Koločava

Koločava Колочава
Pohled na Koločavu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	48°25′36″ s. š., 23°41′54″ v. d.
Nadmořská výška	631 m n. m.
Časové pásmo	UTC+2 / UTC+3
Stát	Ukrajina Ukrajina
Oblast	Zakarpatská
Okres	Chust
Koločava Koločava, Zakarpatská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 029
Správa
Starosta	Vasyl Ivanovyč Chudyněc
Adresa obecního úřadu	90043, Закарпатська обл., Міжгірський район, с. Колочава, вул. Шевченка, 78, тел. 2-82-24; 2-82-81
Telefonní předvolba	+380 3146
PSČ	90043
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koločava, také Kaločava^[1] (ukrajinsky Колочава, maďarsky Alsókalocsa,^[1] německy Kolotschawa; zastarale Nižná Koločava) je obec na západní Ukrajině, správní středisko Koločavské venkovské komunity (ukrajinsky Колочавська сільська громада). Leží v okrese Chust Zakarpatské oblasti na jižní hranici Siněvirského národního parku. Obcí protéká řeka Terebla.

Kromě Koločavy jsou součástí Koločavské venkovské komunity tato sídla:

Koločava byla do roku 1919 součástí Uherska. V letech 1919–1938 patřila do Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československa. V letech 1939–1945 byla anektována Maďarskem. Od roku 1946 bylo místo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky a od roku 1991 je součástí Ukrajiny. V současnosti zde žije okolo 5000 obyvatel.

Koločava má 10 muzeí a 20 památníků:

1. muzeum Kostel Ducha svatého
2. Historické a Etnografické muzeum Ivana Olbrachta
3. skanzen vesnické architektury Старе Село
4. muzeum Sovětská škola
5. muzeum Česká škola
6. muzeum Koločavské úzkorozchodné železnice
7. muzeum Bunkr Štajera
8. muzeum Památník vojákům internacionalistům
9. muzeum Arpádova linie
10. muzeum vorařství (již řadu let zpustlé)

Koločava proslula jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny literárního díla Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj loupežník. Ve vesnici je škola s muzeem a bustou Ivana Olbrachta. U dřevěného kostela sv. Ducha, ležícího v Horbu^[2] u silnice směrem k jezeru Siněvir, se nachází hroby tří českých četníků, kteří zemřeli během služby v Koločavě. Jednoho z nich zabil Nikola Šuhaj, V tomto kostele bylo do nedávné doby umístěno Muzeum ateismu, založené v časech existence Sovětského svazu.^[3] Na hřbitově blíže na náměstí se nachází hroby Nikoly a jeho ženy Eržiky. Za hřbitovem je muzeum československé školy a také nový skanzen.

• 
  Busta Ivana Olbrachta (vedle nové školy)
• 
  Nová škola v Koločavě
• 
  Řeckokatolický kostel sv. Ducha v Koločavě
• 
  Interiér řeckokatolického kostela sv. Ducha v Koločavě
• 
  Hlavní ulice před restaurací Četnická stanice v Koločavě
• 
  Pomník na počest pracovních migrantů u autobusové zastávky uprostřed Koločavy. Sochař: Petro Štajer, mecenaš: Stanislav Arževitin, 2011
• 
  Pomník na počest bačovi (ovčákovi), otevřený v padesátých letech XX století, v roce 2009 obnovený a pozlacený.
• 
  Muzeum a Stará škola v Koločavě
• 
  Řeckokatolický kostel sv. Ducha v Koločavě

• Marijka nevěrnice (1936), Ivan Olbracht, Karel Nový, Vladislav Vančura, Bohuslav Martinů
• Nikola Šuhaj (1947), režie: Miroslav Josef Krňanský
• Ya pidu v daleki hory (1981), režie: Viktor Storoženko
• Olbracht i Koločava (2008), režie: Sergej Gubskyj
• Paměť a smíření (2009), režie: Sergej Gubskyj

• Semily, Česko (2013)^[4]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kolotschawa na německé Wikipedii a Колочавська сільська громада na ukrajinské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koločava na Wikimedia Commons
• (česky) Koločava – turistické info a fotografický doprovod na webu DuseKarpat.cz