Koliha severní

Jak číst taxoboxKoliha severní
alternativní popis obrázku chybí
Koliha severní (ilustrace H. E. Dressera, 1871–1881)
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rodkoliha (Numenius)
Binomické jméno
Numenius borealis
(Forster, 1772)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koliha severní (Numenius borealis) je pták z čeledi slukovití z rodu koliha. Ještě v první polovině 19. století se jednalo o jednoho z nejhojnějších ptáků Kanady, avšak nadměrný lov spolu s úbytkem přirozeného prostředí a vymizením klíčového zdroje potravy, sarančete Melanoplus spretus, způsobily drastický úbytek populace. Poslední potvrzené pozorování ptáka nastalo v roce 1963 a druh je patrně vyhynulý.

Taxonomie

Druh byl poprvé popsán německým přírodovědcem Johannem Reinholdem Forsterem v roce 1772.[2] Binomické jméno druhu je Numenius borealis. Název Numenius pochází ze starořeckého noumenios, což je pták zmiňovaný Hésychiem z Milétu. Tento zmiňovaný pták je spojován s kolihami, protože jeho pojmenování je patrně odvozeno z neos, „nový“, a mene, „měsíc“, což patrně odkazuje k zobáku kolih ve tvaru půlměsíce.[3][4] Druhové jméno borealis pochází z latiny a znamená „severní“.[5]

Koliha severní představuje jednoho z devíti zástupců rodu koliha (Numenius), i když kdysi se řadila do samostatného rodu Mesoscolopax.[6] Kolihy náleží do čeledi slukovití a řádu dlouhokřídlí.

  • Vybraná dobová vyobrazení
  • 1827–1838

    1827–1838

  • 1838

    1838

  • 1913

    1913

Popis

Jedná se o malého ptáka o výšce 29–34 cm.[7]

Peří na hlavě má tmavě hnědé pruhy. Spodní část těla včetně kostřece je tmavě hnědá s hnědým až žlutohnědým kropením. Primární a sekundární letky jsou tmavé, 6 vnitřních primárních letek má bílé zakončení. Krátký tupý ocas je šedo-hnědý s hnědým kropením. Spodní části těla jsou žlutě skořicové, hruď a boky mají tmavé výrazné proužkovité fleky a skvrny ve tvaru písmene Y.[8]

Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. Podobně jako u ostatních slukovitých, samice je o něco větší než samec. Zobák je dlouhý a tenký, u kořene narůžovělý, na konci černý, jemně zahnutý směrem dolů a na kolihu poměrně krátký. Duhovka je tmavě hnědá. Tenké chůdovité nohy jsou na kolihu také poměrně krátké, jejich zbarvení je do modro-šeda.[8]

Biologie a chování

O biologii a chování kolih severních toho není příliš známo. Rozmnožují se od května do srpna v bezlesé arktické tundře v nízkých nadmořských výškách do 335 m n. m. Po skončení rozmnožování, někdy v období července až října, kolihy migrují na jih.[7]

Rozšíření a habitat

Vycpaný exemplář (Lavalská univerzita, Quebec, Kanada)

Kolihy severní se kdysi rozmnožovaly v kanadských Severozápadních teritoriích a částečně i na Aljašce. S příchodem zimy ptáci migrovali do kanadského Labradoru, odkud se vydávali dále na jich přes Karibské moře až do Uruguaye, Paraguaye, Brazílie a nejjižnějších cípů Argentiny a Chile. Zpět do arktických oblastí se vraceli patrně podél západního pobřeží obou Amerik.[7]

Populace

Koliha severní byla původně široce rozšířeným druhem v Kanadě, jeden z nejrozšířenějších kanadských ptáků vůbec. Její populace se před rokem 1860 odhaduje na stovky tisíc až miliony kusů. Do konce 19. století se však počty kolih severní snížily na minimum.[9] K hlavním příčinám dramatického úbytku populace patří nadměrný lov, který byl na kolihy v Severní America pořádán každé jaro. Nicméně když v roce 1916 byl lov kolih postaven mimo zákon, nedošlo k zotavení populace, takže za vymizením druhu spíše stojí ztráta přirozeného prostředí prérií, které byly přeměny na zemědělskou krajinu, a vymření sarančete Melanoplus spretus, které představovalo jejich klíčový zdroj potravy.[7][10] Poslední potvrzený výskyt kolihy severní se datuje k roku 1963.[7] Poté proběhlo několik dalších, avšak nepotvrzených pozorování.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Coraciiformes [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 276. (anglicky) 
  4. ↑ BRISSON, Mathurin Jacques. Ornithologie, ou, Méthode contenant la division des oiseaux en ordres, sections, genres, especes & leurs variétés. Paris: Jean-Baptiste Bauche, 1760. S. Vol. 1, p. 48, Vol. 5, p. 311. (fr, la) 
  5. ↑ borealis - překlad na Latinsky.cz [online]. Latinsky.cz [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ American Ornithologists' Union. A classification of the bird species of South America Part 02 [online]. [cit. 2008-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-12. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f BirdLife International. Numenius borealis [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2019-07-26 [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22693170A155293606.en. (anglicky) 
  8. ↑ a b HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 316. (anglicky) 
  9. ↑ Species Profile: Eskimo Curlew [online]. Government of Canada, 2011-11-29 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Eskimo Curlew Species Profile [online]. Alaska Department of Fish and Game [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Handbook of the birds of the world. Příprava vydání J. del Hoyo, J.; A. Elliott & J. Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 316. (anglicky) 
  • National Geographic Society. Field guide to the birds of North America.. Washington, D.C.: National Geographic, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7922-6877-6. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Numenius borealisAWP208AA2.jpg
Eskimo Curlew , Numenius borealis, hand-colored engraving
Numenius borealis 1838.jpg
« Numenius brevirostris » = Numenius borealis (Eskimo Curlew) - adult
Status iucn3.1 CR cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Numenius borealis ULaval 1.jpg
Autor: Cephas, Licence: CC BY-SA 3.0
Taxidermied Eskimo Curlew. Teaching and research collections, Laval University Library.
Numenius borealis map.svg
Autor: Cephas, Licence: CC BY-SA 4.0
 
Nonbreeding
 
Breeding
Eskimo Curlew.jpg
Esquimaux Curlew (Numenius Borealis) Hand-colored lithograph from A History of the Birds of Europe (1871-1881) by Henry Eeles Dresser (1838-1915).
Birds and nature in natural colors - being a scientific and popular treatise on four hundred birds of the United States and Canada (1913) (14775187053).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: birdsnatureinnat03chic (find matches)
Title: Birds and nature in natural colors : being a scientific and popular treatise on four hundred birds of the United States and Canada
Year: 1913 (1910s)
Authors:
Subjects: Birds -- North America
Publisher: Chicago : A.W. Mumford, Publisher
Contributing Library: American Museum of Natural History Library
Digitizing Sponsor: Biodiversity Heritage Library

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
use of its uncommon fatness and the excellence of its meat, itwas generally know in New England as the dough bird. No doubt these qual-ities were the chief cause of the curlews extinction. Thus the very qualitiesthat should have insured the perpetuation of the species for the benefit of pos-terity led to its destruction by our improvident selves. The bird is spoken of hereas extinct since, to all intents and purposes, it is so, although a few probably stillsurvive. The lesson to be drawn from the destruction of the curlew and the pas-senger pigeon is that in the case of any given game bird we cannot tell exactlywhen the danger line is crossed and the safety of the species begins to be threat-ened. The untimely end of the curlew and pigeon shows that it is the part ofwisdom to apply the brakes before the bottom of the hill is reached—in otherwords, to adopt effective preventive measures before it is too late. Greater abundance atones for the smaller size of this curlew in regions 442
Text Appearing After Image:
538 ESKIMO CURLEW.Numenius borealis).About ^ Life-size. COPTRIGMT MUMFOHD, CMFCAQO where it is regularly found at all. It moves up the Mississippi Valley in immenseflocks, deploying over the prairies, and keeping company with such birds as theBartramian sandpiper and the golden plover. When feeding in extensive com-panies the birds keep up a conversational chattering, which Coues likens to thatof a flock of blackbirds. In Labrador, where these curlews have been most closely studied, they arefound to feed largely upon the cow berry (Empctrum nigram), so greedily, infact that their plumage often becomes stained with its purple juice. Upon thisfare, together with a generous allowance of sea food in the shape of snails, thebirds become excessively fat, and are in prime condition for the unreluctantgunner in August or early September. April Rain O the dashing, April rain Making crystal-clear the paneOf the window in my lilac-scented room! The quick flashing of bird-wings And the freshened

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.