestěhovat z Teplic na pražské Vinohrady.[15] Jako Židé plánovali následně odjezd do Chile.[12] Povolení k vystěhování, které začátkem roku 1939 dostali, se jim ale nepodařilo využít (v říjnu 1939 se to podařilo pouze Lydiině sestře Editě) a nakonec obě ženy (Lydie a Frieda) musely zůstat v Protektorátu Čechy a Morava.[12]

Lydie si z Teplic přivezla svoje dámské jízdní kolo a zpočátku na něm jezdila do práce.[15] V nemocnici, kde pracovala jako zdravotní sestra se seznámila s lékařem Jiřím Bondym.[15] V roce 1941 se Lydie Holznerová provdala za MUDr. Jiřího Bondyho[p. 21][12] a přestěhovala k jeho rodině do ulice Elišky Krásnohorské.[15]

Vzhledem k Norimberským zákonům, které zakazovaly Židům vlastnit dopravní prostředky i jízdní kola, Lydie Bondyová darovala svůj bicykl kolegyni, zdravotní sestře Marii Šebestové,[p. 22] která pro něj ale neměla využití.[12] Kolo tedy přenechala svojí sestře Barboře Kuthanové,[p. 23] ale ta jí ho zase (pro nevyužití) vrátila zpět.[12] Před Vánoci roku 1941 nabídla Lydie bicykl Marii Moravcové, respektive jejímu mladšímu synovi Vlastimilu Moravcovi[p. 19] a odtud se dámské jízdní kolo dostalo do Libně k Jozefu Gabčíkovi.[12]

  • Mladší sestra Lydie Bondyové – Edita Holznerová ve tmavém oblečení uprostřed
    Mladší sestra Lydie Bondyové – Edita Holznerová ve tmavém oblečení uprostřed
  • Lydie Holznerová, provdaná Bondyová
    Lydie Holznerová, provdaná Bondyová
  • Vlastimil Moravec[p. 19]
    Vlastimil Moravec[p. 19]

Vyšetřování na místě atentátu

Asi hodinu po atentátu se dostavil na místo činu velitel pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke a státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank.[1] Člen pražské tajné policie – německý fotograf gestapa – Adolf Dauer[16] pak mezi polednem a časným odpolednem[17] pořídil snímky celého místa atentátu.[1][p. 24]

Předměty doličné

Gabčíkovo dámské jízdní kolo; letní plášť světle béžové barvy z balonového hedvábí s bílými knoflíky; čepice béžové barvy se značkou obchodního domu Bílá labuť; dvě kožené tašky; bomba[p. 1] i náhradní zásobník do samopalu Sten[p. 25])[3] to vše padlo do rukou německých vyšetřovatelů, kteří na základě rozboru vzorků zeminy z pláště kola určili, že se jezdec pohyboval nedaleko Panenských Břežan.[12] Značka bicyklu a jeho výrobní číslo 40363 přivedly Němce do prodejny v Teplicích.[12]

Gabčíkovo kolo na Václavském náměstí

Ve výkladní skříni Baťova obchodního domu na Václavském náměstí byly předměty z místa atentátu vystaveny (a opatřeny výzvou, že osoba, která dodá zprávy, jež povedou k dopadení pachatelů obdrží 10 milionů protektorátních korun[3]) a němečtí kriminalisté očekávali, že se najde někdo (zlákán vysokou finanční odměnou), kdo předměty pozná a jim se podaří určit jejich majitele.[12] Ačkoliv byl velociped charakteristický například tím, že měl poškozený výplet na zadním kole, nikdo se nepřihlásil v Praze a ani v Teplicích, kde bylo kolo vyrobeno a prodáno; zvláštní vyšetřovací komise kupce a ani vlastníka jízdního kola nevypátrala.[12] Slíbená beztrestnost a ani vysoká odměna nezlákala předchozí majitelky kola (Lydii Holzerovou,[p. 20] Marii Šebestovou,[p. 22] Barboru Kuthanovou[p. 23]) k poskytnutí jakýchkoliv informací.[12]

... pachatel, jenž uprchl pěšky, zanechal v blízkosti místa činu dámský velocipéd značky Moto-Velo J. Krčmář Teplice tovární číslo 40 363. Tento dámský velocipéd má černé věnce kola s 9 mm širokými červenými pruhy, slonovinové červeně zdobené vidlice a rám, červená černě lemovaná řídítka, červenohnědé dobře zachovalé pérované sedlo, hnědou torbu na nástroje, černé chránidlo řetězu a značně poškozenou, tmavě a světle zbarvenou ochrannou síť ...

Vyhláška, kde byla vypsána odměna za dopadení strůjců atentátu, Popis Gabčíkova jízdního kola, [15]

Prozrazení, odsouzení, ...

Zrada parašutisty Karla Čurdy a další intenzivní vyšetřování atentátu vedlo k postupnému rozkrytí sítě podporovatelů parašutistů. Lydie Bondyová–Holznerová[p. 20] (původní majitelka kola) byla zatčena, protože neposkytla Němcům informace o vlastníkovi bicyklu.[12] Současně s ní byla zatčena i její matka Frieda Holznerová,[p. 26] její manžel urolog MUDr. Jiří Bondy,[p. 21] jeho strýc Zdenko (Zdeněk) Bergmann[p. 27] a oba jeho rodiče (zatčení v létě 1942[18]): gynekolog a porodník MUDr. Alexander (Alexandr) Bondy[18][p. 28] a jeho manželka Hilda Bondyová.[12][18][p. 29]

Zatčeny byly i rodiny Šebestových[p. 30] a Kuthanových.[12][p. 31] Všichni byli 29. září 1942 odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán 24. října 1942 v odstřelovacím koutě v KT Mauthausen.[12]

Rodina Novákových byla zatčena gestapem až 9. července 1942.[p. 32] Všichni rodinní příslušníci byli převezeni do věznice gestapa v Terezíně a odtud dne 23. října 1942 do Mauthausenu. Jindřiška Nováková byla (za svoji nepřímou účast na atentátu) zavražděna ve věku 14 let dne 24. října 1942 v 11 hodin a 12 minut. Byla nejmladší z obětí, které nacisté v Mauthausenu popravili.[19] Ve stejný den byli manželé Novákovi i s dcerami Annou a Miroslavou a synem Václavem popraveni na stejném místě.[2][p. 33]

Pamětní desky

Příběh obou jízdních kol vykonavatelů atentátu na Reinharda Heydricha – parašutistů Jozefa Gabčíka a Jan Kubiše – je svázán rovněž s několika pamětními deskami v pražských ulicích.

  • Pamětní desky v pražských ulicích
  • Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthropoid (Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1 – Josefov)
    Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthropoid (Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1 – Josefov)
  • Pamětní deska na ZŠ Bohumila Hrabala (Zenklova 26/52, Praha 8 – Libeň)
    Pamětní deska na ZŠ Bohumila Hrabala (Zenklova 26/52, Praha 8 – Libeň)
  • Pamětní deska věnovaná rodině Novákových (Novákových 375/5; Praha 8 – Libeň)
    Pamětní deska věnovaná rodině Novákových (Novákových 375/5; Praha 8 – Libeň)

Text na pamětní desce v ulici Elišky Krásnohorské

Ulice Elišky Krásnohorské v Praze 1 – Josefově

S příběhem Gabčíkova velocipedu souvisí pamětní deska, která je věnována památce příslušníků rodin Bergmannových, Bondyových a Holznerových, jež se nachází na obvodové zdi vpravo od vchodu do činžovního domu na adrese: Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha 1 – Josefov.[p. 34]

V tomto domě žili obětaví členové odboje
Hilda BONDYOVÁ, MUDr. Alexander BONDY
Lydie BONDYOVÁ, MUDr. Jiří BONDY
Frieda HOLZNEROVÁ a Zdenko BERGMANN
podpořili splnění úkolu výsadku ANTHROPOID
Zavražděni 22.7.1942 v Terezíně
a 24.10.1942 v KT Mauthausen

 ,  ,  

Text na pamětní desce v Zenklově ulici

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Základní škola Bohumila Hrabala (Zenklova 26/52, Praha 8 Libeň)

S příběhem Kubišova bicyklu souvisí pamětní deska věnovaná památce čtrnáctileté „dívky s kolem“ – Jindřišky Novákové, která byla dne 4. září 2014 (na symbolický den všech Jindřišek[9]) slavnostně odhalena na vnější zdi budovy Základní školy Bohumila Hrabala na adrese Zenklova 26/52, Praha 8 – Libeň.[19]

Jindřiška Nováková
*6.5.1928 Podmokly
†24.10.1942 Mauthausen
Navštěvovala tuto školu v letech
1938-1942. Byla popravena za
pomoc členům skupiny Anthropoid
při vykonání atentátu na
zastupujícím říšském protektorovi
Reinhardu Heydrichovi.
Nezapomeneme.

 ,  , [19]

Text na pamětní desce v ulici Novákových

Pohled do ulice Novákových od Zenklovy ulice

Václav a Marie Novákovi bydleli na dnešní (2021) adrese Novákových 351/3 (od roku 1940 se ulice jmenovala Poděbradova, v letech 1940 až 1945 pak Pavla Stránského). Kvůli stavbě pražského metra byl původní dům zbořen, ale pamětní deska z něj snesená byla přemístěna na vedlejší dům na dnešní adrese Novákových 375/5 Praha 8 – Libeň.[2][20]

Z tohoto domu
byla odvlečena na popraviště
v Mauthausenu sokolská rodiny
Novákova,
oběť nacistické msty
za Heydrichovu smrt.
Václav Novák,
náčelník župy krušnohorské
a člen cvič. sboru Sokola Praha I.
s manželkou Marií a dětmi
Aničkou, Slávkou,
Jindrou a Václavem.
Na věčnou paměť
tělocvičná jednota
Sokol Praha I.

 ,  , [20]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Na místě činu zůstala ještě jedna neodjištěná (nepoužitá) bomba. Tímto slovem němečtí vyšetřovatelé označovali speciálně upravený (modifikovaný), původně protitankový granát vzor 73, který Jan Kubiš vyrobil z plastiku 808 a dalších komponent.[3]
  2. ↑ Kirchmayerova třída je dnešní (2021) spojka Zenklovy ulice s ulicí V Holešovičkách[1] s ostrou zatáčkou vpravo dolů, která vede dál ulicí V Holešovičkách. Původní zatáčka, kde k atentátu došlo, se během času a přestavby Prahy ocitla pod úrovní okolní nové mimoúrovňové křižovatky a tak celé místo během doby zcela změnilo svoji podobu.[1] V místě atentátu se od 27. května 2009 nachází Památník Operace Anthropoid[1] (GPS souřadnice 50°7'4.201"N, 14°27'54.711"E) a informační tabule (GPS souřadnice: 50°7'4.579"N, 14°27'53.979"E). V letech 1940 až 1945 se dnešní Zenklova ulice nazývala Kirchmaierova (německy Kirchmaierstrasse)[1] a ulici V Holešovičkách nazývali Němci Klein Holleschowitz.[1]
  3. ↑ Podle Vojenského historického ústavu (VHÚ) bylo Kubišovo kolo model Zbrojovka, typ číslo 15; subtyp, který se jmenoval Monta.[4]
  4. ↑ Zbrojovka Brno začala jízdní kola vyrábět v letech 1923 až 1925 s tím, že všechny komponenty nezbytné pro výrobu se vyráběly ve vlastních dílnách a nesly označení (písmeno „Z“).[5] Od roku 1935 byla zavedena i výroba značkových speciálních kol s radiálním středovým uložením.[5] Kola byla niklovaná, chromovaná s barevným nástřikem, ráfky měly 26 a 28 palců (včetně balónových plášťů).[5] Zbrojovka produkovala kola cestovní pánská i dámská, polozávodní i závodní. Kromě značky „Z“ se vyráběla kola s označením štítku Monta (cestovní pánské i dámské, lehké polozávodní).[5]
  5. ↑ V letech 1940 až 1945 se ulice jmenovala Primátorská (německy: Primatorenstrasse) nyní je to Zenklova ulice.[1]
  6. ↑ Libeňská Sokolovna se nachází na adrese: Zenklova 2/37, 18000 Praha 8 - Libeň; Základní kámen budovy byl položen 10. října 1909 a 14. srpna 1910 byla budova otevřena. Dne 13. srpna 2001 byla budova sokolovny prohlášena za kulturní památku. GPS souřadnice: 50.1085094N, 14.4717256E (50°6'30.634"N, 14°28'18.212"E).
  7. ↑ Baťova prodejna v Libni se nacházela na dnešní adrese Zenklova (německy: Primatorenstrasse) 286/26, 180 00 Praha 8 - Libeň.[1]
  8. ↑ Žofie Čermáková bydlela na adrese Na Rokytce 1031/26.[2]
  9. ↑ Cecílie Adamová bydlela na adrese V Holešovičkách 1493/44.[2]
  10. ↑ Cecílie Adamová viděla (ještě před Jindřiškou) parašutistu Jana Kubiše, jak odstavuje zakrvavené kolo.[2]
  11. ↑ Miroslav Piskáček, * 31. 3. 1927 – 24. 10. 1942
  12. ↑ Ulice se od roku 1930 do roku 1948 jmenovala Na Kolínské (německy Kolin–Garten), dnes (2021) je to Gabčíkova ulice.[1] Gabčík minul dva body:
    • Před domem na drese Gabčíkova 1236/21 se nacházela trafika, v níž prodával Karel Douša, jenž byl jedním ze svědků atentátu v ulici V Holešovičkách a který hned 27. května 1942 vypovídal. Později byl Douša jedním z těch, kdo identifikovali těla zabitých výsadkářů v Resslově ulici a za svoje svědectví dostal peněžitou odměnu.[2]
    • Na sloupku vpravo vedle branky, kterou se vchází do předzahrádky domu, na adrese Gabčíkova 1224/4 se nachází pamětní deska s textem: „V tomto domě žili obětaví čelenové odboje / manželé / Ludmila a Josef / RYŠAVÍ / Spolupracovníci výsadku ANTHROPOID, / popraveni nacisty 24.10.1942 v Mauthausenu.“ Pamětní deska, zde umístěná od 27. května 2017, se nachází na GPS souřadnicích 50°7'5.919"N, 14°27'37.773"E.[13]
  13. ↑ Řeznický krám Františka Braunera se nacházel v sousedství vchodu domu na adrese Na Zápalčí 22[3], jak se ulice jmenovala v letech 1931 až 1948; německy Zündstätte;[1] dnes se jedná o dům na adrese Valčíkova 1153/22.[14]
  14. ↑ Ke střelbě použil Jozef Gabčík armádní automatickou pistoli značky Colt.
  15. ↑ Jednalo se o typ Mercedes 320 Cabriolet-B (se značkou SS–3).[3]
  16. ↑ Pramen[7] uvádí, že Jan Kubiš měl jízdní kolo půjčené od rodiny Novákových.[7]
  17. ↑ Holznerovi bydleli v Dubské ulici číslo popisné 674/29.[15]
  18. ↑ Teplický prodejce a opravář jízdních kol a motocyklů Josef Krčmář měl svůj obchod v domě Eichwald číslo popisné 379/5 na rohu Rokycanovy a Dubské ulice.[15]
  19. ↑ a b c Vlastimil Moravec (* 17. března 1921 – 24. října 1942), syn Marie Moravcové.
  20. ↑ a b c Lydie Holznerová (provdaná Bondyová; * 3. září 1921 – 24. října 1942).
  21. ↑ a b MUDr. Jiří Bondy (* 2. dubna 1910 v Praze – 22. července 1942, umlácen dozorci v malé pevnosti v Terezíně). Pramen[18] uvádí jako datum jeho úmrtí 21. července 1942.[18]
  22. ↑ a b Marie Šebestová (rozená Voráčková; * 31. října 1908 – 24. října 1942).
  23. ↑ a b Barbora Kuthanová (rozená Voráčková; * 4. února 1904 – 24. října 1942).
  24. ↑ Adolf Dauer pořídil celkem 16 „fotografických map“ místa atentátu i pozdějšího boje parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje.[16] Obě tyto složky se dochovaly v pražském a berlínském archivu.[16]
  25. ↑ Samopal Sten–gun Mk II FF 209 bez ramenní opěrky.[3]
  26. ↑ Frieda Holznerová (* 24. května 1898 – 24. října 1942).
  27. ↑ Zdenko (Zdeněk) Bergmann (* 25. srpna 1895 – 24. října 1942)
  28. ↑ MUDr. Alexander (Alexandr) Bondy (* 3. října 1874 v Praze – 24. října 1942)
  29. ↑ Hilda Bondyová (rozená Bergmannová; * 8. června 1887 – 24. října 1942).
  30. ↑ Karel Šebesta (* 25. 10. 1898) + Marie Šebestová (rozená Voráčková, * 31. 10. 1908)
  31. ↑ Antonín Kuthan (* 7. 6. 1896) + Barbora Kuthanová (rozená Voráčková, * 4. 2. 1904)
  32. ↑ U manželů Václava a Marie Novákových přespávali Gabčík s Kubišem.[2]
  33. ↑ Václav Novák, * 18. ledna 1893; Marie Nováková, rozená Soukupová, * 2. února 1897; Anna Nováková, * 23. května 1919; Václav Novák, * 10. května 1921; Miroslava Nováková, * 31. srpna 1925; Jindřiška Nováková, * 6. května 1928.
  34. ↑ Ulice se za protektorátu jmenovala německy Krásnohorská Gasse.[18]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af PADEVĚT, Jiří; ŠMEJKAL, Pavel. Anthropoid (průvodce, kapitola „Akce, útěk a krypta“) [online]. web: Obalky Kosmas cz, 2016 [cit. 2021-11-23]. Strany 120 až 141. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 8, s. 656, 662, 668 až 672, 675, 676. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l ČVANČARA, Jaroslav; STEGBAUER, Jiří. Akce atentát. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1991. 126 s. Dostupné online. ISBN 80-85110-77-6. S. 92 až 98. Dokumentární fotografie s textem podávají svědectví o atentátu na říšského protektora R. Heydricha. 
  4. ↑ KUBÍKOVÁ, Dáša. Výsadkář vzdal hold Kubišovi a Gabčíkovi. Má podobné kolo, na kterém Kubiš ujížděl od atentátu [online]. web: Vysočina rozhlas cz, 2021-10-27. 2021-11-22. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Zbrojovka Brno [online]. web: Historická kola Písek cz [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c SYROVY, Petr. Jindřiška Nováková [online]. web: You Tube, 2019-02-24 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f Jindřiška Nováková odvedla zakrvácené Kubišovo kolo... [online]. PodKást pro každého, 2021-04-17 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Jindřiška Nováková [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b MUNDL, Stanislav, Ing.; JEDLIČKA, František, Ing. Pamětní deska Jindřiška Nováková [online]. VETS (Spolek pro vojenská pietní místa), 2015-10-14 [cit. 2021-11-20]. Umístění: Praha 8, Zenklova 52, Základní škola B. Hrabala; GPS souřadnice: N50°6'27.55 E14°28'20.74;. Dostupné online. 
  10. ↑ LENC, Zdeněk; BAREŠ, Ivan. Panenka proti Heydrichovi [online]. Česká televize, 2015-10-05 [cit. 2018-09-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ JANÍK, Vlastislav. Baumanovi: Příběh rodiny Baumanovy [online]. [cit. 2018-09-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Nová pamětní deska v ulici Elišky Krásnohorské 2 [online]. web: Praha 1 cz, 2020-10-29 [cit. 2021-11-18]. GPS souřadnice: 50.0902947; 14.4199547. Dostupné online. 
  13. ↑ Gabčíkova 1224/4, 182 00 Praha 8 - Libeň [online]. Mapy cz [cit. 2021-11-23]. GPS souřadnice: 50°7'5.919"N, 14°27'37.773"E; 50.1183108N, 14.4604925E. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e ŠMEJKAL, Pavel. Fotogalerie: Místa, kudy prošel Anthropoid (72/84) [online]. web: Týden cz [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d e f g h i j BOUŠKOVÁ, Pavlína, Mgr.; historička a vedoucí historického oddělení RMT. 27. května si připomínáme atentát na nacistu Heydricha (Atentát na zastupujícího říšského protektora a podíl statečných jedinců z Teplicka na jeho uskutečnění) [online]. web: Regionální muzeum v Teplicích (RMT); aktuality [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c 27. květen 1942 [online]. web: Lažáky Mamorial cz [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ web: Press Reader com [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 1: Nové Město, Staré Město, Josefov, s. 128. 
  19. ↑ a b c BÁRTÍK, Václav. NOVÁKOVÁ Jindřiška – Na budově ZŠ Bohumila Hrabala Zenklova 52, Praha 8 Libeň [online]. web: Pamětní desky v Praze, 2014-09-29 [cit. 2021-11-20]. GPS souřadnice: N50°6'27.55 E14°28'20.74. Dostupné online. 
  20. ↑ a b BÁRTÍK, Václav. NOVÁK Václav – Na domě čp. 375 v ulici Novákových 5 Praha 8 Libeň [online]. web: Pamětrní desky v Praze cz, 2020-10-02 [cit. 2021-11-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • ŠMEJKAL Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Vydání první. Praha: nakladatelství Academia, 2016. 199 stran. Průvodce. ISBN 978-80-200-2555-5. (Vyšlo též v angličtině a němčině); Kapitola: Akce, útěk a krypta (strany 120 až 141).
  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 1. vydání; Praha: Laguna, 1997-2002. 2 svazky; ISBN 80-86274-40-3.
  • PANNWITZ, Heinz. Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha. Překlad Stanislav Berton. Praha: BVD, 2016. 127 s. ISBN 978-80-87090-97-8. 

Související články

Externí odkazy

  • Jindřiška Nováková na YouTube – Datum: 24. února 2019; Autor: Petr Syrovy; Stopáž: 19 minut a 41 sekund; Nejmladší z obětí, které nacisté v Mauthausenu zavraždili (24. října 1942 v 11 hodin a 12 minut)
  • Jindřiška Nováková odvedla zakrvácené Kubišovo kolo ... na YouTube – Datum: 17. dubna 2021; Autor: PodKást pro každého; Stopáž: 4 minuty a 5 sekund
  • PLAČEK, Štěpán. Animace průběhu atentátu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-05-27 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  • CHURAVÝ, Mojmír. Pamětní deska podporovatelů výsadku Anthrophoid [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2021-11-17 [cit. 2021-12-22]. Umístění: Umístění: Praha 1, Elišky Krásnohorské 10/2. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Pametni Deska Zenklova 52 Praha 8.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Volně přístupná pamětní deska na vnějším plášti Základní školy Bohumila Hrabala (na adrese: Zenklova 26/52, Praha 8 Libeň). Pamětní deska je věnována Jindřišce Novákové (1928–1942) – čtrnáctileté účastnicí protektorátního protinacistického odboje (pomáhala skrýt stopy po atentátu na R. Heydricha) a stala se nejmladší obětí v koncentračním táboře Mauthausen
Dvojdům ve Valčíkově ulici.jpg
Autor: Jan Polák, Licence: CC BY-SA 3.0
Dvojdům ve Valčíkově ulici. V roce 1942 bylo v levém domě řeznictví, v němž se skrýval Jozef Gabčík po atentátu na Reinharda Heydricha.
Reznictvi Frantiska Braunera Na Zapalci 22 Praha 1942.jpg
Řeznický krám Františka Braunera na adrese „Na Zápalčí“ 22 (dnes (2021) na adrese Valčíkova 1153/22, 182 00 Praha 8 - Libeň). V této provozovně se snažil parašutista Jozef Gabčík skrýt dne 27. května 1942 dopoledne před svým pronásledovatelem – Heydrichovým osobním řidičem a šéfem ochranky SS-Oberscharführerem Johannesem Kleinem.
Elišky Krásnohorské.jpg
Autor: Aktron, Licence: CC BY-SA 3.0
ulice Elišky Krásnohorské
Kolo Jozefa Gabcika 1942.jpg
Dámské jízdní kolo, které na místě atentátu zanechal parašutista Jozef Gabčík, pařilo původně Lydii Bondyové (rozené Holznerové) a složitou cestou nakonec doputovalo přes Marii Moravcovou a Vlastimila Moravce ke Gabčíkovi. Po atentátu bylo vystaveno ve výkladní skříni Baťova obchodního domu na Václavském náměstí.
Jindriska Novakova 1928 1942 Blue.jpg
Jindřiška Nováková (1928–1942) – čtrnáctiletá účastnice protektorátního protinacistického odboje (pomáhala skrýt stopy po atentátu na R. Heydricha) a stala se nejmladší obětí v koncentračním táboře Mauthausen.
Lydie Bondyova Holznerova 1921 1942.jpg
Lydie Bondyová (rozená Lidie Holznerová; * 3. září 1921 – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byla manželkou MUDr. Jiřího Bondyho. Původní majitelka dámského jízdního kola, které Jozef Gabčík použil při atentátu na R. Heydricha. Popravena coby podporovatelka parašutistů výsadku Anthropoid.
Prodejna Bata Praha Liben Primatorska 26 rok 1942.jpg
Libeňská prodejna firmy Baťa na adrese Zenklova (německy: Primatorenstrasse) 286/26, 180 00 Praha 8 - Libeň. Před touto prodejnou v postranní ulici (tehdejší Slavatova ulice; dnes (2021) ulice U Synagogy) odstavil zkrvavené kolo Jan Kubiš a dále pokračoval oklikou do bytu Novákových.
KralicekLibenSokolovna.jpg
Emil Králíček: Libeňská sokolovna, Praha 8-Libeň, č. p. 2, Zenklova 37, vstupní průčelí.
Pamětní deska u Palmovky.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Praha-Libeň, Novákových 375/5. Pamětní deska: „Z TOHOTO DOMU BYLA ODVLEČENA NA POPRAVIŠTĚ V MAUTHAUSENU SOKOLSKÁ RODINA NOVÁKOVA, OBĚŤ NACISTICKÉ MSTY ZA HEYDRICHOVU SMRT. VÁCLAV NOVÁK, NÁČELNÍK ŽUPY KRUŠNOHORSKÉ A ČLEN CVIČ. SBORU SOKOLA PRAHA I, S MANŽELKOU MARIÍ A DĚTMI ANIČKOU, SLÁVKOU, JINDROU A VÁCLAVEM. NA VĚČNOU PAMĚŤ TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL PRAHA I.“
Edith Holzner 1925 In Denmark.jpg
Edita Holznerová (Edith Holzner) (* 1925) byla mladší sestrou Lydie Bondyové (rozené Holznerové). V říjnu roku 1939 vycestovala z protektorátu do tehdy neutrálního Dánska. Druhou světovou válku přežila a dožila se více jak 88 let věku. Na nedatované fotografii uprostřed je Edita Holznerová ve tmavém oblečení se svými českými přáteli v Dánsku.
Grenade of Kubis (Anthropoid).jpg
Запасная граната Кубиша, найденная на месте покушения на Гейдриха 27 мая 1942 года
Praha Josefov Elisky Krasnohorske 2 deska.jpg
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha - Josefov, Elišky Krásnohorské 2, pamětní deska
Miroslav Piskacek 1927 1942.png
Miroslav Piskáček (* 31. března 1927 Praha – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen v 16.42 hodin) byl synem Jaroslava Piskáčka (* 3. května 1897 Vysočany – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) a Antonie Piskáčkové (rozené Hruškové; * 8. června 1900 – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen). Miroslav Piskáček byl spolu s rodiči podporovatelem parašutistů operace Anthropoid. Zatčen gestapem 17. července 1942.
Dvojdům ve Valčíkově ulici - detail vstupu.jpg
Autor: Jan Polák, Licence: CC BY-SA 3.0
Detail vstupu do domu ve Valčíkově ulici číslo 1153/22. Místo dnes zamřížovaného okna vlevo od vchodu byl vstup do řeznictví, v němž se krátce po atentátu na Reinharda Heydricha skrýval Jozef Gabčík.
Zenklova 52, ZŠ Bohumila Hrabala.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Libeň. Zenklova 26/52, Základní škola Bohumila Hrabala.
Libeň, Novákových, od Zenklovy.jpg
Autor: ŠJů (cs:ŠJů), Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Libeň. Ulice Novákových, od Zenklovy.
Kola Gabčíka a Kubiše (mapa).jpg
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 3.0
Výřez z mapy Libně s vyznačenými místy, souvisejícími s atentátem na Reinharda Heydricha.1. Místo atentátu; 2. budova prodejny Baťa v Primátorské (Primatorenstrasse, dnes Zenklova) ulici 26; 3. Dvůr domu Poděbradova (Pavla Stránského, dnes Novákových) 5. Mapový podklad: Orientační plán hlavního města Prahy s okolím 1938, mapové listy 22 a 31
Vlastimil Moravec 1921 1942 before 1940.gif
Vlastimil Moravec (* 17. března 1921 – 24. října 1942). Absolvoval obchodní gymnázium. Vlastimil, zvaný též "Aťa", zařizoval pro parašutisty kurýrní spojení (fungoval jako spojka parašutistů) a podílel se i na přípravě atentátu. Dne 26. dubna 1942 dostal od Vlastimila Moravce parašutista Jozef Gabčík jízdní kolo, které bylo při atentátu použito. V den zátahu na byt rodiny Moravcových (17. června 1942) nebyl Vlastimil v Praze. Gestapo jej domů přivolalo fingovaným telegramem. Po zatčení byl Vlastimil na gestapu mučen a zřejmě to byl on, kdo prozradil místo úkrytu parašutistů - kostel v Resslově ulici. Spolu se svým otcem Aloisem Moravcem (* 1887) byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října 1942. Fotografie z doby před druhou světovou válkou.