Koloděje nad Lužnicí

Koloděje nad Lužnicí
Zámek v Kolodějích
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Týn nad Vltavou
Okres	České Budějovice
Kraj	Jihočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°15′10″ s. š., 14°25′9″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	189 (2021)[1]
Katastrální území	Koloděje nad Lužnicí (5,27 km²)
PSČ	375 01
Počet domů	119 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Koloděje nad Lužnicí
Další údaje
Kód části obce	68519
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koloděje nad Lužnicí jsou vesnice, část města Týn nad Vltavou v okrese České Budějovice. Nacházejí se asi tři kilometry severně od Týna nad Vltavou. Prochází zde silnice II/105. Koloděje nad Lužnicí jsou také název katastrálního území o rozloze 5,27 km². V katastrálním území Koloděje nad Lužnicí leží i Vesce.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1295,^[3] kdy je uváděn název Kaladý. Do poloviny 16. století náležela obec panství Březnice; poté ji Jan Čabelický ze Soutic připojil k panství Týna nad Vltavou. Jeho syn Adam po otcově smrti vybudoval v letech 1565–1570 v Kolodějích renesanční tvrz opevněnou vodním příkopem. Po Adamově smrti je obec v dědickém řízení již konkrétně zmíněna. V 17. století měnilo panství i obec majitele až se roku 1704 dostalo v dražbě do rukou Václava Norberta Oktaviána Kinského, jehož dcera Marie Alžběta se provdala za Františka Wratislava z Mitrowicz. V držení Wratislavů zůstal zámek až do roku 1943, kdy rod vymírá po meči a panství přechází sňatkem Marie Terezie Wratislavové do majetku Dercsényiů.

Za panování Františka Karla z Mitrowicz byla tvrz v letech 1737–1741 přestavěna na barokní zámek a byla k němu přistavěna kaple svaté Anny, která je ve své podobě ovlivněna dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je dílem architekta Jana Hybnera, autora kaple svatého Rocha v Rakovníku. V roce 1777 byla v obci zřízena škola, pro jejíž účely byla pak v roce 1878 upravena budova bývalého hostince na levém břehu řeky Lužnice. Roku 1842 byl vybudován mlýn, zdemolovaný v šedesátých letech 20. století v důsledku budování přehrady Orlík. Ve stejném období bylo mezi Kolodějemi a Týnem objeveno ložisko grafitu, které bylo následně vytěžováno. V souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín a vodního díla Hněvkovice byl v 80. letech demolován i kolodějský jez.

Od 1. ledna 1976 jsou Koloděje nad Lužnicí částí obce Týn nad Vltavou.^[4]

V roce 1680 vypukla v sousedním Týně nad Vltavou morová epidemie, z jejíhož vzniku byli obviněni týnští Židé a v důsledku toho byli z města vypovězeni. Majitelé několika okolních obcí jim dovolili usadit se na svých panstvích, mezi nimi tehdejší majitel kolodějského panství Jan Brandensstein z Oppurku a v Kolodějích tak imigrační vlnou v letech 1681–1682 vzniká většinově židovská obec. Stavba synagogy byla započata v roce 1695 a v říjnu 1697 se zde začaly konat pravidelné bohoslužby. V obci působili dva krajští rabíni: Samuel Löw Kauder a Jakub (Jacob) Mahler, který je pohřben na zdejším hřbitově v nejhonosnějším hrobě s tumbou. Na přelomu 18. a 19. století žilo v Kolodějích zhruba 600–700 Židů v přibližně 85 domech.

Největšího rozmachu došla místní židovská komunita v polovině 19. století, kdy zde kromě synagogy byla i židovská škola, nemocnice a řada obchodů, řemeslníků, řezníků ad. Po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva monarchie v roce 1867 se místní Židé začali masově stěhovat z obce. Počet Židů v Kolodějích rychle klesal: zatímco v roce 1862 bylo při sčítání lidu napočítáno v obci 692 židovských obyvatel, v roce 1908 jich zde zbylo pouze 35. Po první světové válce zůstalo v Kolodějích již jen asi deset Židů. Historii židovského osídlení v Kolodějích pak uzavřel holokaust, který přežili jen bratři Radokové a Miloš Vogl, jehož rodiče byli zavražděni v koncentračním táboře.^[5]

• Barokní zámek s kaplí svaté Anny, který do roku 1943 patřil Vratislavům z Mitrovic.
• Při povodni v roce 1768 byla do Koloděj z Tábora vodou přinesena dřevěná mostní socha Jana Nepomuckého, pro niž pak obyvatelé nechali v obci vystavět kapli. Současnou kapli svatého Jana Nepomuckého pocházející z roku 1838 dal vystavět Karel Vratislav z Mitrovic na místě té původní, samotnou sochu z roku 1765 si lze prohlédnout v Městském muzeu v Týně.^[6]
• U silnice z Týna nad Vltavou stojí od roku 1771 sýpka, postavená jako reakce na neúrodu, v důsledku které v Čechách podlehlo hladu asi půl milionu obyvatel. Sýpka je zapsána na seznamu ohrožených kulturních památek NPÚ, protože v roce 2003 nechal tehdejší majitel z budovy vyřezat a odvézt všechny horizontální dřevěné konstrukce, včetně některých částí krovu.^[7]
• V obci se narodili bratři Emil a Alfréd Radokové. U mostu přes Lužnici stojí Radokova vila.
• Dne 3. července 1847 zde zemřel známý loutkář Matěj Kopecký. Ve vsi stojí od roku 1947 jeho pomník v podobě plačícího Kašpárka s protrženým bubnem, který je dílem sochaře J. Jiříkovského.^[8][6]
• Severovýchodně od obce leží židovský hřbitov, místní synagoga byla bourána od 18. listopadu 1947 a zbytky zdiva byly použity při stavbě místního kina.
• Vila baronky Terezie Vratislavové z Mitrovic, rozené Kocové z Dobrše, postavená v roce 1865 naproti zámku na břehu Lužnice jako sídlo baronky a jejího druhého manžela Johanna Baptisty von Schell-Bauschlotta. Zámek odkázala svému nejstaršímu synovi Eugenu Vratislavovi z Mitrovic. Po smrti Terezie (1893) a jejího syna Eugena (1895)^[9] byla vila dána do prodeje. Dne 16. října 1895 byla podepsána notářsky ověřená kupní smlouva s Justinou Kocovou z Dobrše, rozenou Dillovou, a jejím bratrem Adolfem Dillem, členy moskevské a berlínské rodiny inženýra Karla Karlowitsche Dilla (majitele slévárny železa v Moskvě, projektanta a stavitele vodovodů v několika ruských městech, podílel se také na výstavbě GUM v Moskvě^[10]), v níž bylo dědicům Vratislava z Mitrovic a Schönfelda přiznáno právo zpětného odkupu. Dillové byli vzdáleně spřízněni s baronkou Terezou prostřednictvím její dcery Justiny Dillové a jejího manžela Josefa Koce z Dobrše († 1909 v Aradu).^[11]

Vila sloužila Dillům zpočátku jako letní sídlo, později přijímali i rekreační hosty. V letech 1926–1945, kdy vilu provozovala Dillova dcera Klára Karlovna Kretschetová, byla oblíbeným prázdninovým místem několika rodin ruských emigrantů z Prahy, včetně rozsáhlé rodiny ruského spisovatele Jevgenije Nikolajeviče Čirikova. Filmové záběry, které zde natočil ruský strojní inženýr a amatérský filmař Popov, odvysílala Česká televize v roce 2007 pod názvem „Malá ruská oblaka dýmu“ v cyklu Soukromé století.^[12] V roce 1945 byli manželé Dillovi vyvlastněni a 22. června 1945 museli vilu opustit. Dům byl následně využíván jako kulturní středisko, dětský domov, pošta a svatební síň. Budova byla vážně poškozena při povodních na řece Lužnici v roce 2006. V červnu 2014 zakoupil bývalou vilu hlavní opat Tygřího kláštera v Thajsku a od července téhož roku v ní žije prvních pět buddhistických mnichů.^[13]

• Dva mohylníky
• Hradiště Na Hradci

• Alfréd Radok – divadelní a filmový režisér
• Emil Radok – teoretik umění, výtvarník, scenárista a režisér
• Dominik Riegel – voják a šermíř

• JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis 2. Praha: Radioservis, 2008. 310 s. ISBN 978-80-86212-61-6. Kapitola Koloděje nad Lužnicí, s. 128–130. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koloděje nad Lužnicí na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Koloděje v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Koloděje nad Lužnicí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)